Vyslobodenie

Ale vždyť to není o tom, aby se divák po filmu bál vytáhnout paty do lesa... Možná je nastávající generace už příliš rozmlsaná zmutovanou havětí, dětskými gangy, zdivočelými psími smečkami a bůhvíčím ještě, co v lesích pobíhá, ale záleží na tom? Má se jim Vysvobození zalíbit? Příběh čtyř kamarádů, kteří se vydali na vodu a místo plánovaného volna v divočině se musejí zabývat nečekaným rozmarem dvojice agresivních horalů, není hororem, vyvražďovačkou, ani psychopatickou hrou na kočku a myš. Postavy zažijí šok, útlum, strach, dopouští se chyb, utíkají, zatloukají, upravují. Na konci je jasné, že už nikdy nebudou jako dřív a že bylo jedno přátelství přetvořeno navždy. Střet kultur, který vyvolává nesmyslné konflikty a nutí odříznuté návštěvníky v území "nepřítele" k budování obranných buněk, následně ve stresu likvidujících vše kolem sebe, nepřestane být aktuálním nikdy. Vysvobození obnažuje téměř učebnicový příklad podobné situace. Nepomáhá si zbytečnými šokujícími berličkami a na první signální útočícími scénami, snažícími se efektností zakrýt vlastní debilitu, jako jeho o třicet let mladší bratříčci. Je syrovým, ne samoúčelně drastickým a šokujícím. Je uvěřitelným a zneklidňujícím. A na severoamerickou divočinu se hezky kouká. 9/10. Mimochodem, duel banja s kytarou proslul naprosto zaslouženě. (01.03.2009)

Když si odmyslím, že neměli nafukovací člun, tak to byl docela slušnej rafting na divoký řece. A když vezmu ještě v úvahu těch čtyřicet let a něco nazpátek, tak to byl jeden z těch opravdu dobrých, dobrodružných dramat se zajímavým koncem. Výborná kamera, thrillerová atmosféra a jestli se kluci nenechali zaskakovat na té řece dabléry, tak mají můj velký obdiv. Prostě to byla tenkrát zřejmě jsoucí klasika se slabšími momenty, nad kterými dnes ráda přimhouřím blahosklonně jedno a půl oka. (20.03.2013)

Veľmi kompaktná, pohlcujúca atmosféra Boormanovej snímky vás okamžite vtiahne do deja. Aj napriek tomu si film zapamätáte viac kvôli jednotlivým scénam, ako celku. A že tie scény stoja zato. Neuveriteľné ksichty miestnych, spoločná hra na gitare, mužské znásilnenie mužom, to sú scény, ktoré museli divákov vo svojej dobe riadne šokovať. Prekvapilo ma vykreslenie mestských postáv ako partiu nie príliš schopným skautov, keďže z amerických filmov vieme, že správny američan je vždy muž na svojom mieste. (01.06.2012)

Koukám, že někdy je lepší sjíždět Vltavu plnou zájezdů přiopilých blbečků co jedou vodu poprvé něž nějakou takovou říčku jako parta z filmu. Vysvobození, to jsou klasické americké filmové sedmdesátky se vším všudy tak jak je máme rádi. Stát se vám může ve filmech z těch dob ledacos, ale jedno se vám nestane. Nemůžete si zkrátka zaměnit pravýho americkýho rednecka s filmovým hrdinou. Někdy se prostě fakt musíte ztratit aby jste něco našli. To není moje moudrost, to je hláška ze začátku filmu. Námět filmu je zajímavý, zajímavější o to víc, že v už z našeho pohledu dřevních  sedmdesátkách řešil věci jako odtržení od přírody a degeneraci člověka v moderní světě. Až vypnou proud a nebude benzín, kdo bude umět vzít luk a přežít? Oč aktuálnější je ta otázka dnes ať už jde o umění přežít nějakou eko katastrofu, blackout nebo jen obyčejné násilné napadení agresorem. Když vidím dnešní mladé vystajlované mladíky v elastických přiléhavých kalhotách úzkostlivě střežící  sněhobílost svých bílých polobotek občas si sám sobě kladu otázku zda je ještě v těcho mužích dneška kapka testosteronu a zda v nich dříme něco jako instinkt pro přežití (nezaměňovat s uměním najít někde nabíjecí port, free wifinu nebo Mekáč) a zda by tato generace byla schopná v případě konfliktu nejen se zastat na ulici slabšího, ale třeba i jít bojovat a bránit svoji zem. Jestli o to byl strach v sedmdesátkách, tak já ho mám dnes o to větší. Třeba se pletu, ale prověřovat to raději nechci! Dávám za 4 výstřely z luku. A hráč na banjo Billy Redden byl fakt boží, mráz mi z něj šel po zádech a hned jsem věděl, že by chlapci měli naskočit do aut a zmizet v záři velkoměsta ! Jinak při filmu se mi vabavilo něco podobného a to Jižanská pohostinnost z roku 1981, kde pro změnu parta vojáků národní gardy při výcviku v cajunských močálech taky narazí na partu místních a společnou kalbou to fakt neskončí. I když záleží co si představujete pod společnou kalbou... :-) * * * * (04.06.2021)

„Niekedy sa musí chlap najskôr stratiť, aby sa našiel.“ Drsný chlapský dobrodružný triler a zároveň absolútny pilier hixploitationu. Kým dnes je hixploitation (PACH KRVI, VRAŽDY VO WOLF CREEK) synonymum pre krvavý horor, v začiatkoch (Peckinpahov STRAW DOGS) šlo o ambiciózny a vážny subžáner. Skvele namachrovaný Burt Reynolds, parádna scéna s banjom a odvážna pasáž znásilnenia. S odstupom desaťročí to jemne zostarlo, ale inak stále ide o šupu a zaujímavé zachytenie odchodu istej "nevinnej" doby, kedy lesy a stará doba museli ustúpiť ťažkým strojom a dobe novej, modernej. Vlastne je super, že Boorman odolal a nespravil z toho prvoplánový horor. Kniha Jamesa Dickeyho vyšla aj v češtine, sám autor má vo filme mimochodom cameo šerifa. "Proč sakra chcete tou zatracenou řeku sjet?" - "Protože tam je." (19.10.2006)