Vek nevinnosti

Jediným lákadlom bola pre mňa dvojica Scorsese a Day-Lewis a aj tak mi trvalo roky, kým som sa k tomu dostal. Tieto kostýmové filmy plné pozlátka, etiky a noblesy ma nikdy nebavily. Aj z tej doby sa dá napísať dobrý príbeh, ale tu sa toho za dve hodiny naozaj veľa neudeje a nebyť záveru, ktorý to aspoň málinko vylepšil, bol by som kruto sklamaný. Za celé dve hodiny sa medzi Day-Lewisom a M. Pfeiffer nestane nič, pohladí jej ruky a dá bozk!!, čiže vážne nič, čo by diváka vytrhlo z polospánku. Medzi nimi nepreletí žiadna iskra a Day-Lewis neurobí žiadny škandál, pre ktorý by ho spoločnosť odvrhla. Keby ju bol pokefoval, to už by bola iná káva, iný škandál a určite aj záživnejší film...Réžii ani výprave nemožno nič vytknúť, ale ťažko z tohto chabého materiálu urobiť skvelý film. Darmo, kde raz nič nie je tam ani Scorsese s Day -Lewisom nepomôžu. Slabý priemer na jedno pozretie. 50%. (03.01.2016)

Velké jméno v kolonce režisér a velká nuda od začátku až do konce. Těžko říct, co je toho příčinou. Všechno se jevilo markantně dobře. Herecké obsazení Daniel Day-Lewis- Michelle Pfeiffer-Winona Ryder je přece zárukou dobrého p(r)ožitku z filmu. Jenže jejich herecká aura zanikla v pěkné výpravě a kostýmech, které oko diváka potěší zdaleka nejvíc. Martin Scorsese se však uvolil jít cestou rozvleklého příběhu s nulovým, nevzrušivým tempem. A zde se právě nabízelo s látkou pracovat hned několika způsoby. Decentním anebo provokativním až dekadentním. Scorsese se pohybuje spíše v intencích decentně načrtnutých struktur, které jsou až příliš ohraničené fádním pohledem na společenskou smetánku, ve kterém se sází na působivé a honosné kamerové obrazy se spoustou dialogových scén. Nejednou se stane, že vkusná práce kamery navodí zdatně klasický věk podpořený vhodným výběrem typově odpovídajících herců. Oproti tomu film nedokáže zaujmout ve své rozvláčnosti a trpí častými výpadky, ke kterým dochází v okamžiku, kdy nějakou vzácně vypjatější scénu vystřídá scéna, ve které se divák cítí po nějaké chvilce znuděný. Znuděnost se však nikam výrazně neposouvá. Na explicitní erotiku si film nepotrpí a divák "čuník" má v tomhle případě obří smůlu. Ono mít ve filmu dvojku Ryder s Pfeiffer je vážně fajn, ale copak se tam, pane režisére, nenašlo vážně něco pikantnějšího, co by film dostalo z dialogových scén někam do vyšších sfér? Můžeme si to shrnout. Kamera, kostýmy a výprava jsou na špičkové úrovni. Vytahat za uši by potřeboval střihač, který z filmu udělal neúnosně dlouhou procházku devatenáctým stoletím s dobrými herci jako průvodci, ale režisérem, který ten zájezd nevěděl, jak a hlavně kdy ukončit. Stačilo málo. Film o několik zbytečností zkrátit, zredukovat nudu na vitálnější pojetí. Přitom téma mělo v sobě víc, než nakonec z diváckého pohledu dostálo. Výsledkem je značně rozvláčný film, který tímto ztrácí na síle a jeví se nepříliš poutavě a zajímavě natočen, přičemž herecké obsazení by si zasloužilo větší režisérské zanícení a především cit pro odpovídající délku filmu. Mé hodnocení: 40% (29.11.2014)

Film, ktorého najväčšou devízou je postupné smerovanie k naozaj perfektnému zakončeniu. Jedná sa o herecký koncert, kde si všetko kradne pre seba výborný Day-Lewis. Ostatní ale vôbec nezaostávajú. Scorsese je všestranný režisér, čo dokazuje aj týmto filmom. Nebojí sa výziev a musím povedať, že jeho prevedenie na poli rôznych žánrov sú vždy plné nápadov a krásnych scén. Len bohužiaľ ( a týka sa to asi len mňa) sú filmy ktorých žánre moc nemusím. Kostýmová dráma je jeden z nich a väčšinou ho dokážem akceptovať len keď tam hrá Keira Knightley. Film má naozaj výborný koniec a jedná sa určite o niečo, čo kebyže vidím v období kedy nasávam informácie z rôznych žánrov a stále sa učím, čo je to film a čo všetko sa dá s ním robiť, tak by som nedokázal zakryť nadšenie. Po tom všetkom čo som ale už videl mi pohľad do smotánky prelomu storočí prišiel pramálo zaujímavý alebo aktuálny. A podobný problém som mal aj s Little Women. Dobré je to, ale nemám potrebu sa k tomu vracať. (21.03.2020)

