Gekidžóban Kimecu no Jaiba: Mugen Rešša Hen

Oproti seriálu trošku skok späť. Ale len o trošku. Problémom je, že film je vlastne predĺžená časť seriálu. Čo samo o sebe nevadí. V seriáli sa pokojne venujú tvorcovia jednému súboju aj šesť častí. Problém je posledná polhodina, ktorá je tu akosi naviac, len aby ponúkla dejový zvrat. A ten pôsobí trošku silene. Chápem prečo tam musel byť, uvedomujem si, že zatiaľ sme toho pozreli viac než dosť a k základným súbojom sme sa ešte nedostali a treba trochu pridať, ale mne tá pomalosť bola v mnohom sympatická. Teším sa čo bude ďalej a dúfam, že tie motivácie a vzťahy tak dobre budované celú prvú sériu zostanú rovnako funkčné aj ďalej. Film ako taký dobrý. Len vravím, byť to o pol hodinu kratšie, alebo nech je zvrat implementovaný od začiatku, fungovalo by to lepšie. Každopádne stále kvalitka. (12.05.2021)

Ta obrovská obliba Demon Slayera pro mě byla vždycky trochu záhadou, vzhledem k tomu, že se jedná o dějově jednoduchý a značně uřvaný shounen, který pouze střídá boj s démony s urputnou přípravou na boj s démony, a od jiných, jemu podobných, se odlišuje hlavně nadlimitním množstvím vedlejších nesympatických postav. (OK, abych nekřivdila - má skvěle vizuálně propracované souboje.) Ovšem o filmu, přesto, že je vlastně jen zpracováním několika dalších epizod, lze psát víceméně jenom chválu. Sofistikovaně pojatá první polovina je totiž vynikající. Nejenom, že nám přiblíží hlavní hrdiny pohledem do jejich snění a podvědomí, ale celou tu zápletku o zneužití touhy po prožívání krásných snů a odmítání kruté reality je navíc možné chápat v mnoha paralelách k běžnému životu. Druhá, už „jenom“ bojová a typicky demonslayerovská část je pak uspokojivě zakončena slušnou náloží emocí. Otravní přátelé hlavního hrdiny Tanjira zde buď naštěstí nemají tolik prostoru (Zenitsu), nebo jsou alespoň pro děj lépe využiti (Inosuke). O výborné kresbě a zpracování soubojů netřeba psát, to se u téhle značky rozumí samo sebou. Nedostatků to samozřejmě ušetřeno není, hlavně fialový chapadlovitý sliz jako téměř neporazitelný záporák je prostě trochu .. meh. A souhlasím s tím, že nástup finálního bosse je odfláklý, proč se tam vlastně objevil se můžeme jen dohadovat. Jinak se ovšem jedná o dost precizně vypilovanou ukázku typického anime, kterou mohou zkusit i úplní začátečníci. (07.06.2021)

Po roce jsem dostal chuť na Demon Slayera a po první sérii následuje zrovna Mugen Train arc, který jsem se rozhodl prvně dát ve filmové podobě. Film jsem si užil od začátku do konce a vlastně tak trochu jsem se při něm zamyslel nad tím, že i když je Demon Slayer dosti tuctový, ne nějak extra originální a taky obsahuje nejednu neustále hulákající postavu, tak ho stejně mám moc rád. Mugen Train je dle mého názoru skvělý blockbuster. Jak jsem již psal, tak příběh je celkem obyčejný, ale to je přesně to, co je na tom tak super - v jednoduchosti je síla, pokud ji tedy použijete správně, což se u Demon Slayera daří. Někoho by mohl možná odradit lehce pomalejší začátek, ale jakmile se film rozjede, tak je to jedno z nejzábavnějších akčních anime a pro mě se jedná i o jeden z nejlepších animovaných filmů, jaké jsem kdy viděl. Je tedy pravdou, že hlavní záporák tohoto filmu je poněkud slabší, poněvadž mu chybí nějaká zajímavá backstory, ale to mi zase třeba vůbec nebaví, protože třeba i takový Naruto a Naruto: Šippúden neměl úplně každého záporáka politováníhodného. Film se tedy zaměřuje jen na obyčejné "dobro vs zlo" klišé, které je zde opět poněkud obyčejně zpracované a ono mi to stejně nevadí, protože film mi přišel svižný natolik, že jsem si toho tolik ani nevšímal. Nejspíš ani nemá smysl se rozepisovat nad vizuálním provedením, které je zkrátka výborné. Po tomhle budu určitě koukat i na pokračování. (22.04.2023)

