C'mon C'mon

Ten pocit, když si uvědomíte, že až doposud jste v kině viděli jen samé akčňáky bez výrazné myšlenky, a že najednou sedíte v sále, před vámi hraje toto, a vy si ucvědomíte, že toto je skutečný film. Já to zažil ve třinácti letech (a většina mých vrstevníků to nejspíš nezažije).  Takhle si sedím v kině, koukám na přiblblé reklamy, když v tom sál potemní a ozve se hlas Joaquina Phoenixe. A pak ta hudba! Film má v sobě neuvěřitelnou emotivní sílu, která vzniká úspěšným mixem herců, hudby, kamery a klidného a milého příběhu, který je sám o sobě velice chytrý a emotivní. Budete brečet? Ano! I když... jak tam je takový skoro až podivný střih, kde se střídají scény plny smíchu se scénami, u kterých byste brečeli. Ale jak máte z minulé scény ten úsměv na tváři, tak mi brečet nějak nešlo.  Postavy filmů jsou skvěle propracované... jak napsané, tak zahrané. Ani jsem netušil, že i takhle malé dítě věku devět let dokáže hrát takhle přirozeně.     Já tomu zkrátka nemám skoro co vytknout.  9/10        Je dobře, že se stále točí takovéto filmy. Má to myšlenku, příběh, herce... důkaz, že i kvalitní filmy v sobě nemusí mít ani kapičku krve. A za to jsem velice rád.      VIDEORECENZE (25.01.2022)

Sympaticky obyčejný příběh o vztahu strejdy a synovce, kteří se prakticky neznají, ale musí spolu nějaký čas pobýt. Mike Mills nenatočil zrovna originální film a sázka na obyčejnost a realitu vede občas k tomu, že C'mon C'mon není úplně zábavná podívaná. Ale herecké výkony Joaquina Phoenixe a Woodyho Normana, spousta uvěřitelných a viditelně odžitých situací a opravdovost celého příběhu i jeho hrdinů z toho dělají drama, které stojí za to vidět. (22.01.2022)

Sebepoznání skrz výchovu. Když vás nečekané životní proměnné přinutí k reflexi nad vlastními neúspěchy a zalepení osobních roztržek uvnitř rodiny, které si v domnělé dospělosti sami zbytečně zveličujeme, aniž by nás napadlo, že naivní dětská optika – v čemsi neomylná a čistá – je dokáže vyřešit za nás. Navrch terapeutický výkon zdecimovaného Joaquina Phoenixe, sežehnutého lety v seriózních dramatech, kde ztvárnil bohatou kolekci šílenců a mentálně vyprahlých individuí, aby zde konečně chvíli jenom pofelil s prckem v magických rámech Robbieho Ryana. Nenápadnej balzám. 90% (25.12.2021)

On je to docela náročný kousek především na vnímaná vztahu dospelého a dítěte  a beru, že já nejsem úplná cílová skupina tohoto filmu, protože na spousty momentů a dialogů nejsem nastaven, tak abych je dokázal vnímat. Čímž chci říct, že pro tentokrát nevnímám své hodnocení jak chybu filmu, ale jako mou, věřím, že mnoho lidí naopak tento snímek hodně ocení. Já určitě můžu ocenit skvělýho Joaquin Phoenixe, autenticitu filmu a ta část filmu ve které jsou rozhovory s mladou generací, která má kontext na vnímání hlavního hrdiny. Když jsem poslouchal názory těch mladých lidí, říkám si za A, svět ještě nemusí být úplně v prdeli a nebo za B, kde se to stane, že se bytost se správným náhled na svět a společnost změní v konzumního ingoranta a to ještě v tom lepší případě. Takže i mě tento film dal svoje . (13.01.2022)

Obecně moc nevěřím těm větám, které se dávají na filmové plakáty - a v případě plakátu ke C'mon C'mon a větě ,,vřelé filmové objetí'' jsem byla velmi skeptická. Ale musím říct, že vřelé filmové objetí na tento film padne naprosto dokonale. Možná to bylo tím, že tento film jsem viděla v době, kdy jsem přesně něco takového klidného a jemného a citlivého potřebovala, možná to bylo tím, že prostě mám ráda herectví Joaquina Phoenixe, možná všechno dohromady. Každopádně vím, že tento film mě okouzlil, zahřál u srdce a z kina jsem odcházela s pocitem naprostého klidu. Doporučuju. (23.01.2022)