Voľný pád

"JDU DOMů! UHNI MI Z CESTY, TY SRÁČI!" Dusná a smradlavá atmosféra do běla rozpálené velkoměstské džungle, kterou prochází Rambo v bílé košili s kravatou a brýlemi ve vynikajícím podání k nepoznání proměněného Michaela Douglase. Jako mladší jsem bral VOLNÝ PÁD jako takovou divnou akční komedii s hořkým jazykem. Bavil jsem se u toho, jak to hrdina nandá každému, kdo se do něj sere, ale neztotožňoval jsem se s ním, jeho problémy mi byly cizí. Dnes už chápu. Denně nás otravují tisíce drobností, proti kterým je slušný člověk často naprosto bezbranný. Nebo není? Jak píše Lima, je škoda, že je hlavní postava psychicky labilní se sklony k násilí (i když je to tak realističtější), protože je tím vlastně zbaběle omlouváno co dělá a tvůrci tím berou divákovi jeho hrdinu. Proč se nemohl nasrat normální obyčejný průměrný slušný člověk? Toho v příběhu zastupuje Prendergast, dobrej chlap i policajt, se kterým se život taky zrovna nemazlil a nemazlí (smrt dcerky, hysterická manželka, despekt kolegů a šéfa v práci) a který se od hrdiny naučí, že člověk si musí umět v životě dupnout, ale nemůže to být dupnutí na něčí krk. (09.12.2007)

Tomhule filmu jsem se dlouho programově vyhýbal a teď vím vlastně proč. Protože mi zkrátka onen moment, po kterém se Michael Douglas vydá na svou smrtonosnou pouť městem, nepřijde moc věrohodný. Automobilová zácpa, jistě, pak pár křičících dětí a otravná moucha, ale IMHO je celá zápletka jaksi bachrlatá. O to víc mě z hlediska příběhu potěšilo vyprávění o "takovém obyčejném" poldovi v podání Roberta Duvalla, který má nakonec se zabijákem nejvíc práce. Nicméně jeho civilní projev a nejlepší scéna ze snímku (děti radí, jak mířit a vystřelit) bohužel nemohla vytáhnout mé hodnocení výš... (31.03.2003)

Dejte pozor na naštvané Američany. I když vypadají neškodně, tak mohou ublížit!!! :-) Takhle nějak můžeme charakterizovat tento film. Prostě jednoho dne, moc teplého dne, se Michael Douglas naštve a jde si to vyřídit se světem. Ale čím více si to se světem vyřizuje, tím více se vydává na cestu, ze které není návratu. Musím říct, že z Michaela šel v některých momentech fakt strach a nevěděl jsem, že zahrát psychouše pro něj nebude problém. Za mě můžu doporučit. (29.06.2009)

Další z brilantních snímků, ve kterém volí jedinec revoltu jako jediné možné východisko. S hlavním hrdinou Williamem/Billem (Michael Douglas v jedné ze svých životních rolí), který je „násilník“ a mívá psychické problémy, tak strávíme jedno SKUTEČNĚ nervózní odpoledne. Po strhujícím rozjezdu ale ve druhé polovině mírně ztrácí tempo a nejde si tak radikálně za svým jako podobně laděné snímky (The Fight Club). Schumacher tak nahlas říká jisté věci, ale vyslovuje je člověkem, který není právě kompetentní. Kontroverzi tématu o radikálním řešení potlačené frustrace tak na závěr mírně shodí a otupí. Ale dá se to ustát. Každopádně jde o jeden z nejpodařenějších filmů první poloviny 90. let – totéž platí i o Schumacherově filmografii. (19.06.2007)

Jeden den v životě středostavovského "AMERIČANA", který je na konci. Poslední den Billa "D-Fense" na cestě domů džunglí >v(e)lkoměsta< , poslední tragický den na cestě, ze které není návratu... A jeden den v životě policisty, který je poslední den v práci a rád by domů... Ty dva osudově spojí jeden horký den, plný depresivní nervozity a napětí, tam na molu ve Venice, "souboj mezi padouchem a šerifem". Skvělé společensko-kritické drama se satirickým podtextem, skvělý film na téma marnosti, ignorace, netolerance, zloby a násilí v současné (a vlastně nejen) Americe... (24.06.2006)