Welcome to the Dollhouse
(festivalový názov)-
Vítejte v domečku pro panenky
(festivalový názov)
(viac)
Vítejte v domečku pro panenky
Welcome to the Dollhouse
Réžia:
Todd SolondzScenár:
Todd SolondzKamera:
Randy DrummondHudba:
Jill WisoffHrajú:
Heather Matarazzo, Matthew Faber, Brendan Sexton III, Ken Leung, Eric Mabius, Will Lyman, Bill Buell, Rica Martens, Christina Vidal, Christina Brucato (viac)Obsahy(1)
Život jedenáctileté Dawn Wienerové, odehrávající se mezi sedmou třídou základní školy a „spokojenou“ středostavovskou domácností, není zrovna velká legrace. Jako nejčastější terč posměchu spolužáků nemá Dawn na růžích ustláno, o rodině, kde apatický otec a mírně hysterická matka dávají přednost bratru šprtovi a rozmazlené sestřičce, ani nemluvě. Přitom ale odrůstající „ošklivé káčátko“ nechce nic víc než někam patřit a být aspoň trochu oblíbená. A tak se jednoho dne rozhodne sbalit největšího lamače srdcí svých spolužaček. Černá komedie zatím jen naznačuje pozdější zájem Todda Solondze o konfrontaci bizarního a úchylného s takzvaně normálním. Už ve svém druhém filmu však scenárista, režisér a producent v jedné osobě dává průchod vášni pro životní outsidery, která jej pojí s jinou ikonou nezávislého filmu Terrym Zwigoffem, a nesentimentální, hořce humorné přiblížení jejich osudů. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (43)
Kvality tomu nejdem upierať. Má ich a sú pomerne ľahko rozpoznateľné. Ale takýto typ filmov je úplne mimo mňa. Neholdujem si v šikane ani v cynizme, ktorý je tu síce trefne aplikovaný na rodinné hodnoty, ale pre mňa je tým pádom zbytočný. Dawn vám musí byť celý film ľúto. A akýkoľvek jej vzdor je vlastne zbytočný, lebo svetu vládne niečo úplne iné. Ona je nepodstatná. Solondz síce poukazuje takouto formou na veľké množstvo nedostatkov pri výchove a pri vzdelaní. Ale finálny pocit z filmu je skrz naskrz negatívny. Ak je to vaša šálka čaju pokojne si pridajte hviezd koľko len chcete. Mňa to skôr znechutilo. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $4,569,019║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Solondzův humor je někdy tak drsný a vážně podaný, že jsem si občas říkal, zda se tomuhle vůbec můžu smát. Nesmál jsem se, nešlo to. Na mě to bylo moc, stejně jako Štěstí ( na to ale rád kouknu znova ) ()
Tak to je jedna z nejčistokrevnějších tragikomedií, co jsem měla v poslední době možnost vidět. Welcome to the Dollhouse má šťávu a není to žádný prázdný a bezduchý snímek. Možná, že jsme se v nějakém byť jen malém momentu našli také, když jsme byli ve věku jako Dawn a tak jsme se dokázali do její zmatené, rozervané, naivní a nepochopené dušičky vcítit, včetně jejího jednání. Jó, základka, pár situací bych určitě ráda změnila, ale vrátit čas jde zatím jen ve sci-fi.. ()
Nikdy bych nevěřil, že mě může nějak výrazněji zaujmout film o cca 11-letý holce a jejích starostech, prvních láskách a podobně. Tento film to dokázal. Dawn Wienerová neni žádná hodná roztomiloučká holčička, ze který bude jednoho dne roztleskávačka. Je to takovej prototyp outsidera. Ale zároveň taky tak trochu svině. Nejspíš by z ní vyrostlo za pár let něco jako Daria Morgendorfferová. Jinak já jsem se k Welcome to the Dollhouse dostal díky tomu, že jsem se někde dočet, že prej to je trochu podobný jako Ghost world. A na tom taky něco bude. Minimálně to, že obě hlavní postavy jsou poněkud asociální a nosej divný brejle. Respektive všechny tři (včetně Darii). ()
