Jára Cimrman ležící, spící

Stydím se! Opravdu se stydím, že jsem tento filmový klenot plný skvělého humoru a inteligence viděl až ve svých 20 letech. Ale na druhou stranu si říkám, že je možná dobře, že jsem to viděl až po střední škole, protože jsem si mohl všechna moudra a narážky užít o to víc a zároveň se lépe bavit. :-) 10/10 (15.03.2010)

"Dobrý den, doktore Holube. Jedete letos zase do Afriky? - Doma bude! Už se narajzoval dost." Jako milovník her Járy Cimrmana jsem si nemohl nechat ujít hraný životopis od tvůrců Smoljak a Svěrák. Dílo je to asi všeříkající. Od narození, přes pubertu až poslední vidění Járy. Bavil jsem se, někdy i smál, ale stále preferuji samotné hry. Přeci jen zas tolik humoru to v sobě nemá. I když některé scény se Smoljakovi povedly. "Největším světovým spisovatelem, vynálezcem, malířem, fyzikem, lyžařem a filozofem za posledních sto let byl český velikán Jára Cimrman! Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme udělat...“ (60 %) (24.03.2018)

Cimrmanovská poetika od počátku přináší do českého prostředí závan nového. Vedle Suchého a Šlitrova Semaforu je zřejmě nejvýznamnějším tvůrčím projevem vlny obnovy malých divadel v šedesátých letech. Navazuje tam, kde se kdysi pohybovala Červená sedma, Revoluční scéna nebo kabaretu věnovaná významná část tvorby Jaroslava Haška. Zapomínat by se nemělo ani na Osvobozené. Umění mystifikace, schopnost konstruktivní travestie, nenárodovecká národovost (nedejme se mýlit, Svěrák je v hloubi svého rozverně něžného srdce horoucím vlastencem moderního typu - viz OBECNOU ŠKOLU), dokonalá perzifláž exaktně vědeckého přístupu, která pobaví všechny včetně vědců samých, osobité pojetí průvodcovského výkladu - a v něm opět dokonale zvládnutá "demokratičnost" diskusí někdejších veřejných schůzí a diskusí komunistické éry - to všechno povznáší ducha a do rozchechtání žene náhle jaré srdce. Jemnost provedení, autentičnost v kresbě prorostředí, perfektní pseudointelektuálno osmdesátých let jsou stejně adekvátní charakteristikou formy jako předtím poetiky. Nadčasovosti není nikdy dost; zde se nám podává plnými dlaněmi. Co bychom si mohli přát víc? (28.02.2008)

přiznávám se, že z cimrmanovské tvorby jsem (zatím) viděl jen Dobytí severního pólu, které mě po všech stránkách nadchlo.. tohle filmové zpracování života samotného génia mě ovšem absolutně minulo - první rozepizodovaná půlhodina se ještě celkem dala, ale od chvíle, kdy na scénu přišla zdánlivě nekonečná část o Františku Ferdinandovi d'Este, jsem se začal ukrutně nudit.. sorry, pánové (06.10.2012)

(2x) ,,Podívejte, co mám před sebou úkolů: trojtaktný motor, zvukový film, vyzvednout význam Komenského... a kdybych měl rodinu, tak by tady stálo: tři litry mléka, půlku chleba, vyzvednout sako z čistírny." Takže nejoblíbenějším životopisním filmem v československých končinách je tenhle snímek o fiktivním géniovi :o) Odhlédneme-li od záměru tvůrců Divadla Járy Cimrmana poprvé ve velkém převést poetiku jejich tvorby na filmové plátno, dostaneme milou historickou hříčku plnou krásných a vtipných odkazů (nejen) na kulturní život a osobnosti v Rakousko-Uhersku z přelomu 19. a 20. století. Přemýšlím, proč bude zrovna JÁRA tak hodně populární a oblíben, když u podobných CS hříček z historie, navíc zde se spoustou poetických scén bez výraznějších náznaků napětí, bývá zájem zdejších diváků a rovněž počet TV repriz velmi nízký. Jiný důvod, než ústřední dvojka Svěrák & Smoljak mne nenapadá. Abych se vyjádřil k svému pocitu z filmu: Některé scény a dialogy pobavily, jiné (předválečná střelba na zajíce) okouzlily alespoň kamerovými záběry, potěšilo zde bohaté herecké obsazení vedlejších rolí (Frej, Zahajský, Čepek, Dvorská, Drahokoupilová,...), dobová atmosféra včetně vložky s němou groteskou... přesto mi tam do plného počtu něco chybělo a vážný závěr kolem pátrání po osudu a konci génia mi připadal trochu nevýrazný a hluchý. Nicméně, tady mne konečně ve valné míře oslovila tvorba S&S a pokračuje to ještě skvěleji Rozpuštěným a vypuštěným a Nejistou sezónou. (80%) (19.06.2018)