The Age of Innocence se odehrává v 70. letech 19. století a je jedno, zdali je to v roce 1872 nebo 1878, koneckonců vně svět neustálých bálů, recepcí a soukromých audiencí se dostaneme zřídkakdy. Důležité je zde ono prostředí americké smetánky sestavené z přísné a komplikované sady etických a morálních pravidel zaštítěných fetišistickou obsesí po rituálech, odznacích a drobných individuálních výstřelcích v rámci obecné uniformní svázanosti. Scorsese pak stejně jako ve svých mafiánských opusech není schopen zapřít obdiv vůči tomuto světu, jakkoli samozřejmě vidí jeho pokrytectví, absurditu a inferentní zlo v něm obsažené (koneckonců film popsal jako to nejnásilnější, co kdy natočil, jakkoli zde není ani jeden náznak fyzické konfrontace). [SPOILER] Vyvrcholením této duality je to, jak svázaný morální řád dané společenské vrstvy protagonistovi znemožní získat to, po čem nejvíce touží (Ellen), ale zároveň ho donutí k tomu, aby splnil svoji pozici, tedy našel štěstí v tom být dobrým manželem a hrdým otcem. V obou případech by si vybral stejně špatně jako dobře a litoval by, že nenásledoval ten onen druhý cíl. Pravidla vyšší společnosti mu tuto možnost výběru prakticky znemožnila a on si ji tak nemusí vyčítat. Jen si tak fatalisticky melancholičtit. Koneckonců možnosti výběru toho, co chce následovat, se vyhl již dříve ve scéně, kdy nechal za sebe rozhodnout náhodu, tedy to, že se k Ellen na břehu moře vydá pouze pokud se k němu otočí dříve než propluje loď kolem majáku. PS: pochopitelná spojitost mezi intrikařením rodinných klanů v 19. stoletím a různými upířími ságami pak ve filmu nabízí vtipné povědomé momenty. Za mě zejména ten, kdy po debaklu s pořádáním uvítacího bálu pro Ellen se vydá její hostitelský rod orodovat k dvojici, svojí funkcí nápadně připomínající Inkvizici v upírské sérii Noční hlídka. (09.10.2023)

,,VY MÁTE NAOZAJ RADA SAMOTU?" ,,DO TEJ DOBY NEŽ SA PREMENÍ NA OSAMELOSŤ." __ Z hľadiska námetu azda najmenej Scorseseovský film, v ktorom sa dá vklad režiséra - a jeho známych spolupracovníkov - z časti odhaliť napr. v dômyselnom strihu jeho dvornej strihačky a v rodnom newyorskom prostredí slúžiacom ako kulisa pre viacero jeho počinov, vrátane neskorších ,,Gangov New Yorku" (opäť s D.D.-L.), odohrávajúcich sa sotva o dekádu skôr pred ,,Vekom nevinnosti", avšak so zameraným na opačnú stranu tamojšej (rozmanitej) spoločnosti. O filme i o všetkom s ním spätým viem už dlhodobo, no dosiaľ nikdy sa neocitol v dobrovoľnom hľadáčiku môjho záujmu, nakoľko bol v mojich očiach unudenou kostýmnou romancou majúcou svoju predlohu kdesi v červenej knižnici, preto sa apriórne orientoval na ženské publikum. Až keď som ho v priebehu krátkej doby dvakrát videl z neho niekoľko krátkych úryvkov, rozhodol som sa ho pri najbližšej príležitosti - z časti pre postupné skompletizovanie si filmografie režiséra a z časti pre vlastný zvýšený záujem oň - preskúmať jeho potenciál. Nuž, hoci som bol na film navnadený, vo výsledku ma okrem formálnej stránky ničím mimoriadnym neupútal a svet newyorských aristokratickej vrstvy sa vo všetkej svojej unudenej ospalej všednosti, kde hlavnú rolu hrajú škrobené salónne večierky a všetko s nimi spojené, preniesol do nevýraznej dejovej štruktúry filmu, kde je niekedy problém orientovať sa vo všetkých tých menách a občasné dramatické prvky sú iba vyrozprávané, než aby sa stal divák ich priamym účastníkom. Celkové pojatie a nonkonformnosť snímky napokon dokonale odráža Lewisov záverečný monológ: ,,Povedz jej, že som jednoducho staromódny.". Vo váhaní medzi silnými 3* alebo slabými 4* napokon rozhoduje vyšumenie videného, ktoré prišlo prekvapivo už po niekoľkých hodinách. Už iba kvôli mladučkej Winone Ryder neľutujem však, že som film videl. (2920. hodnotenie, 151. komentár k filmu) (21.07.2016)