Jára Cimrman ležící, spící

Tak tohle se pánům Smoljakovi a Svěrákovi opravdu podařilo. Troufám si tvrdit, že jde o jednu z nejlepších českých/československých komedií. A pro fanouška DJC a vůbec osobnosti Járy Cimrmana naprostá povinnost vidět. Dovoluju si použít slova paní Kaplanové, která podle mě nejlepé vystihují nejen celý film, ale i samotného Cimrmana: "Největším světovým spisovatelem, vynálezcem, malířem, fyzikem, lyžařem a filozofem za posledních 100 let byl český velikán Jára Cimrman. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat." (16.02.2008)

Stydím se! Opravdu se stydím, že jsem tento filmový klenot plný skvělého humoru a inteligence viděl až ve svých 20 letech. Ale na druhou stranu si říkám, že je možná dobře, že jsem to viděl až po střední škole, protože jsem si mohl všechna moudra a narážky užít o to víc a zároveň se lépe bavit. :-) 10/10 (15.03.2010)

Miestami to bolo ozaj vtipné, no človek po čase už vedel predvídať. Bolo to postavené na jednom nápade, ktorý vlastne nebol nejak rozvitý a ostatné dejové momenty zaostávali. Táto česká legenda, predchodca Chucha Norrisa, ktorého predbehol, je zosobnenie absurdity všeznalectva a ľudských merítok úspechu. Taký ten náš tunajší Cimrman je zas Radek99, u neho tiež človek nevie, či sa má smiať alebo obdivovať. (10.02.2014)

Tohle přiblížení největší obskurní osobnosti českých dějin na jednu stranu vděčně variuje historii v různých vtipných sekvencích, jejichž obecnou pointou je selhání protagonisty z důvodu kombinace velkých ambic, smůly a vrtáctví, ale zároveň je prodchnuté zvláštní povědomou melancholií. Jak je Smoljakovým zvykem, film je natáčený výlučně jen ve skutečných lokacích a povětšinou v období podzimu. Sešeřelost obrazu v důsledku využívání slabého přírodního světla, cit pro ikonické obrazy ladovského venkova (všudypřítomná boží muka při cestách, rozložité aleje opadajících stromů, meze a sedlácká stavení) a všeobecná atmosféra konce jedněch dějin, kam protagonista patřil, je kombinováno s tehdy současnými pasážemi, ve kterých se o něm lidé dozvídají skrze fetišistickou výstavku věcí jeho každodenního užívání, což je i dnes celkem trefná poznámka o tom, v co se nakonec proměňuje historie a její aktéři. (20.03.2019)

přiznávám se, že z cimrmanovské tvorby jsem (zatím) viděl jen Dobytí severního pólu, které mě po všech stránkách nadchlo.. tohle filmové zpracování života samotného génia mě ovšem absolutně minulo - první rozepizodovaná půlhodina se ještě celkem dala, ale od chvíle, kdy na scénu přišla zdánlivě nekonečná část o Františku Ferdinandovi d'Este, jsem se začal ukrutně nudit.. sorry, pánové (06.10.2012)