Nancy

Oficiálne najlepší film všetkých čias.

Určitě největší překvapení letošního roku a troufnu si tvrdit, že možná i nejlepší film, co jsem letos viděla. Scén, které mě doslova nadchly (ať už vtipem nebo estetickou úrovní) je na poměrně krátkou stopáž tolik, že je nemůžu ani jmenovat, natož pak vypíchnout nějakou konkrétní, kvůli které dávám nejvyšší hodnocení - okouzlil mě prostě film celý. Co ale určitě můžu přiznat je, že často se mi nestává, abych se filmu smála ještě dalších několik hodin po zhlédnutí. U Rumby to tak ale opravdu bylo... Plně se ztotožňuji se Zazie: stoprocentně to chtělo dát dvakrát za sebou - kdoví jestli ne třikrát ;)

Filmů na podobné téma bylo natočeno už asi sto. Je ale docela příjemné, že ten sto první se na celou věc dívá trochu jinak a ukazuje věci takové jaké jsou. Není to bůhvíjak dokonalý film, ale hlavně dvě věci se mi na něm líbily. Jednak to, že postavy neprochází nesmyslnými změnami, nepřevrátí během dvou dnů svůj pohled na svět ani nezískají úžasné schopnosti, jak tomu často v podobných filmech bývá a pak to, že Water Lilies, film o patnáctiletých děvčatech, se ani zdaleka nezaměřují na patnáctileté publikum a tudíž nechtěně nesklouzávají mezi jiné, "vtipnější", snímky z prostředí mladých lidí a jejich prvních lásek. Úplně ale pochopím, pokud tento film někdo naprosto zdrbe, důvody by se taky našly.

Na film o natáčení filmu se vždycky ráda podívám. Byly jich už sice mraky, ale stejně je mi tohle prostředí natolik příjemné, že hodnotím poměrně vysoko. Film je celkově hrozně milý, takový mírumilovný a s radostí bych se chopila příležitosti se na něj podívat znova, ale přecejenom prosím, ať si každý, koho nepotěší - tak jako mě - , když slyší ve filmu holandštinu (popř. francouzštinu), sám pro sebe odečte od mého hodnocení jednu hvězdičku.

Když začal film a Yu Hong odjížděla na univerzitu, kde si nacházela nové přátele na koleji, říkala jsem si, jak kouzelně je to celé pojaté a na jakém vynikajícím filmu jsem se (nikoli vlastním přičiněním) octla... Sledování vývoje lásky mezi dvěma mladými lidmi a vnitří rozpory dívky na pozadí tehdejší politické situace mě (kupodivu) bavily a nechala jsem se unášet příběhem. No jenže krátce potom, co Yu Hong opustila univerzitu a film se táhl stále podobným stylem, mě to hodně rychle přestalo bavit a nepřiměřená stopáž a rozvleklý děj donutily nejednoho diváka opustit sál předčasně. Já vydržela do konce, ale kdybych odešla, asi se to na hodnocení nijak nepoznamená. Pochválit ale musím aspoň použitou (jak už Adrian zmiňoval - dobovou) hudbu, která se pro mě stala asi tou nejlepší věcí na tomhle filmu.

Nádherný seriál, u kterého mi ale něco chybělo... nedokážu vyjádřit přesně co, ale nějakých 10 dílů jsem nemohla pochopit, proč má tak vysoké hodnocení. Příběh není špatný nebo nudný - a to ani chvilku, každý díl skončil, než jsem si vůbec stihla uvědomit, jak dlouho u něj sedím, ale občas mi přišlo, že by se z toho dalo vyždímat víc. No posledních pár dílů mě ale tak dorazilo, že jsem nakonec i já nechala proniknout Elfen Lied do svého srdce. Takže, hoši, já jsem se narozdíl od vás nezamilovala... do Elfen Lied, ale můžu říct, že jsem se s ním celkem pěkně spřátelila ;).

Opravdu nehrozí, že Kingsajz někdy bude jeden z mých nejoblíbenějších filmů - přecejenom jsem viděla Sexmisi (kterou jsem zbožňovala už od nějakých 6 let) a neubráním se srovnávání. Myšlenka je ale hezká (i když ne tak dotažená, jako právě u přechozího filmu režiséra) a vůbec je to celé strašně milé. A postava Nadšiškovníka je prostě boží.

Málokdy se stane, že by mi stopáž filmu připadala snad o polovinu kratší, než je ve skutečnosti. Nemít u sebe hodinky, tak naprosto sebejistě řeknu, že film měl nějakých 40 minut. Po odchodu z kina jsem si připadala sama tak trochu jako blázen - a o úsměvu, který jsem měla na tváři po celý čas sledování filmu ani nemluvě. Vtáčkovia jsou prostě geniální film - aspoň pro mě. Takhle vtáhnout do děje - který prakticky skoro žádný neni - dokáže máloco.

Takové slavné anime... Brala jsem skoro jako povinnost se na něj podívat. Nečekala jsem předem nic úžasného a tak jsem Akiru pořád odkládala. Celý námět mi přisel nezajímavý a grafika mě taky moc nelákala. Nakonec byl Akira přesně takový, jak jsem očekávala... Strašně, strašně dlooooouhý rozjezd - podle mě snad hodinový, u kterého už jsem div nelezla pod židlí z nudy a v grafice se mi líbily akorát jednotlivé postavy, které ale byly opravdu - jak píšou i ostatní - jako přes kopírák. Konec je sice krásný, to nepopírám, ale tu nudu na začátku mi to už nevynahradilo... Nemůžu mluvit o zklamání, když jsem to vlastně čekala, ale lepší hodnocení tomu fakt nedám.

Jak mě prvních několik dílů moc nezaujalo, přišly mi nudné a stereotypní, o to víc mě tenhle seriál chytnul asi v polovině. Nejen že se tou dobou konečně začaly rozvíjet nějaké linie odhalující (ač jen nepatrně) minulost některých hrdinů, ale i samotní hrdinové si více a více získávali moji oblibu. Mezi posádkou lodi Bebop mi asi nejsympatičtější přišla ukecaná Ed (ke které skoro neodmyslitelně patří ošklivý, ale roztomilý psík Ein). Její praštěnost je nekonečným zdrojem vtipných hlášek a dílem Mushroom Samba mi neskutečně přirostla k srdci. O co víc jsem se smála během některých dílů v polovině seriálu, o to blíž jsem pak měla k slzám u posledních epizod. Teprve v tu chvíli jsem si uvědomila, jak moc mi bude celá posádka Bebopa chybět. -- V hodnocení naprosto souhlasím s Mariusem - těch 9/10 je opravdu zasloužených.