Nejistá sezóna

Ja som nikdy akosi nedokázal oceniť to satiricko-komicko-konšpiračné cimrmanstvo Ladislava Smoljaka a Zděňka Svěráka. Viem, že v Čechách sa z toho stal doslova kultový fenomém. Jára Cimrman prakticky zľudovel. No u nás na Slovensku si to našlo len hŕstku skalných priaznivcov. Ja medzi nich rozhodne nepatrím. Avšak snímok "Nejistá sezóna" z roku 1987 sa mi natrvalo vryl do pamäti. Je to veľmi zaujímavo spracovaná téma boja s absurdnou komunistickou cenzúrou, s ktorou sa museli potýkať členovia malého dramatického divadelného súboru. **** (13.04.2020)

Kdo nezažil, možná ani neuvěří. Kdo zažil, snad se ani nezasměje. Hrůznost doby ve své ryzí nahotě. Natočit tenhle film před rokem 1989 a ještě ho protlačit do distribuce = hotový zázrak. Řada kin ho v té době nehrála, podobně jako filmy V.Chytilové ( Panelstory, Kalamita či Hra o jablko). Osobně mám nejraději...Vichr z hor. (04.02.2011)

Cimrmanovský humor - všem známý, leč neopakovatelný, inteligentní, bránici nebezpečný. Pár filmových ran konančům a době, kterou tak úspěšně mrvili, to již také leckdo nejednou viděl - většinou to o velké legraci nebylo. Ale vzájemná kombinace v Nejisté sezóně, to je jistota toho nejlepšího z obojího. A na své si přijdou i vyhranění fandové divadelní tvorby Smoljaka, Svěráka... Čepelky, Bruknera,..... (11.12.2006)

Nejistá sezona je na hranici divadla a filmu v tom zmysle, že množstvo vtipných scén sa odohráva na javisku a pre niekoho budú možno ťažiskom humoru filmu. Lenže množstvo výborného a častokrát aj ťažko postrehnuteľného humoru sa deje aj v "deji", takže Nejistá sezona je tak plnohodnotná komédia. Postavy sa oslovujú iba krstnými menami, čo bolo určite správne rozhodnutie, teória, že sa jedná o postavy hrajúce samých seba, je tak vtipným cimrmanovským spôsobom napadnuteľná. No ale podstatné je, že to čo má byť vtipné aj vtipné je, že kádri sú síce trochu prihoretí, ale nie sú karikatúrami a že tak divadelníci môžu hrať to, čo pripadá ľuďom v hľadisku vtipné. Inak by z toho bola asi dráma. (04.04.2014)

Takový líně tekoucí film, čímž však vtahuje do hlavního toku problémů té doby s netradičním divadlem a jednotlivými představeními, boji s komisemi, obhajováním se, ale i se sebou samotnými, nedochvilností, bokovkami, vztahy. Jak jde každý den našich životů za dnem, tak se zde střídá jeden divadelní večer s druhým, podle toho tedy i to pomalé plynutí. A přitom kromě určitého cynismu, rýpanců a vtipů i prvky nostalgie a zaujetí. (28.12.2014)