Peklo v Pacifiku

Planeta opic. Ne, ostrov a na něm dva lidé - dospělí, civilizovaní, normální ... jen patří k znepřáteleným armádám. Nevraživost nakonec uondá čas a přání dostat se z ostrova podnítí spolupráci. A teprve pak přijde skutečné peklo. Protože co jiného než peklo je to, že po dlouhých a úporných snahách se člověk vnitřně octne zase tam, kde byl, i když se okolí změní? Přesně jak u Nietzscheho - věčné opakování téhož. ___ Americká verze filmu "Pouze stateční" pro dva lidi. Oba filmy se krásně doplňují navzájem. (16.05.2011)

Meduna a Zounar, zoufalý první dabing dvou nehodících se hlasů. Oba splácány do češtiny, takže ta hlavní myšlenka, že na sebe řvou a později si povídají dvěma jazyky a tím si vůbec nerozumí, se vytrácí. Koukat se hodinu a půl na dva polonahé borce, jak se snaží zabít na pláži kdesi v Pacifiku (i když jedním z těch borců je Lee Marvin) je leda pekelná nuda. Bez ohledu na to, jak silné protiválečné poselství snímek nese. (19.08.2023)

Přehlédl jsem, že film je označený jako válečný a skoro se mi chce říct, že zařazení do tohoto žánru zbytečně vyzrazuje pointu a pozadí příběhu, které zůstává jinak neznalému divákovi po velkou část děje neznámé. Strhující souboj dvou mužů v exotickém prostředí přechází z živočíšné nenávisti soupeře odlišného druhu až do nevyhnutné potřeby tahat společně za jeden provaz v mezní situaci, která vrcholí soubojem se společným cílem: přežít. Skoro pokaždé jsem fascinován těmito filmy, které s minimálním počtem herců v jedném prostředí dokážou vytěžit úplné maximum, v tomto případě ještě ke všemu i s minimem dialogů – i ty zůstávají nesouvislé a povětšinou v autentickém střídání angličtiny a japonštiny i nepodstatné. Už jen některé záběry a využití střihu krásně vytvářejí velké napětí a Lee Marvin je tady se svým herectvím i charismatem naprosto odzbrojující. Zejména první hodinu jsem si vychutnával excelentně sehrané a nasnímané dění plné napětí, které pak v části s plavbou trochu povolilo, nicméně i ta místy zádumčivá plavba s nostalgickou písní a poté překlopení s dalším zvratem do lehce mysteriózní linky měly leccos do sebe... PS: Jak tady zjišťuji, že existují dvě verze závěru, měl jsem štěstí vidět tu, kde film nekončí jedním nečekaným šokujícím zvratem, ale zůstává v závěru částečně otevřený a jsem i za to rád. 90% (18.02.2021)

Krocení dvou gigantických eg na pustém ostrově tam někde v Pacifiku. Na jedné straně Toshiro Mifune se svou hysterickou samurajštinou, na druhé vysokooktanový frajer Lee Marvin zdržující se nesnesitelných patriotistických žvástů a mezi nimi masivní jazyková bariéra, která dokáže i z prostého usrkávání saké vyvodit nenávistné plivání blesků. Poselství, že když nám teče do tenisek, tak se všechny barvičky jeví jako šmouha hovna na břiše ledního medvěda, je milé a ještě milejší je, jak nám ho pan Boorman naservíroval - tiše a důstojně, formálně precizně a co se vývoje čehokoli týče, zcela nepředvídatelně. (20.03.2013)

Druhá světová válka je v plném proudu. Kapitán Kuroda si prohlíží dalekohledem pobřeží, když náhle uvidí na břehu vyplavený člun. Tak začíná tento velice silný, naturalisticky natočený snímek s pouze (podobně jako třeba u Slídila) dvěma rolemi. Marvina i Mifuneho mám rád a tady vůbec nezklamali. Oba nejdříve stojí proti sobě, ale postupem času si uvědomují jak je jejich válka nesmyslná. Film nepostrádá humor, napětí, silné momenty a snad až šokující závěr. S Point Blank nejlepší Boorman. (24.07.2008)