Duchovia Inisherinu

Když váš nejlepší přítel už nechce být přítel. Silně dialogová, vtipná, ale i tragická podívaná o rozpadu jednoho přátelství, komunity a člověka. Film který baví jak svým doslovným příběhem, který je plný zajímavých postav, vtipných i bolestivých situací a nepříjemných obratů v ději. Srdcem příběhu je Pádraic, který tu funguje jak nechtěné zatoulané štěně, se kterým nejde jinak než soucítit a bolí vás každá rána, kterou dostane. Do toho je to i kompozičně nádherně dané do kupy, čemuž pomáhá i nádherné Irsko. Bál jsem se že důvod konce přátelství bude banální, ale naopak je to mnohem zajímavější a neotřepanější než si dokážete představit a i díky tomu vás film bude bavit i hodiny až dny po zhlédnutí, kdy jen přemítáte nad tím vším a co to vlastně znamená. Je tu toho hodně o přátelství, sobectví, životě. různých úrovních intelektuality a dalších menších či větších tématech a to mě na tom nepřestává bavit! (01.02.2023)

Gleeson je skvelý, hoc áno, asi je pravdou, že mal menej práce. Je to taký klasický bručoun, ale len do chvíle, kým neprehovorí a my si uvedomíme, že na to ide veľmi dobre, akurát prevedenie do praxe je absurdné. Práve kuriózna zápletka je jedným z hlavných plusov sympatickej snímky. Ďalej treba vyzdvihnúť Colina Farrella, ktorý si myslím dostal rolu oveľa náročnejšiu na zahratie. Aj ostatní sú skvelí (Barry Keoghan, Kerry Condon), ale na týchto dvoch, a najmä teda na Farrella, sa predsa len až tak nechytajú. Nádherná výprava a s tým súvisiaca atmosféra. A hudobná zložka. Čakal som, že vzhľadom na údernú, ale jednoduchú zápletku sa začnem po polhodine nudiť, ale ono sa to stupňovalo, takže po hodine som čakal, že sa to môže skončiť skutočne všelijako a pýtal som sa, či to vôbec chcem vedieť/vidieť. Nebudem spoilerovať, ale napokon mi záver pripomínal slovenské filmové zábery: také to hmlisté „nejako sa to asi skončilo, ale nikto nevie ako presne a ak to aj režisér vedel, natočil to naschvál tak hmlisto a otvorene, aby si veci divák domyslel“. To ma trochu sklamalo, mám rád, ak nie je povedané všetko, ale takéto konce sú príliš. Páčilo sa mi, aké držkaté všetky postavy boli; počúvať ich hlášky a dialógy (pripomínajúce tenisový zápas) je fakt radosť. (18.02.2023)

Ten film je bez konca. Hoci... ak sa naozaj budeme snažiť tak na konci skôr nájdeme podobenstvo. McDonagh možno nenatočil film, ako je V Bruggách alebo Tri billboardy, ale určite sa nejedná o nejakú zlomyseľnosť z jeho strany. Skrátka si Víly z Inisherinu vyžadujú čítať medzi riadkami. Nie sú tak zábavné, ako jeho predchádzajúce snímky, hoci humor ( aj krásny aj absurdný) tu je. Stojaci na charakteroch a na malých drámach je ten film takmer dokonalý. Vťahujúci, hypnotizujúci a v zásade neustále pohrávajúci si s divákom a jeho očakávaniami. O čo tam dopekla ide? Jedna absurdita strieda druhú, do toho príde hlúpe myslenie malých ľudí ( ďaleko od vojny a od všetkého) a túžba ( možno?) sa vymaniť z toho v čom žijú. U niektorých to ide, u niektorých nie. Väzni svojich myšlienok, ktoré sú častokrát obmedzené. Kritické? Určite áno? Smutné? Tiež. A zároveň tam zostáva akýsi pocit, ktorý mi film dlho nesprostredkoval. Akási fascinácia bizarnou jednoduchosťou. Farrell, Gleeson, Condon aj Keoghan perfektní. Takmer dokonalý zážitok. Uvidím, ako to ešte bude vo mne doznievať. (25.12.2022)

Perfektní zachycení takového toho podivného lidského počínání, kdy člověk dělá něco, co okolí vůbec nechápe, ale jemu to v tu chvíli dává dokonalý smysl. Martinu Donaghovi stačil zase jeden celovečerní film s vypiplaným scénářem a senzačními herci, aby řekl něco, co se jiným nepodaří. A ačkoliv tu není žádný tak silný moment, jaký předvedl třeba Sam Rockwell ve Třech billboardech, je to skvělá podívaná, o které se dá dlouho poté přemýšlet - ne ale proto, aby ji člověk pochopil, ale proto, že o ní prostě přemýšlet chce. (13.02.2023)

Tak to máme na střídačku. Zatímco V Bruggách jsem opěvoval, Sedm psychopatů mě docela dost minulo, abych byl následně unešený z originálního příběhu pojednávajícím o Třech billboardech kousek za Ebbingem. A teď zase sešup dolů. Ostatně i v jednom zapadákově Frances McDormand vyřešila problém (ale tehdy problémem opravdu byl) svérázným způsobem, který zařídil pestré události následujících dní. Bylo to vyzrálé, vypointované, výtečně zahrané. Víly z Inisherinu splňují bohužel asi jen to poslední. Režisér a scénárista Martin McDonagh znovu oslovil osvědčené duo Colin Farrell a Brendan Gleeson, poslal je na zapadlý irský ostrov a vymyslel komorní příběh o rozpadu jednoho letitého přátelství. První desítky minut jsou moc fajn. Pár let po první světové válce, větrné Irsko, kamenité cesty, které vedou k pintě piva, u kterého se scházejí lidé, kteří se znají celý život. Málomluvný a přemýšlivý milovník hudby a umění vůbec i ukecaný a dobrosrdečný prosťáček, který si kromě sestry rozumí i se svým domácím mazlíčkem – oslicí. První druhému naznačí, že čas plyne zatraceně rychle a on nehodlá zbytek života strávit u prostých řečí nad sklenkou whisky. Kamarád mu přitom nic neudělal, nijak se ho nedotkl. Prostě to tak cítí. A to tak silně, že klidně přistoupí k sebemrzačení (přitom právě díky prstům vůbec může tvořit). Komické i smutné. A divácky nejméně vděčný McDonaghův film. Kdo neuteče, ten se zblázní. Dialogy jsou solidně zapracované do (nepříliš dějového) příběhu, ale ten se začne sypat. Beznaděj, zoufalství, pýcha a činy, které nelze vzít zpátky. Zraněné ego si představuju jinak. Že jde o tvrdohlavé Iry, mě těžko uspokojí. Otázky podobenství, že na pevnině probíhá občanská válka a oni stejně absurdními boji na izolovaném ostrově ničí sami sebe, mě také neuspokojují. Hloubce činů obou hrdinů jsem prostě nevěřil, jejich kroky byly až příliš svérázné a divné. I vedlejší postavy nakonec neuspokojí: jedna zmizí na pevninu, ale ač sečtělá, divák si k ní nevytvoří hlubší vztah, další zemře, ale ve výsledku je to to samé. A klání o největšího idiota na ostrově nakonec nemá vítěze. (30.12.2022)