Peklo v Pacifiku

Peklo v Pacifiku je v zásadě veliké zklamání. Příběh o novodobých robinsonech, které dělí nejen jazyk, ale také válečný stav, je až neuvěřitelně schématický. Kromě závěru, který ovšem působí spíše jako podivná "z nouze ctnost", nepřekvapí naprosto ničím. Herecké výkony Marvina i Mifuneho jsou ovšem skvělé a velmi slušná je i kamera, která dosytosti využívá původního širokoúhlého formátu (raděj ovšem snad ani nechci vědět, jak vypadá film v ořezu, v němž zřejmě běžel v televizích). Režie je žel krajně rozpačitá. Některé scény a situace jsou režírovány velmi obstojně, jiné naprosto hloupě. Především všechny zvraty ve vzájemném zápase obou hrdinů působí naprosto pitomě a nepravděpodobně. Ani jeden z nich nelze rozumně vysvětlit, a také se je nikdo vysvětlit nepokouší. Vrcholem všeho je ostatně pouhý střih, při němž si oba herci jednoduše prohodí role. Bez sebemenší snahy po logice nebo vysvětlení. A jedeme dál, močálem černým, podél bílých skal... Podobně nepřesvědčivý je i závěr. Těžko věřit, že by dotyční naprosto nereagovali na blížící se výbuchy a střelbu, navíc opět nesmyslnou a zbytečnou. Alternativní závěr je mimochodem o dost lepší. Naopak pěkná je scéna s japonskou zahradou, celá pasáž plavby (byť i tady je těch schematismů až hanba), stavba voru, prohlížení oné rozstřílené budovy atp. Občas potěší roztomilý vtípek. Škoda, že tahle komediální linka nebyla výrazněji využita... Celkový dojem: 65% (08.11.2011)

Mluviti stříbro, mlčeti zlato aneb jak na jedné pláži skrze zaryté mlčení dvou "zabejčených" pánů herců říci stokrát více než je u hollywoodského filmu běžné. A je jedno zda ti dva zrovna bojují proti sobě, přírodním živlům či s lahví saké. I ten velmi diskutovaný konec prostě nemohl být lepší, byť zpočátku zřejmě hodně diváků zaskočí svou zdánlivou laciností. Prostě výtečný chlapácký snímek nejen pro chlapi s trochu zdlouhavou stopáží a introvertní duší. Ehm, to zní ale blbě, co? (22.06.2008)

Meduna a Zounar, zoufalý první dabing dvou nehodících se hlasů. Oba splácány do češtiny, takže ta hlavní myšlenka, že na sebe řvou a později si povídají dvěma jazyky a tím si vůbec nerozumí, se vytrácí. Koukat se hodinu a půl na dva polonahé borce, jak se snaží zabít na pláži kdesi v Pacifiku (i když jedním z těch borců je Lee Marvin) je leda pekelná nuda. Bez ohledu na to, jak silné protiválečné poselství snímek nese. (19.08.2023)

L.Marvin a T.Mifune tak dlouho obnovují na opuštěném tichomořském ostrově ochablé americko-japonské diplomatické vztahy, až se nakonec dostanou na požadovanou jednací úroveň člověk a člověk.. V zarámování hodných záběrech C.Halla se však zprvu hašteří, okrádají (Američan používá standardní vlastnické právo "co je moje, to je moje a co patří jinému, to si kdykoliv vezmu"), pomočují a ponižují, načež se vše i přes jazykovou bariéru obrátí do spolupráce, která, nebýt toho nevyzpytatelného konce, klidně mohla přejít až do malého svatebního obřadu v improvizované kapli postavené z bambusových kmenů.. Teď vážně - právě za takových okolností si lidé různých uniforem či národností uvědomí, jak jsou přes všechno stejní, ale holt osud (či chcete-li, Bůh) se konkrétně ve válce málokdy zachová spravedlivě.. (16.05.2011)

Planeta opic. Ne, ostrov a na něm dva lidé - dospělí, civilizovaní, normální ... jen patří k znepřáteleným armádám. Nevraživost nakonec uondá čas a přání dostat se z ostrova podnítí spolupráci. A teprve pak přijde skutečné peklo. Protože co jiného než peklo je to, že po dlouhých a úporných snahách se člověk vnitřně octne zase tam, kde byl, i když se okolí změní? Přesně jak u Nietzscheho - věčné opakování téhož. ___ Americká verze filmu "Pouze stateční" pro dva lidi. Oba filmy se krásně doplňují navzájem. (16.05.2011)