Galaktický expres 999

Kruci, tak tohle bez problémů strčilo do kapsy všechny ty slavná anime typu Akira nebo Můj soused Totoro... A celkem mě překvapuje, že oproti těm slavným a přeceňovaným anime je tohle naprosto zapadlé. A neprávem. Tohle mě totiž chytlo tolik, jako málokterá sci-fi a není to jen skvělou atmosférou, ale i velmi chytře vymyšleným příběhem a scénářem. Každá postava tu má své nezaměnitelné místo, příběh by se bez ní neobešel a některé postavy jsou na anime překvapivě promyšlené, včetně hlavního dua. Dokonce je i v tom trocha filozofování, což mě potěšilo ještě víc. Nejvíc mě ale stejně fascinoval nápad galaktického expresu, který kdyby skutečně existoval, tak dám klidně všechny svoje peníze jen na lístek. A to navštěvování planet... Strašně mi to připomínalo můj milovaný seriál Wander Over Yonder a vlastně tohle vypadalo jak nějaká jeho japonská verze. Bych se snad i vsadil, že se tímhle filmem Craig McCracken aspoň trochu inspiroval. A Maetel je strašně podobná Stelle z Interstelly 5555, vsadil bych se i, že to v tom filmu byl záměr. Galaktický expres 999 má taky dost zajímavých, dokonce i dost bizarních nápadů a taky má úžasnou hudbu. Mě osobně však oslovila první polovina o trochu víc, než ta druhá, protože byla spíše dobrodružná. Ta druhá byla taky, ale trošku mi to pokazilo akční finále, které dost hrálo na efekt a do celkové atmosféry filmu mi zrovna nezapadl. Navíc v tom je pár nelogičností, které mi konečný dojem z filmu kazí, stejně tak nedomyšlené věci ve scénáři (které právě jsou nejvíc znát v závěru), ale i tak mě Galaktický expres 999 příjemně překvapil a dost potěšil. Už jsem ani nečekal, že ještě uvidím anime, které by se mi fakt líbilo. Strašná škoda, že to je tak zapadlé... 4* (01.11.2020)

Koniec 70., 80. a 90. roky možno spätne označiť za "zlatý vek" anime, ktorý priniesol množstvo zásadných, dnes už klasických diel. Dôležitú pozíciu medzi nimi zastáva aj u nás málo známy Ginga tetsudō 999, ktorý v sebe skrýva esenciálnu mustru dobrodružnej space opery s jemným filozofickým podtextom v atraktívnom audiovizuálnom kabáte. Dá sa o ňom povedať, že v podstate predznačoval príchod čím ďalej vyspelejších a pôsobivejších filmov ako Akira alebo prelomový Ghost in the Shell. Film z roku 1979 je zhusteným prepisom časti predlohy a scenára rovnomenného seriálu, ktorý sa začal vysielať o rok skôr. Na pozadí pretrvávajúcich konfliktov medzi ľudskou lúzou a aristokraciou, ktorá sa necháva mechanizovať zo snahy o dosiahnutie večného života prebieha príbeh malého chlapca, zaslepeného nenávisťou k vrahovi jeho matky, ktorý patrí k šľachtickej vrstve. Jeho cesta vedie do Galaktického expresu 999, s ktorým prechádza mnohými planétami na ceste za spravodlivou odplatou. Univerzum Ginga tetsudō 999 okamžite zaujme prepracovanou mytológiou a výrazne odlišnými zastávkami na jednotlivých planétach, z ktorých každá má svoju špecifickú vizuálnu estetiku, civilizáciu, kultúru a žánrovú štylizáciu. Môžeme tu nájsť dystopickú špinavú japonskú obdobu Blade Runnera (skôr, než sa Scottov film dostal do kín) aj vesmírny western na spôsob neskoršieho Cowboy Bebop alebo Firefly. Samotná Tecuróova dlhá a komplikovaná púť je prezentovaná ako osudový mýtus, ktorého hnacím motorom sú silné emócie. I keď je viac spleťou epizód, rozvíja množstvo motívov a niektoré vzťahy len naznačuje, predsa nepôsobí ako nekompletné a rozhárané rozprávanie, ale, naopak, je jasné, prehľadné a primárne línie uspokojivo uzatvára. Existencia seriálu, ktorý ide do väčšej hĺbky, je čitateľná len medzi riadkami a film funguje úplne samostatne aj bez napojenia na jeho dejovú štruktúru. Striedanie žánrov a dominánt (romantické prvky a femmes fatales, náležitý humor a tragické motívy) plynulo vyúsťuje do záverečnej polhodiny, ktorá ako jediná upriamuje pozornosť na dynamickú a veľkolepú akciu v celej jej kráse. Kresba zodpovedá dobovým nárokom a odráža charakteristické črty Macumotovho štýlu, no veľkým esom v rukáve je i vynikajúci a pestrý výber hudby obsahujúci skladby domácich i zahraničných interpretov. V kocke ide o skvelú a zaujímavú jazdu šírym vesmírom, ktorá sa bez akýchkoľvek pochýb radí medzi to najlepšie z japonských animovaných filmov, ktoré som videl. 100% P.S.: Mimochodom, obsah je skvelý a výstižný. Akoby aj nie, keď ho zjavne písal Jiří Flígl. (04.12.2014)

Keby som bol fandom. Anime. Ale maximálne som japonské sci-fi a fantasy projekty sledoval v malom počte a to tiež nie uvedomelo, ale len ak som náhodou narazil. Či už ako dieťa, alebo mladistvý som sa skôr stretával s japonskou animáciou pre západ, ako ich vlastnou produkciou ( napr. animované seriály SILVERHAWKS, či THUNDERCATS ). Túto vesmírnu operu budem mať rád, je plná dobrodružstva a nápadov, ale trochu kríva v scenári a prepálenej dĺžke. Ale jedno viem, ako decko by som bol nadšený, ale už to decko nie som. (16.03.2020)

Jako to bylo jedno z nejšílenějších děl, co jsem kdy viděl. Fakt crazy. Jako vypadá to jako pohádka, ale svým dětem bych to rozhodně nepustil. Vesmírem putuje kluk posedlí pomstou. Posmstí se a jde se slavit. Ne žádný smutek nic. Pak se ukáže, že je to malý Oidipus. V zámku narazí na vycpanou figurínu svý matky. To je ztřeštěný a ta hudba do toho, jako by všechno bylo fajn a okej. Šílený, prostě šílený. Ty postavy, ty příběhy, ty motivy (ty byly nejděsivější, královna co se jí rozpadne obličej a děs). Jako je to tak originální, a tak mě to zaujalo, svým pojetím hrdinství, drastickými motivy, které si nejdřív ani neuvědomíte jak moc jsou drastické a do toho pohodová hudba. Nejdřív malej kluk a pak je z něho Casanova, fakt šílený. Ta nádherná kresba, ty geniální nápady, to prostředí, ten chaos. (26.09.2014)

Jasně, sem tam některé věci nedávají tak úplně smysl (některé věci by chtěly podrobnější vysvětlení), ale těch 5 tam mrdnu s čistým svědomím protože je to živé, hravé, vtipné i vážné, plné nápadů a osobité animace. Artově scifíčková space opera která více než na logiku klade důraz na uměleckou volnost, dynamiku a dobrodružnou atmosféru... prostě takový Metal Hurlant po japonsku. (18.09.2014)