L'Alpagueur

Lovce hlav považuji za nejlepší film Jeana Paula Belmonda, přitom je to film natočený zjevně za málo peněz. Kromě Belmonda musím pochválit zejména představitele hlavní záporné postavy Bruno Cremera. Často se setkávám s názorem, že český film je podfinancovaný. Částečně je to pravda, ale kvalitní film nemusí být pouze Cameronův Titanic natočený za obrovský rozpočet. Škoda, že u nás někdo nenatočil něco podobného.

Film se svou ponurou atmosférou podobá trochu Belmondovu Lovci hlav. Z herců musím vyzdvihnout Lina Venturu a také Bruno Cremera, jehož považuji za asi nejlepšího představitele záporných postav ve francouzských kriminálkách.

Vidím, že Vietnamci jsou dobří nejen v boji s koronavirem, ale i v tvorbě animovaných filmů. Natočili velmi zdařilou adaptaci této Andersenovy pohádky. Zasněnou atmosférou, kterou nevidíme v euroamerické produkci, se film trochu podobá japonským anime. Za přednost rovněž považuji věrnost Andersenově předloze.

Toto anime vyniká neopakovatelnou snovou atmosférou, pro děti je tu dobrodružný, částečně pohádkový příběh, pro dospělé diváky filozofický podtext, který zdůrazňuje téma odlidštění ve zmechanizovaném světě (aktuální i dnes) i velmi decentní erotika (Maetel ve sprše). Kromě animace je třeba ocenit i hudbu Nozomiho Aokiho.

Profesionál patří k nejlepším Belmondovým filmům, objektivně je asi nejlepší vůbec (subjektivně se mi nejvíc líbil Lovec hlav), především zásluhou samotného Belmonda a také hudebního skladatele Ennia Morriconeho. Na tomto filmu lze vysvětlit tzv. gesamtkunstwerk - syntézu jednotlivých složek umění (herectví, hudba, kamera). Jediným drobným nedostatkem je málo prostoru pro Roberta Hosseina.

Další povedený film Jeana Paula Belmonda (on kromě komedie Policajt nebo rošťák nemá žádné nepovedené). No a jen tak na okraj, poslední dobou se zdůrazňuje, jak ta kriminalita afrických a arabských menšin šla strašně nahoru po uprchlické krizi v roce 2015, prý hlavně kvůli válečným uprchlíkům ze Sýrie. Takže v tomto filmu z roku 1983, i když hlavní záporáci byli Italové, se setkáme s tuniskými, marockými, senegalskými a dalšími zloději a drogovými dealery (i když ještě ne teroristy).

Nejlepší film Alaina Delona. Sympatické je, že až skoro do konce nevíme, kdo je hlavní protivník Jacquese Darnaye. Ústřední skladba Christiana Dorisseho mi trochu připomíná filmovou hudbu Ennia Morriconeho.

Herecký koncert Charlese Bronsona a Marlene Jobert. Jako pár byli vybráni naprosto dokonale.

Film s tématem viny a trestu. Dovolím si nesouhlasit s Kamilem Filou. Nevím, zda se podobný proces odehrál v poválečném Německu skutečně, ale vina hlavní hrdinky Hanny je diskutabilní. Členky židovského transportu nezabíjela osobně, ale tyto zemřely, když na kostel, v němž byly zavřeny, spadla americká bomba. Navíc někteří dozorci opravdu nevěděli, do čeho jdou. Za hlavní chybu Hanny by se tedy dal považovat nedostatek občanské statečnosti, ale tady je zase nutné vědět, že za porušení předpisů byl provaz. Zajímavá je také reakce publika u soudu, které dozorkyním sprostě nadává. S ohledem na to, že značná část Němců v roce 1933 volila Hitlera ve svobodných volbách, je velmi pravděpodobné, že tam určitě nějací tehdejší voliči Hitlera byli a jejich jednání je tedy pokrytecké.

Tento film není jen o sexu, jak by se mohlo zdát na první pohled. Hlavní hrdina Stig není sice žádný Mirek Dušín (mluví neslušně, dosti nevybíravým způsobem odstrčí tlustého spolužáka, aby se dostal k Viole do kabinetu), ale na druhou stranu dokáže vždy projevit lidskost. Tento postoj se projevuje například v okamžiku, když se zastane šikanovaného židovského spolužáka nebo když dokáže být oporou matce po smrti bratra po nehodě ponorky.