Réžia:
Ladislav SmoljakKamera:
Richard ValentaHudba:
Petr SkoumalHrajú:
Zdeněk Svěrák, Valerie Kaplanová, Josef Abrhám, Libuše Šafránková, Marie Drahokoupilová, Vladimír Svitáček, Jaroslav Vozáb, Petr Kostka, Míla Myslíková (viac)VOD (4)
Obsahy(1)
Predstaviteľ rýdzo českej mystifikácie - Jára Cimrman sa vo filme predstavuje ako slávna postava geniálneho všeumelca. Žiari vo svojej originalite a nezameniteľnej podobe ako vychovávateľ detí arcivojvodu Ferdinanda, ale úspechy slávi tiež ako geniálny, ale smoliarsky vynálezca. Historické zasadenie Cimermanových osudov dáva vyniknúť i niektorým nadčasovým rysom českej národnej histórie rozprávanej s ironickým a zhovievavým humorom. (RTVS)
(viac)Recenzie (557)
Můj první film o Cimrmanovi. Tenkrát jsem si myslela, že žil někdo takového jména s takovou neskutečnou smůlou na pozdní příchod (a myslela jsem si to dlouho :-)). Ačkoli mi bylo asi 7, často jsem se velice bavila a to jsem v té době nemohla téměř nic z toho pochopit. Buď jsem tedy divná nebo je to opravdu rodinný film. ()
Na představení Cimrmanů se vždy rád podívám, proto jsem se těšil, když jsem měl konečně možnost vidět Járu Cimrmana ležícího, spícího.. První půle pseudo-dokumentu vynikající, smál jsem se prakticky neustále, ale s překlenutím filmu do druhé půle jakoby autorům docházel dech (samotnému se mi to nechce věřit, ale tak jsem to cítil). Přesto velmi nadprůměrná zábava. ()
"Co to tvoříte?" "Ále,hru.Dvě sestry." "To je málo,Antone Pavloviči..." Už to nemá zdaleka takové kouzlo,jaké to muselo mít před lety,ovšem pořád je zde taková kadence kultovních scén a hlášek,že by se mi z duše příčilo dát průměrné hodnocení.Petr Čepek jako František Ferdinand je pak vskutku nezapomenutelnou figurkou! 75 % ()
Tohle přiblížení největší obskurní osobnosti českých dějin na jednu stranu vděčně variuje historii v různých vtipných sekvencích, jejichž obecnou pointou je selhání protagonisty z důvodu kombinace velkých ambic, smůly a vrtáctví, ale zároveň je prodchnuté zvláštní povědomou melancholií. Jak je Smoljakovým zvykem, film je natáčený výlučně jen ve skutečných lokacích a povětšinou v období podzimu. Sešeřelost obrazu v důsledku využívání slabého přírodního světla, cit pro ikonické obrazy ladovského venkova (všudypřítomná boží muka při cestách, rozložité aleje opadajících stromů, meze a sedlácká stavení) a všeobecná atmosféra konce jedněch dějin, kam protagonista patřil, je kombinováno s tehdy současnými pasážemi, ve kterých se o něm lidé dozvídají skrze fetišistickou výstavku věcí jeho každodenního užívání, což je i dnes celkem trefná poznámka o tom, v co se nakonec proměňuje historie a její aktéři. ()
Géniové Svěrák a Smoljak stvořili nejslavnějšího a nejnadanějšího umělce, vynálezce, architekta, filosofa a učitele Járu Cimrmana, který ale zůstává moderní vědou zoufale nepochopen. Nevím, co je lepší. Jestli příběh prošpikovaný nezaměnitelným inteligentním humorem, nebo herecké výkony v čele se Zdeňkem Svěrákem, jehož citlivý a bezprostřední projev budu vždycky obdivovat. Někdo s tím asi nesouhlasí, ale mě se hodně líbila úvodní část a všechny narážky na slavné, v porovnání s Cimrmanem ale velmi průměrné, osobnosti a jejich významná díla. Asi to nedosahuje kvalit nejlepších divadelních Cimrmanů, ale je to výborná zábava a jedna z nezapomenutelných českých komedií. Cimrman na Hrad! ()
Galéria (8)
Fotka © Filmové Studio Barrandov
Zaujímavosti (35)
- Ve scéně s telegrafními dráty v oddílu „Jára Cimrman inspirující“ oslovuje Cimrman (Zdeněk Svěrák) Marconiho (Ivan Lukeš) křestním jménem (Guglielmo), které je pak vidět i na budově Marconiho telegrafu. Tvůrci však pravděpodobně správně usoudili, že divák Marconiho křestní jméno (na rozdíl třeba od jmen Čechova) nezná, a tak v postsynchronu Svěrák říká již: „Zkuste to bez drátů, milý Marconi!“ (Přemek)
- Samotní tvůrci Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak měli obrovské dilema, zda film vůbec udělat. Důvodem jejích váhání byl fakt, že skutečnou podobu Járy Cimrmana nechtěli nikdy odhalit. Zvažovali dokonce i možnost natočit celý film z Cimrmanova pohledu, ovšem tuto myšlenku rychle opustili. Nakonec vrchol své absurdní mystifikace převedli na plátno v klasické podobě. (mchnk)
- V době, kdy žije následník trůnu František Ferdinand d'Este, se mše svatá v římskokatolické církvi odehrává tak, že kněz stojí většinu času kněz zády k věřícím, čelem k oltáři a bohosloveckým jazykem je latina. Výjimku měly jen chorvatské a české diecéze kvůli staroslověnštině pro částečné či úplné užívání. Mše pro následníka by byla konána určitě v latině. (Teimei)
Reklama