Sedm hladových

Československý film odehrávající se v léčebně pro obézní osoby a lidi s nadváhou, na jehož scénáři spolupracovali F. R. Čech, P. Novotný a režisér K. Smyczek. Komičnosti snímku přidává i pestrost a vtipnost léčených postav, jež reprezentovaly většinou málo známí herci či dokonce neherci. Výjimku tvořil ředitel tohoto ústavu F. Husák, jenž se během snímku byl nucen přeorientovat na opačný druh léčby, čili na péči o lidi s podvýživou. Velmi povedená postava byl skladník Duchák (M. Štibich), jenž za poplatek bohatě disponoval vším, co hladovějící žaludek ráčí. Milostné duo pacientů, neboli zřetelná náklonnost mezi panem Jaroslavem (vynikající A. Bubeník v životní roli) a paní Růženkou, bylo rovněž povedené, jejímž vrcholem bylo rozepnutí košilky půvabné J. Smutné. Domnívám se, že snímek je dostatečně zábavný, některé scény jsou výborné (louskání jader, hlášky u jídla, zábavné večery), připouštím však, že v závěru snímek slevuje z tempa a ztrácí onu plynulost. Ve snímku se též jako pacientky objevily společně dvě dámy podobné herecké polohy, často se pletoucí, nicméně obě skvělé, a sice G. Wilhelmová a J. Jeselská. Dle mého názoru se jedná o kvalitní komedii a jedno z lepších Smyczkových děl, rozhodně mohu s klidným svědomím doporučit. (09.12.2014)

Jsem trochu v rozpacích. Na jednu stranu je vidět, že na filmu pracovali šikovní lidé - režie je fajn, herci sympatičí, sem tam dobrý vtip. Na stranu druhou to celé působí hrozně, ale opravdu hrozně nedotaženě. Alegorie na toalitní režim nefunguje, protože všichni můžou odejít, kdy chtějí. Vysněná Koliba je za rozpadající se zdí a nikdo jim nebrání ji přelézt. Kdyby jim bránila zpočátku jejich obezita, museli pro překonání té zdi něco obětovat (zhubnout), tak prosím. Ale prostě celkově je to velmi laciné a nefunkční. Romanická linka sympatického nekňuby a velmi sexy baculky vyvrcholí ultimátním cringem - on ji pomalu znásilní v rozporu se svou postavou a současně u toho má obdviné kulinářské kecy na adresu jejího muže... to je jedno velké wtf. A to je vlastně esence celého filmu. Divák tam cítí silný potenciál, který se ovšem promění v totální zmar. Možná je to vina scenáristů Petra Novotného a Františka Ringo Čechca, kteří jako že chtěli napsat protirežimní kritiku, ovšem na druhou stranu, jakožto režimem protežovaní estrádníci, si to nechtěli a nemohli s komoušským establishmentem moc rozházet. Prostě chěli být rebely tak napůl. Aby nic neriskovali. A to je přesně tenhle film. Nikdo nic neriskuje, o nic nemusí bojovat, ale současně se nakonec všichni tváří jako děsní rebelové, co se vzbouřili systému... i když nikdy nikomu nic nehrozilo a nikdo jim v ničem moc nebránil. Vrcholem jejich rebelie byla návštěva hospody, kam mohli v podstatě vždycky. Škoda. Mohl to být fakt dobrý film, kdyby tam třeba museli být povinně např. kvůli zaměstnání (musí reprezentovat a proto nesmí být tlustý, jiný obezista nevyjde včas schody do patra, pěvkyně se kvůli sádlu zadýchává, sládek neprojde úzkými dveřmi do sklepa atd.). Kdyby pak museli překonat zeď tím, že zhubnou nebo tak, zkrátka kdyby to celé bylo víc promyšlené. Takhle je to jen cosi, na co se vlastně ani moc koukat nedá. (11.11.2022)

"Jsou chvíle, kdy člověk přestává myslet na svou důstojnost. To je tady běžném při odlehčovacích dnech." Pár hlášek je povedených, ale stejně se nemůžu zbavit dojmu, že Smyczek si scénář překroutil po svém a s hereckým materiálem vhodným pro taškařice, natočil hořkou komedii. Film není zdaleka tak vtipný jak by být mohl, a pokud ho něco drží nad vodou, tak charisma jednotlivých herců. Skvělý Antonín Bubeník budiž příkladem. (12.11.2020)

Zaměstnanci musejí prokázat ideologickou pružnost, pacienti často ztrácející důstojnost zase svoji neohebnost a to nejen fyzickou. Vítejte v sanatoriu pro léčbu prostorové výraznosti, které má na rozdíl od toho, kde trpěl Fantozzi, mírný režim.. Humor se tady skrývá spíše v detailech (Laurel za Hardyho), poselství o světle svobody za zdí a lehká systémově-morální kritika (třeba ohledně vystrčení jedince před odpovědnost kolektivu) někde mezi řádky. Škoda, že někteří herci jen předabovávali, místo toho, aby sami pozvedli úroveň, ale to se netýká Ducháčka Miloslava Štibicha. Jeho vychcaný byznysmen se zakázaným masným ovocem je Čecháček par excellence.. (20.11.2023)

Sedm hladových je jakoby předchůdce podobného filmu Tomáše Magnuska, natočeného o mnoho let později Jedlíci aneb Sto kilo lásky. Zajímalo by mě, zda podobné léčebny skutečně existovaly a jak to v nich probíhalo doopravdy. Tato rádoby komedie totiž vychází z toho, že víc než hubnoucí možnosti poznáváme jednotlivé účastníky a jejich problémy či tužby. Osobně si pamatuji hlavně toliko, že se cpali zeleninou a sem tam se projeli na rotopedu. Marně hledám tu komediální rovinu, ale nemůžu si na ni upamatovat. Dalším zajímavým faktem je, že na scénáři se podíleli dva pozdější komedianti a častí účastníci zábav František Ringo Čech a Petr Novotný. Což o to, napsali spolu čtyři scénáře, Smyczek to jen trochu polidštil, ale nevím jak ty ostatní, tento je místy dost bizarní. Závěrem je nutné dodat, že Petr Novotný zde není chybně uveden, přitom si ve snímku také zahrál. (04.10.2023)