Občas i humorné, ale především pořádně hořké. Zcela nezidealizovaný pohled na dětství outsiderky, která musí snášet ústrky naprosto ze všech stran (tedy s výjimkou jediného kamaráda). A místy lze sledovat až čistý cynismus (scéna doprovázená Labutím jezerem mě skoro dohnala k slzám…od smíchu, samozřejmě). Za mě slabší 4*, Solondz se mi znovu dokázal svým stylem docela dobře trefit do vkusu. ()
Velice příjemná a vtipná story o nekouzelné a nepůvabné dívence, která sklízí jen posměch a problémy. Filmu panuje skvělá dobová atmosféra a Heather Matarazzo v hlavní roli je prostě nezapomenutelná. Jo, chodit na základní školu s Dawn Wienerovou, dodnes na ni vzpomínám... ()
Todd Solondz a jeho typicky netypický snímek zobrazující zvláštní strastě hlavní postavy. Dost podobné filmu Palindromy, který jsem viděl již dříve, ale neslo se to jakoby v podobném stylu a tenhle styl vyprávění se mi docela líbí, takže jsem pro vytváření více takových filmů. ()
Tak tohle byl docela extrém. Příběh pravých outsiderů. Já taky nikdy nebyla z nejkrásnějších holek na škole, ani jedničkářka, ani šikanátorka, ale respekt jsem si svojí prořízlou tlamou naštěstí vždycky dokázala vydobít, ale ač si každý z nás více nebo méně prožil situace podobné s tím, co prožívá hlavní hrdinka, třeba vzhlížení ke staršímu idolu, nepochopení okolí, nezájem rodičů, tak tady je hlavní hrdinka fakt totálně uzemněná nejen spolužáky, ale i celou svou rodinou. Schytala to prostě s veškerou parádou a je vidět, že z ní nejspíš vyroste další neschopné individuum, jen díky nepřízni okolí. Přijde mi to trochu přehnané, ačkoli ono stačí pár minut Výměny manželek a člověk ví, že takovejch neschopnejch případů bez mozku a názoru, což tu většina dospělých postav prezentuje, je i u nás nemálo. Takže v podstatě se na ten film nekouká vůbec dobře, ikdyž tragédie je tu podbarvená černým humorem, protože třeba scéna s kladivem už je trochu moc i na mě, když si člověk uvědomí, že nejeden jedinec v historii svojí životní nejistotu dotáhl podobným způsobem do konce. Film je to prostě divný, v tom dobrém slova smyslu divný, protože všechny postavy jsou tu divné a jen těžko se s nima ztotožňuje a je upřímně docela fascinující to sledovat, protože divák fakt těžko tuší, co se do závěrečných titulek v hlavách i činech postav semele. Zní to divně, ale je to takový divný "feel good feel weird movie" o jednom dospívání v sobeckém světě, který se snaží být vtipný, ale v nejedné situaci dovede i k zamyšlení. ()
Vítejte u filmu o pubescentech, který určitě není pro pubescenty. Humor hořký jako chmelová šiška provází Dawn a její trnitou cestu za uvědoměním si vlastní hodnoty. Heather Matarazzo je vynikající. ()
Happy Anniversary song je asi najväčšia sračka, akú som kedy počul ! ()
41st KVIFF 2006 - SUNDANCE AT KARLOVY VARY - Sundance v Karlových Varech - Zářný příklad opravdu s citem natočeného nezávislého filmu... - 75% ()
Todd Solondz je nejoriginálnější úchyl. Točí pro sebe, což zužuje šance na nějaký větší úspěch, nicméně hlásím se do spokojené minority. ()