Au, au, tohle byla hodně bolestivá jízda. V komentáři k seriálu jsem si posteskl, že kvalita díla jde postupně dolů, a film v tomto neutěšeném trendu bohužel pokračuje. Komediální scény jsou svým extrémně špatným načasováním a tupostí stejně tragické jako v seriálu, řve se ostošest a hrdina ve svém dravém moralizování ve stylu „ani ten nejhorší člověk si nezaslouží zemřít“ je ještě otravnější než obvykle. Největší koncentrace výše uvedeného se pak nachází v prvním souboji, který nabízí v podstatě to nejhorší, co dosud bylo k vidění. V něm jsem se místy podivoval, proč není v žánrech na ČSFD uvedeno i „podobenství“, neboť Tandžiró je zde svým milosrdenstvím, čistotou duše (tentokrát i explicitně a kýčovitě znázorněnou!) a nasazením spasit všechny ovečky v podstatě ztělesněním Krista. Tempo je v tomto souboji násilně zpomalováno neméně kýčovitými, provařenými snovými scénami, které mají za cíl jen z diváka lacině vyždímat emoce, a jindy působivá animační stránka místy hapruje (CGI se zde fakt nepovedlo). Vysvobození z toho dlouhého utrpení nastává až v poslední půlhodině. Zde se animátoři konečně pochlapili, vyložili všechna esa a stvořili jednu z nejpůsobivějších animačních sekvencí, která v kombinaci s průběhem souboje a finálním zvratem vylepšila celkový dojem z filmu, ale ten byl už natolik pokažený, že na víc než lepší 2* to není. (26.10.2021)

Tohle bylo těžké. Musíme se podívat na samotnou definici slova Anime. Pokud vaše přesvědčení odráží "je to pěkné, barvičky, animaceee, nádherně se na to kouká, uuuu ta grafika", pak DS:Vlak naplnil vaše očekávání a s radostí tomu dejde 5*. Zbytek nečtěte. Pokud však Anime definujete podobně jako já, kdy hodnotím jak samotnou animaci, tak i hudbu, příběh, pocity, logičnost, záměr autorů a další, pak byl DS:Vlak naprostý fail.... Proč, ptáte se, nu protože krom animace tu nebylo nic zajímavého. Pěkně to shnuje Jeoffreyho komentář, který se dělí na 50 % popis animace, 30 % popis řvaní, 20 % všeho ostatního. Už po prvních 20 minutách jsem občas kliknul na šipku doprava, protože tu byly scény tak uměle natahované, že když přeskočíte 30 sekund, nic se nestane. Jak přijde na boj, je vidět záměr autorů neřešit nic jiného, než musí to vypadat skvostně!. Komické prvky jsou nucené, ubrečené prvky ještě nucenější. Nejzajímavější pro mě byly vnitřní světy našich hrdinů (ty světy po proříznutí clony. Ne ty, kde se vyskytovali, to byla šílená nuda. Protože ukazovaly dávno jen to, co už jsme viděli nebo co víme). Ohnivý fénix má výraz tučňáka na poušti vidící mrazák. Nemrkne, nezamračí se, když něco z pusy vypustí, sliny prskají na pár metrů. Měl občasné "cool" chvíle, oproti našim 3 dalších hrdinů, to se musí uznat. Hlavně ke konci. Když už se něco rozjelo, neskutečně to zabíjelo dlouhé a ustavičné žvanění. Kdyby u toho pili čaj, vychladne, než se proti sobě rozeběhnou s meče a drápe. A pokud zrovna nebojují a nemečují, tak křičí nebo brečí. A opět platí pravidlo, přesuňte 30 sekund dopředu a NIC se nestane... Neskutečné natahování, nudné tempo, nezáživné dialogy o ničem. V celém 2 hodinovém filmu jsou jen 2 boje. První je zcela o ničem a totálně ho přebije druhý. Slouží jen k seznámení se s ptákem ohnivákem a připomenutí, jaké techniky má naše trio oddychujících prasátek. A druhý boj přijde a skončí tak rychle, že se ani nevzpamatujete. A když si chcete uchovat to pozitivní z něj, tak se tam všichni už popáté na 10 minut rozbrečí a všechno pokazí. (pravidlo 30 sekund, repeat x 5). Závěr tedy: je vcelu očividné, co byl záměr filmu. "Lidem se líbil seriál a jeho animace a řvaní. Ukažme jim víc animace a řvaní!" "Ale pane, nebude místo pro cokoli jiného" "Neva! Animujte a řvěte!". Odpad to však není. Je tam spousta pěkných scén. Ať už animovaných (tam, kde to dává smysl), i těch klidnějších. Infernal se svou mámou, vnitřní klid Vodníka, finální "Ya coward!" bylo úžasné. Ale celkově na to budu vzpomínat jako "ta barevná dvouhodinovka, kde byl ke konci velmi zajímavý fight"... A to není moc silná vzpomínka. Breeeeeze mooore 55 % (28.04.2021)