Vôňa ženy

Americký remake jsem už shlédl a v konfrontaci s ním obstálo italské drama víc než se ctí. Z původních čtyř hvězdiček jsem zvýšil hodnocení na absolutní počet. Takhle vypadá poctivý film. Dino Risi dokáže velmi dobře pracovat s lidskými emocemi a se scénářem zacházet tak, aby nesklouzl k lacinému sentimentu. Přitom příběh invalidního důstojníka, který přišel o zrak, k tomu přímo vybízí. V první řadě je to drama o lásce, ale i o vyrovnávání se svým postižením. Velmi dobrá je hudební složka, ústřední melodie ve mě doznívala ještě dlouho. Vittorio Gassman se se svojí obtížnou rolí vyrovnal se ctí, jeho cynický zahořklý důstojník Fausto je skvěle zahraný a herec za něj dostal oprávněně celou řadu festivalových cen. Co oceňuju, je realisticky pojaté prostředí a to, že se režisér nebál do svého filmu začlenit hodně temné prvky. Celkový dojem: 90 %. (27.05.2009)

Hudba svou jednoduchou krásou málem překonala Françoise de Roubaixe v Poslední adrese. A kdybych se nerozhodla, že se bude jednat o komedii a nepřipravila se na salvy smíchu, neměla bych sebemenších námitek ani proti zbytku filmu. Mea culpa, za to tvůrci nemohou. Nemohou ani za hňupa, který film neviděl a přesto k němu napsal obsah. (03.10.2013)

Myslím si, že sa o čosi viac vydaril až nadchádzajúci remake, ako zrovna tento originál s Vittoriom Gassmanom v hlavnej úlohe, i keď rovnako zdôrazňujem, že obidvaja predstavitelia, ako v talianskej, tak aj v americkej verzii, vskutku predviedli dosť charizmatické, herecké výkony, no zároveň by som ešte na margo celej veci tiež podotkol, že ten „vzrastovo nižší”, bol nakoniec predsa i o málo lepším, než akurátne jeho predobraz...? V prvom rade záleží iba na každom uhle pohľadu. • Nie, najväčší problém s týmto titulom som nemal kvôli ústrednej postave - kapitána Faustoa Consoloa v podaní Vittoria Gassmana, totižto, on sa správal len presne podľa dopredu nastavenej šablóny, skrátka, čo mu predpisoval adaptovaný scenár. No, obsadenie ako také, vrátane hneď nasledujúcej, „kľúčovej postavy” Giovanniho Bertazziho v podaní Alessandroa Momoa, tak práve to vidím, ako jeden z najhlavnejších dôvodov, prečo som vlastne tak prísne znížil konečné hodnotenie. • Prosím pekne, nehnevajte sa na mňa, ale táto voľba nebola tou úplne najšťastnejšou. Nielenže sa absolútne nehodil vedľa titulnej postavy, ale najmä pôsobil ešte mladším dojmom, než teda v skutočnosti bol, t.j. namiesto jeho pôvodných 17, vyzeral o niekoľko rokov menej, čo tentoraz nepovažujem za žiadny kompliment! (Povedzme na 14-15?!) Napríklad, budúci nasledovník už pôsobil oveľa realistickejším zobrazením, čo nie je zanedbateľný postreh. • A to som si pritom (asi naivne) myslel, že sa v žiadnom prípade nemôže kópia porovnávať s originálom, no opak je však pravdou, aspoň v niektorých prípadoch to platí dvojnásobne... (22.08.2023)

Vôňa ženy po včerajšku preberá po Poslednom skautovi korunu najhláškovitejšieho filmu všetkých čias. Sledovať film v kine a zdielať emócie s ďalšími desiatkami ľudí je neoceniteľnou pridanou hodnotou. Prečo sa nestala krásna Agostina Belli hviezdou formátu Cardinale/Lolobrigida je pre mňa veľkou záhadou. Proste treba vidieť, popisovať film je zbytočné. (10.08.2015)

Zatraceně tvrdá komedie. Ústřední hudební motiv (je silný) se objeví v celém filmu snad jen jednou nebo dvakrát, a samozřejmě film ohraničuje, ale pamatovat si ho zřejmě budete. Původní dabing z dílny K.M.Walló je fenomenální a ocitnete se díky němu v autentické době. Velká zábava to nebyla, o to cennější je herectví, pohledové exteriéry a půvab Agostiny Belli (moje první setkání). (26.03.2016)