Softovejšia verzia Happiness. Solondzov druhý celovečerák a predzvesť ďalšieho veľkého talentu independent cinema /s očividnou alternatívnou sexualitou/, ktorého vývojová krivka nabrala, žiaľ, úplne opačný smer než by sa mi páčilo. Happiness ešte áno a potom už len veľké nič...aká to škoda. ()
Moc jsem od toho nečekal, a prefabrikovaný oběd pojídaný plastovou vidličkou - to už byl docela silný úvod. A Down, ta se mi celkem líbila, až ovšem, na tu chůzi. Snažím se k ní přirovnat nějakou holku ze základní a střední, ale moc se mi to nedaří. Spíš nějakýho kluka. Down ('Wiener-Dog' nebo by spíš mělo být 'Wiener-Hotdog') se možná v jízlivém označení "lesba" cítila dobře, ale i jinak je na sedmačku dost odvážná a jako provozovatelka klubu pro Special People stejně tak. Rozebírat její rodinný a pracovní (zde škola) kolektiv by bylo nejspíš jen nošením dříví do lesa. Ze sociálního hlediska mě zaujala skladba nadávek jakou se pubertání mládež častovala, padesát na padesát: slova odvozená od duševních nebo sexuálních poruch, zatímco u nás je to tak na třetinu: u nás se tato sklaba doplňuje navíc označením pohlavních a vyměšovacích ogránů. ()
SUNDANCE FILM FESTIVAL 1996 - GRAND JURY PRIZE ()
Už jen na základě Solondzova druhého filmu tuším, že se z něj časem vyklube pořádný nihilista (i když plně soudit nemůžu, když jsem viděl jenom tohle), ale i když už i tohle je dost kruté a depresivní, musím hodně ocenit, že to je udržené v uvěřitelné míře a že se zde naprosto skvěle pracuje s postavami. Naštěstí se tak nenaplnila má počáteční obava, že to celé bude ublíženecké a artově vyděračské, ale zakrátko se i u Dawn začaly ukazovat její špatné stránky a tak to celé získalo o dost realističtější look. Ten si to naštěstí udrží po celou dobu, i přes určité přehnané momenty a blbě využité scény (hlavně ten výlet do New Yorku a jeho nijaké zakončení, přitom tam by to možná mohlo být nejsilnější), ale i tak to funguje jak v jednotlivých scénách, tak i po skvělé filmařské stránce a také ve svojí výpovědi. Navíc Solondz skvěle spojuje depresivní scény s krutě vtipnými a vytváří tak skutečnou tragikomedii v pravém slova smyslu, kterou by si měla pustit většina českých režisérů, která se o něco takového zoufale pokouší, ale veškeré komediální prvky jim vyprchají do 20-30 minut a pak už je to jen depka. A i přes absenci nějakého většího děje si mě to dost získalo a fascinovalo od začátku až do konce. Nejvíc mě ale stejně dostala ta Dawnina rodina, která byla naprosto trefným vnitřním zobrazením na venek se šťastně a bezchybně tvářících rodinek, tu totiž Solondz ukázal dokonale a naprosto trefně. Určitě se kouknu i na něco dalšího od něj, jen si budu muset počkat na speciální náladu na to, protože jak jsem psal hned na začátku, tuším, že v dalších filmech bude ještě mnohem krutější. Stejně ale především oceňuji to, že to dokáže zobrazovat prostředí základní školy a nefunkční rodiny tak slušně, že z toho není ani disneyovský kýč z jiného světa a ani přehnané artové citové vydírání. 4* ()
Jo, jo obycajni ludia maju svoj zmysel zivota, Ramzeszial ale do vseobecneho prehladu nepatria. Kazdopadne nuda, Todd Solondz je len rutiner bez spetky napadu . 50 % ()
Tohle by se mělo spíše pouštět na Disney Channel než na filmovém festivalu. ()
Neváhám dát plný počet. DOKONALÉ. Tak to v životě chodí. Lidé nejsou hodní, naopak! :-) ()