Excalibur

"Igrayne, dance!" Nejlepší fantasy všech dob. Opus magnum! Teprve po zhlédnutí tohoto po všech stránkách fenomenálního skvostu v kině (bylo to někdy v roce 1984) jsem se začal o filmy opravdu zajímat. - - - Chtěl bych tu nechat vzkaz všem, kteří se tak rádi posmívají jisté mnohokrát propírané scéně. Tady přece nejde o žádný prvoplánový sex v brnění. Ta scéna má zřetelně symbolický význam. A to dokonce několikanásobný. Nejde o realistický záznam sexuálního styku, nemá to ani nějak markantní erotický účel. Smysl hledejte jinde. Podívejte se na tu scénu pořádně, a zkuste tentokrát použít i mozek. Uvidíte nejen sex, ale i smrt. Akt plození se prolíná s aktem umírání. Agónie a extáze, rozkoš a bolest. V ten samý moment, kdy je počat nový život, starý odchází. Něco končí, něco začíná. Tato a mnohé další scény v Excaliburu disponují fantastickou gradací a velkou emocionální silou. Vidět v tom pouhý sex může jen duševní nebo citový omezenec, případně člověk, kterému je zcela cizí schopnost vnímat určité věci v jiném, než technicko-materialistickém kontextu. - - - Často nalézám v komentářích kritiku dialogů. Postavy prý vypouštějí z úst samé blbosti. Nuže, i pro takové zmatené jedince mám vzkaz. Chcete vyčítat básnikovi, že používá básnický jazyk? Chcete kritizovat legendy, že mluví legendárně? Všímejte si raději toho, co se v tom filmu říká doopravdy, ne toho, co napsal nějaký neumětel do českých titulků nebo co tam narychlo nakdákali dabéři. A uvědomte si, že postavy používají mluvu, která určitě není z vašeho světa.- - - Poznámky rozumbradů o ledabylé režii (která je ve skutečnosti naprosto precizní), či dokonce o jakémsi disco stylu (cože?), případně chytráčkovské "postřehy" o kouřících rytířích nechám raději úplně stranou. Raději uvedu své oblíbené momenty. A těch je hodně ("We'll use the old ways."), ale ten nej se odehraje přesně v polovině, kdy Merlin najednou přeruší všeobecný rachot, film se na okamžik jakoby zastaví a Merlin promlouvá (k hrdinům filmu a zároveň k divákovi): "STAND BACK! Be silent! Be still!... That's it... and look upon this moment. Savor it! Rejoice with great gladness! Great gladness! Remember it always, for you are joined by it. You are One, under the stars. Remember it well, then... this night, this great victory. So that in the years ahead, you can say, 'I was there that night, with Arthur, the King!' For it is the doom of men that they forget." - - - Upozornění: TV zabíjí Excalibur. Nejhorší věc, kterou můžete udělat, je sledovat ho s dabingem na malé obrazovce; nejlepší věc je vidět jej v originále na velkém plátně. (21.04.2005)

"Excalibur" je vzorovým příkladem filmu, který je natočen pro radost a nikoli pro prachy. Je na tom vidět, jak si s tím režisér John Boorman pohrál. Tato legenda o králi Artušovi je asi tím nejkeltštějším a nejtajemnějším středověkým příběhem všech dob. Herci nejsou nijak známí, v některých rolích se však objevují některé budoucí hvězdy. Své party však zahráli skvěle. Ale herectví v tomto filmu není to podstatné. Podstatná je režie, kamera a hudební stránka. Vypiplaná malebná kamera v panensky nádherné přírodě Irska spolu s decentními kouzly, to je první polovina. Druhá polovina je temná jako minulost kriminálníka a je všeho víc. Víc krve, soubojů, brnění, kouzel, lesku. Hudební výber geniální (Wagner, Orff). Z filmových postav mě nejvíce potěšil čaroděj Merlin (Nicol Williamson podal možná nejlepší herecký výkon filmu). Není to žádný vypelichaný dědek s vousy na zem, ale urostlý muž v nejlepších letech. Nádherným způsobem mu v českém dabingu propůjčil hlas Oldřich Vlach. "Excalibur" je poctivá záležitost a nadčasový skvost pro milovníky dobrodružství, rytířů a středověkých legend. (28.02.2005)

"To nejlepší z artušovského okruhu" ve 2 hodinách. Celá látka související s králem Artušem a dalšími postavami je tak rozsáhlá, že tvůrci museli zákonitě vybírat (nebo si zvolit jen jeden dílčí příběh). Výběr se pak opravdu podobá jakémusi "the best of", ovšem v tom nejlepším slova smyslu. Události plynou jedna za druhou a film je srozumitelný i pro toho, kdo se v celé problematice příliš nevyzná. Excalibur je plný vášně a všepohlcující zkázy. Linie zla se vine celým filmem, od začátku do závěrečné scény a celé dílo je vlastně obrazem postupné zkázy ideálů, Artuše a jeho říše. Zlo je ale vždy v dialektickém vztahu s dobrem (postavy Atruše, Lancelota, Merlina, které provádí zlé i dobré činy), i v největší beznaději je přítomná naděje (halucinační a brutální putování za svatým grálem). Právě tato stále přítomná a stále se měnící dvojakost tvoří velké příběhy a činí mýtus mýtem. Tvůrci Excaliburu to pochopili a tím dokázali přetlumočit jeden z největších příběhů historie. (14.11.2005)

Rád bych dal pět hvězd, protože tenhle Pán prstenů minulého tisíciletí má svoje jedinečné kouzlo, ale přece jenom... chvílemi se mi zdálo, jako by film natáčeli dva různí režiséři. Místy dokonalá atmosféra, jindy naopak dost nezvládnutý kýč. Naštěstí je těch záporných momentů skutečně pomálu a celkově film funguje i dnes výborně. (10.03.2010)

Ze všech adaptací slavné legendy o Artušovi je ta Boormanova určitě nejlepší. Hlavně po výpravné stránce je tu konečně film, kterému ten středověk (respektive jeho počátky) divák skutečně uvěří (romanticky pojatá verze "První rytíř" je sice hezká, ale vždycky u mě vzbuzuje pocit, že za výpravou stál Mr. Propper - tak je v ní vše dokonalé, lesklé a čisté). Snad jedinou výtku bych měla k Merlinovi. Je sice fajn, že tvůrci nezabředli do obvyklého klišé starého dědy s vousy až ke kotníkům, nicméně Nicol Williamson své postavě nedokáže vtisknout důstojnost autority. Tu a tam také ostatní herci své party spíše jen odříkají, než zahrají. Jinak ale všechno funguje na 100 %, lví podíl na tom má i šalamounský nápad s hudebním podkresem :8) (14.09.2008)