Réžia:
Petr SchulhoffScenár:
František Vlček st.Kamera:
Jiří VojtaHudba:
Jiří ŠustObsahy(1)
Správce horského hotýlku Alois Randa (Jiří Sovák) má starostí nad hlavu: očekává početný zájezd turistů, nestíhá vařit a jeho jediná zaměstnankyně, pokojská Miluška (Zdena Hadrbolcová), si balí kufry. S Bohoušem už tady nezůstane ani minutu. Bohouš je Randův obrovský bernardýn, který odmítá respektovat Miluščino soukromí. Pokojská je tedy pryč, zato přichází první host (Vladimír Menšík) a má hlad jako bernardýn. Hrdý majitel bernardýna s ním tedy uzavře bizarní sázku - jestliže host dokáže sníst na posezení víc chodů než Bohouš, bude mít zajištěn bezplatný týdenní pobyt. Pokud se mu to nepodaří, týden bude u Randy zastávat místo pokojské. (Oskar)
(viac)Recenzie (245)
Úvodní dialog Sováka a Hadrbolcové je snad až příliš natažený, zato s příchodem Menšíka dostává děj ten pravý spád. Film je opět jedním z nesčíslných dokladů toho, jak vynikající byla naše kinematografie v 60. letech, zvláště pak v jejich závěru. A na „Bohouše“ se ještě dnes spousta lidí ráda podívá. Tak mne napadá – jestlipak se něco z dnešní produkce dočká reprízy za 50 či více let? Mnoho bych za to nedal. ()
Komedie, která se mnou rostla od malička. Takováhle dílka jsou pro mě výjimečná tím, že jsem z nich nadšený doposud, a to už se blížím věku, kdy jsou bačkory s přezkou a umělé zuby „klapačky“ na dohled. Sice pořád relativně daleko, ale kdo ví :) . Děti na téhle komedii zaujme bláznivá žranice a Menšíkovy hlášky, dospělý si vychutná vybroušené dialogy, především duel Sovák – Hadrbolcová s lechtivým podtextem mně dostane spolehlivě. Prostě chuťovčička, no! ()
Mezi malými komediemi je to asi opravdu nejznámější a nejpovedenější komedie. Vždyť v ní taky excelují dva super herci a národem milovaný legendární pes. Komedie, která se stala Silvestrovskou tradicí a ani u nás už od dětství nikdy nechybí na obrazovce, je prostě geniální. "Bohoušek i tu kůžičku." Anebo když si pan Menšík chtěl dát ještě nějakou tu chuťovčičku. I do tak krátké komedie se dá nacpat plno hlášek, které už zlidověly. ()
Bezkonkurenční herecký koncert Jiřího Sováka. Menšík tentokráte jen přicmrdnával, ale sledovat Sováka, to byl požitek. A ty dialogy... ! Další z geniálních scénářů, kde stačí stůl, dvě židle, dva herci, hromada jídla a jinak nic. Žádné další kulisy nejsou třeba. Vlastně počakt! Ještě jeden bernardýn Bohouš! Tohle je za 5 kůžiček z tlačenky s hořčicí! * * * * * ()
Legendárny kraťas, ktorý je určený ku konzumácií čohokoľvek a u ktorého príde vlastne najviac zaujímavý vývoj kariéry režiséra. V roku 1966 natočil najlepšiu československú detektívku a zároveň jeden z najlepších československých filmov, a to Vrah skrývá tvář. A od roku 1974 prepol na komediálny žáner a začal chrliť rodinné skopičiny typu Hodíme se k sobě, miláčku...?, Zítra to roztočíme, drahoušku...!, „Já to tedy beru, šéfe...!“, „Já už budu hodný, dědečku!“, Co je doma, to se počítá, pánové..., Příště budeme chytřejší, staroušku! ()
Galéria (4)
Zaujímavosti (18)
- Inspirací ke žravému bernardýnovi byl scenáristovi Františkovi Vlčkovi st. bernardýn herce Saši Rašilova st., kterému jednou hodil k vylízání plechovku od olejovek a on ji spolkl a za pár dnů z něj vyšla vyleštěná a placatá. (sator)
- Veškeré náklady včetně honorářů vyšly na necelých 10 000 Kč. (alonsanfan)
- Jiří Sovák (Alois Randa) pro Slávku Kopeckou vzpomínal, že "když točím se zvířetem, vždycky si dám práci a věnuju se mu - aby si na mě zvyklo, aby slyšelo můj hlas, aby pak šla práce líp od ruky. Tak jsem chtěl taky kontaktovat Bohouše. Mám psy rád, ale Bohouše ne. Bohouš byl prase převlečené za bernardna. Z mordy mu trvale splývaly sliny. Závoje slin. Záclony. Museli jsme přerušovat natáčení, utírat mu tlamu - neuvěřitelné: pes přitom nijak neubejval. Kde se ten materiál v něm bral, to je u Boha. Říkal jsem mu: 'Bohoušku, já jsem ten pán, co ti bude nosit papáníčko. Bóžo, Bohoušku, podívej se na mě!' Bohouš tupě zíral, kam chtěl on, tak jsem ho popadl za ucho a točil ho k sobě. Zmohl se na blafnutí 'heeh!' a frkl mi snad třičtvrtěkilovou slinu přes prsa. Stál jsem jako ošerpovanej diplomat, musel jsem se převlíkat, majitel se smál a povídá: 'Vy se chcete kamarádit s Bohouškem? To se vám ale nikdy nemůže podařit. Víte, na co myslí? Myslí jen a jen na žrádlo!' Povídám: 'Proč mu tedy nedáte nažrat?' A on se smál: 'To bych dopadl! Víte, co by sežral, než by měl dost? Dvanáct kilo masa!' Navrhl jsem: 'Bohouši, ty máš lakomýho pána, pojď, půjdeme se projít!' Myslel jsem si, že se to zvíře v pohybu uvolní, bude hravé, skamarádíme se. Tak jsem ho vedl a říkám mu: 'Hele, tady je kuchyň, tady je ložnice...' A on jen čuměl a jeho oči říkaly: 'Tady jsem nežral, tady by se žralo, tady bych si dal!' Přestal jsem se o něj zajímat. Tři dny jsme pak točili, já nosil jídlo. Menšík jedl, Bohouš žral. Čtvrtej den koukám - Bohouše právě zvedali na křeslo, protože sám nevyskočil. Čtyři ho tam rvali. A Bohoušek funěl. Povídám Menšíkovi: 'Schválně, Laďo, zkusíme si, jestli ten blbec aspoň rozezná, kdo mu jídlo nosí a kdo s ním jí. Já vejdu a až budu u něj, vejdeš ty. Jestli ten blbec bude aspoň reagovat, jestli nás rozliší.' Bohouš seděl, a jak jsem vešel, zrychlil dech. Funěl jako lokomotiva. IQ vyletělo: viděl žrádlo. V tom vešel Menšík. Bohouš zle zavrčel. IQ měl, tím vrčením sděloval: 'Nevidím tě rád, hochu, kdybys tu nebyl, sežral bych to všechno sám!'" (NIRO)
Reklama