Meky

Meky je fakt sympaťák a z archivních záběrů si umím představit, že z toho jeho vysokýho hlásku a nevinnýho kukuče musely holky pořádně šílet. Já ho tedy hlavně znám z různých televizních pořadů jako dobrého vypravěče, co umí být dost vtipný. Něco takového ve filmu moc není. Což by teoreticky nevadilo, protože proč se nezaměřit na vážnější věci v jeho životě, a nějaké drama by se určitě našlo. Jenže to prostě není nijak dobře zpracované. Politika a komunismus se tam jenom nastřelí a vztah mezi ním a spoluhráčem z kapely Lacem, který zůstával v Mekyho stínu, se začne zajímavě črtat... a potom si máme vystačit jen s tím, že oba jsou spíše diplomatičtí a režisér nejspíš chce, abysme dál jen četli mezi řádky, například různými záběry na Lacův zahloubaný obličej. To jsou sice hezké triky, ale já bych chtěl VÍC FAKTŮ. A je mi jedno, jakým způsobem, jestli to tam bude říkat vypravěč, budou tam nějaké nápisy nebo to třeba doplní nějaký hudební kritik... Ale tady prostě ta témata šíleně kloužou po povrchu, takže se dozvíme něco, ale ne moc. Žbirka má za sebou v životě taky pár velkolepých momentů, ale ani jeden není působivě natočený. Například finále by mohlo vyeskalovat v nějakou arénu křičící jeho jméno, kde by posléze zahrál nějakou svou působivou písničku v působivým aranži (třeba tu Atlantidu...). Ne, film skončí tím, že Meky komentuje na zahradě cvrčka. Meky Žbirka je charismatický sympaťák a úspěšný zpěvák, který si zaslouží lepší film. (5/10) (13.08.2020)

Zklamání jako sviňa a tu hodně slabou třetí hvězdu dávám jen za hudbu, které tu naštěstí není málo. Díky Bohu že tomu tak je, jinak je to totiž naprosto průměrně natočený a celkem nudný dokument. A to říkám jako někdo, kdo má Miro Žbirku fakt rád a považuje ho za jednoho z nejlepších zpěváků vůbec (viz. mých top 10 oblíbených skladatelů). Sice nemá bůhvíjak hluboké texty, ale mě osobně jde v hudbě hlavně o atmosféru a Miro Žbirka ji ve většině písniček tvoří skvělou a přesně takovou, jaká má být. Obecně můj hudební vkus je strašně divný, ale nebudu tím zbytečně zaplňovat komentář, každopádně na tenhle dokument jsem se dost těšil a plánoval jsem i, že na něj zajdu do kina. No, teď jsem rád, že jsem to neudělal, protože bych byl zklamaný ještě víc. Ono je to totiž strašně mdlé, nepůsobí to uceleně a vlastně to na přítomnost Žbriky sází natolik, že se to ani ničím jiným nesnaží zaujmout. Popravdě mi ten dokument přijde, jako by byl narychlo spíchnutý, bez nějakých emocí, bez nějaké snahy. Nejde do hloubky, jen zmíní pár věcí a tím končí (vlastně ani nemá pořádné zakončení). Přitom někdo takový Žbirka by si zasloužil pořádný dokument a ne tuhle nudu. Asi se moc opakuju, ale mě to fakt dost zklamalo. Vlastně nebýt samotného Žbirky, který zde působí velmi sympaticky a pohotově, nebýt nemalého množství skvělých písniček a zmínky o skladbě Do člna (akorát nechápu, proč tu nezazněla Prvá - zvlášť, když se tu o ní mluví... a 22 dní bych tu taky rád slyšel) a nebýt pár zajímavých informací a záběrů, tak je to katastrofa. Bohužel. Objektivně bych asi dal o hvězdu míň, protože to není dobrý dokument ani náhodou, spíš neskutečně průměrný, ale subjektivně hodně slabé 3* dám, z důvodů mnou již asi dvakrát uvedených. (14.02.2021)

Aj keď sa kvalitatívne jedná skôr o priemerný dokument, rád som si ho pozrel. Niektoré témy boli akoby nedopovedané (ale za to sme si mohli vypočuť neprerušované ukážky piesní) a možno by som tiež namiesto záberov z VHS preferoval kvalitné fotky so zoomom. Ale nevadí, dobré je, že ten dokument vôbec je. Aj keď som nikdy nepatril k skalným fanúšikom Miroslava Žbirku (skôr k tým pasívnym akých je asi väčšina), tento človek ma zakaždým potešil, keď sa niekde objavil. Okrem známeho hudobníka to bol aj mimoriadne dobrý moderátor s originálnym zmyslom pre humor. Aj keď počúvam prevažne o dosť tvrdšiu hudbu, vždy som rád, keď jeho skladba zaznie niekde v okolitom rádiu. Alebo kdekoľvek inde. Dobré tri hviezdy. (14.04.2022)

Není to úplně můj šálek té, ale respektuji muzikanty, co do hudby přinášejí osobitost a odkaz. V tomto případě i pokoru a slušnost, čiže věci, co se už moc nenosí a jsou občas považovány spíše za slabost.. Šafránek přišel s portrétem, co odráží lidskost svého středobodu a který může být ve správný (či chcete-li špatný) čas i dostatečně emotivní. Tu hladinu nekritického klidu možná lehce rozčísnou pohledy depešně módního Lučeniče, ale jinak nic nebrání divákovi v aktivaci selektivní nostalgie a návratu do zeme pradávných sĺnk, co na mapách dávno niet.. (15.11.2021)

Nikdy jsem nebyl fanoušek Mekyho, znám pouze zčásti pár jeho nejznámějších písní, nicméně jsem si nechtěl nechat ujít portrét zpěváka, jemuž se podařilo prorazit i v zahraničí a za onoho času dokonce porazit Karla Gotta v anketě Zlatý slavík. Dokument nabízí vcelku velké množství archivních záběrů a důležitých momentů ze Žbirkova života, který měl své světlé, ale i stinné stránky. Postihnout v osmdesáti minutách několik desítek let dostatečným způsobem není jistě jednoduché a v případě Mekyho by se našlo několik až příliš zkratkovitých míst. Musím však uznat, že se mi i přesto dostalo informačně bohatého snímku, který měl vedle dokumentaristické linie i své humorné, ale i emocionálně silné momenty. (11.07.2020)