New York, New York

Scorsese ve své plné kráse, tady ukázal své režisérské schopnosti opravdu znamenitě. Vizuální a hudební stránka byla úchvatná až jsem skoro nevnímal parádní dějovou lajnu, kterou musím taky pochválit. De Niro byl buran k pohledání a Liza Minnelli i když se mi moc nelíbila tvořila s De Nirem pěknou dvojci. (20.04.2010)

Spojení umělého světa muzikálů 40. a 50.let s realistickým příběhem o nesnadném (nemožném?) vztahu dvou umělců může projít snad jen Scorsesemu. Temný charakter De Nirovy postavy je odrazem tehdejšího rozpoložení samotného režiséra, příznačná je pak scéna, v níž manažer radí saxofonistovi, že bez drog dojde dál. Tehdy propadák, dnes jasná "příprava" na Zuřícího býka. (15.06.2014)

Nezaujali ma ani postavy, ani hudba. A možno aj keby išlo o životopis a milostné patálie člena niektorej mojej obľúbenej kapely, tak by ma to nebavilo tiež. Scorsese je opäť perfekcionista a všetko prispôsobuje dobe, kedy sa film odohráva, respektíve spôsobu točenia charakteristického pre túto dobu. Takže keď kulisy, tak priznané kulisy. De Nirovi a Minnelli to spolu sekne, ale ešte viac som si ich užil v Kráľovi komédie. No ak keď je film, ktorý nie je mojou šálkou čaju, dlhý značne cez dve hodiny, tak ho pri ňom aj chytajú mdloby... (21.12.2020)

Nejsem příznivec muzikálů a na rovinu přiznám, že posledních 45 minut bylo dost rozvláčněných. Taktéž hudební čísla neměla tak rozvinutou choreografii jako např. Zpívání v dešti, či My Fair Lady, jenže na rozdíl od nich New York, New York na nich není postaven. Většina filmu se věnuje charakterově zajímavé dvojce Liza Minnelli + Robert De Niro, kdy se zejména šílený De Niro postará o spoustu kouzelných a vtipných scén. Celá úvodní část je fantastický De Nirův koncert a to nemusí ani zrovna hrát na saxofon. Hudební čísla jsou pak vložena do filmu nenápadně a osobně jsou mi docela příjemná, protože jazz můžu... Na filmu je také esenciální atmosféra nočního (a zimního) New Yorku. Zkrátka sympatický film. 7/10 (17.03.2014)

Povedal by som, že Letec (2004) z New York New York čerpá mnoho. Napríklad dynamiku, spôsob ostrakizovania hlavnej postavy a jeho perfekcionistického sebazaprenia po základných a materiálnych potrebách. Inak je ale silne nezávislý feelingovo, a to hlavne, nízkorozpočtovo ladený, čím vzdáva hold žánru a dejinám kinematografie (a ukazuje, akú znamenitú vášeň u autora umenie vzbudzuje). Nabáda na to, s akým zanietením a odovzdaním svojho maxima sa dá dosiahnuť kvalitný osobnostný profil vychádzajúci z auto-biografických prvkov bez nutkajúceho prikrášľovania a so silnou dávkou mrazivej irónie. Priebeh filmu až vedecky stupňuje únavu života a zabehnutie významovosti zabehnutých stereotypov a detronizáciu stúpajúcej slávy na postupný duchovný rozklad. Hudobné čísla sú precítené a pôsobia medzi spomínaných konfliktami ako akási nárazníková zóna, ktorou sa čiastočne darí problémy hasiť a naopak, vyostrovať. V celku príjemné prekvapenie pre milovníkov režisérovej tvorby a úctyhodným nenápadným prierezom medzi jeho dvoma najslávnejšími filmami. (12.03.2016)