Meky

Slušný portrét jednoho skromného sympatického zpěváka, nedávno zesnulé legendy československé pop music. Z dokumentu číší pokora a úcta, uvidíme nejen úplné začátky z normalizačních dob, ale také vzpomínky na nahrávání v Anglii, nějaký ten náhled do soukromí, zpovědi různých chytrých hlav, zkrátka klasický dokument svého druhu. Pro fanoušky to jistě bude prima zážitek, já se však místy docela intenzivně nudil, nic moc nového jsem se nedozvěděl, občas mi to přišlo trochu jako kult osobnosti, na nějaké citlivější témata zde prakticky nedojde, což je na jednu stranu škoda, nicméně zvolený styl chápu, byť mi přijde hrozně průměrný. Na závěr bych chtěl pochválit výběr songů, některé hitovky jsou prostě nesmrtelné. 5/10. (17.11.2021)

Další z bezpočtu českých dokumentárních portrétů natočených s neskrývaným obdivem a úctou k natáčené osobnosti. Absence kritického odstupu přitom není nijak reflektována. Filmem prostupuje vděk režiséra za to, že jej Žbirka vpustil do svého soukromí. Na oplátku v něm víceméně chybí konfrontace, nesouhlasné názory či snaha lépe pochopit sporné a nepříjemné kapitoly životního příběhu dotyčného.___Meky je dynamickou a nostalgickou změtí nových a archivních záběrů, natáčených na různé formáty a doprovázených málokdy utichající hudbou. Poněkud uspěchaný a nesoustředěný film ze všeho nejvíc připomíná videoklip, pro nějž je prioritou neztratit rytmus, nikoli lépe pochopit člověka, o němž vypráví. Ležérní projev Mira Žbirky, který si za všech okolností zachovává nadhled a neztrácí humor, se tak odráží v celkovém pojetí. Film protagonistu ukazuje výhradně takového, jak se sám prezentuje, přijímá a stvrzuje jeho veřejnou image. Citlivější témata, jejichž rozebírání je Žbirkovi viditelně i slyšitelně nekomfortní („Zle sa mi o tom hovorí“), jsou vždy jen naťuknuta.___Detaily Žbirkovy mlčící tváře, opakované tak často, až pozbývají schopnosti sdělit nějakou emoci a začínají plnit čistě rytmizační funkci, filmu chybějící hloubku dodat nedovedou. Šimon Šafránek se živou kolážovitou formou sice vyhnul vybudování nevkusného filmového pomníku nicméně zůstává na povrchu a mýty o životě a kultuře v „konsolidované“ společnosti pozdního socialismu se bourat nesnaží.___Jde samozřejmě o zcela legitimní přístup, odrážející možná nejen pokoru režiséra vůči populárnímu hudebníkovi, ale také preference diváků. Na velikány socialistické a normalizační (pop)kultury chceme vzpomínat v rámci zavedených postkomunistických narativů o umlčovaných umělcích a restriktivním režimu, kde pro vyjednávání s mocí nezbývalo mnoho prostoru. Podřídit se a nevzdorovat bylo v pořádku. Takto zjednodušující a v něčem konejšivý, individuální morálku a zodpovědnost netematizující pohled na předchozí dekády možná nejlíp odpovídá tomu, jak chceme jako národ vzpomínat na nedávnou minulost. 50% (01.01.2021)

Měl bych začít asi tím, že nejsem Mekyho fanoušek, neznám Mekyho život a téměř nenávidím slovenskou pop music :o). Ale odpuštěno. Po skouknutí tohodle dokumentu mu zkusím dát šanci a nějakou tu best offku si poslechnout. Páč tenhle chlapík to nebyl jen takovej "srágora" jako u nás Goťák a ostatní, tenhle si uměl vymejšlet vlastní songy, což bylo v tý době hodně nadčasový... Otázka je, esi ty písničky vydržím aspoň hodinu. Jasný, jeho největší hity zná uplně každej, sice nevím, co se tam zpívá, ale melodie je jasná. Svůj osobní názor na Mekyho se výrazně vylepšil, ale pochybuju, že se změní můj osobní na slovenskou music :o). RIP každopádně! (07.12.2021)

Retrospektivní, na informace bohatej dokument, kterej bude už navždy připomínkou toho, že Meky Žbirka skládal a interpretoval zejména v osmdesátkách jeden hit za druhým. Přitom nikdy nepřestal působit skromně a pokorně. Teď nevím, jestli hodnotím jeho, nebo film. Ale myslím, že oba. Šafránek, Žbirka- dobrá práce! (09.09.2021)

King Skate jsem neviděl, ale rozhodně se na něj chystám. Tenhle dokument je trochu rozporuplný - na jedné straně je to typické ukazování mluvících hlav, na straně druhé tvůrci obdivuhodně pracují s archivním materiálem a jeho střihem - v tomhle je film dost podvratný a je potřeba ho sledovat opravdu pozorně - i okamžiky, kdy Meky jen mlčí a naťukne určité téma, je důležité. Jde o to myslet v souvislostech - třeba o tom, že pod termín "velikán normalizační (pop)kultury" nemůžete jednoduše zařadit člověka Žbirkova původu, rozhledu, kumštu, on je právě opakem těchto velikánů, například Karla Gotta - umělecky i prakticky. (05.01.2021)