Nanuk, človek primitívny

Strhujúci príbeh rodiny Inuitov žijúcej na území Hudsonovho zálivu na severovýchode Kanady. Prevažná časť ich životných aktivít je spojená so získaním obživy pre rodinu a zabezpečením jej čo najteplejšieho spánku uprostred nehostinnej ľadovej pláne. Spôsoby lovu tuleňov, mrožov aj rýb sú drsné. Pár kopancov od pánov sa ujde aj ich verným psom zo svoriek ťahačov saní. Žiadna láskyplná prítulnosť k živým tvorom sa nekoná. Možno i preto, že Eskymáci by bez mäsa zahynuli. Pre ich život je nevyhnutné. Dôležité ho je získať. Akokoľvek. Výborne sú zachytené aj konkrétne črty zo života v ľadových obydliach - iglu. Pod vrstvou kožušín spáva celá rodina vedľa seba nahá. Deti sa tak otužujú od pôrodu. Batoľatá cucajú kúsky pečienky z tuleňa a mroža v bezzubých ďasnách. Psy sa ruvú a šklbú o zvyšky kostí a koží ako najväčší nepriatelia na život a na smrť. Skvelé popozeranie, trochu rušené necitlivým a neempatickým vzťahom k živej zveri. Poznámka: V komentároch sa tu rozoberá, či je to hrané, reálne. Kto z hercov kedy zomrel a tak. Je to síce zaujímavé, no z môjho pohľadu nie. Každý film, bez ohľadu na to či ide dokument alebo nie, je len výmyslom autora. Ten musí vymyslieť do čoho sa pôjde a akým spôsobom. Pokiaľ jeho výmysel dokáže divákov zaujať ide o skvelý výmysel, ak nie ide o nepodarený výmysel. Dokumentárny alebo nie - to je predsa fuk. Prežívanej realite sveta sa totiž môže oveľa lepšie priblížiť čisté sci-fi oveľa bližšie než autentický dokument z protagonistami-nehercami ulice všedného dňa. (02.11.2015)

Nanuk, člověk primitivní drží prvenství nejen v rámci dokumentárního filmu, ale i jeho námětově logicky související žánrové odnože; etnografického filmu. Roku 1922 se objevil v kinech a jeho velkolepý divácký úspěch ohromil i samotného Flahertyho. Debut pracoval ve shodě s pravidly tzv. salvage antropology, tedy antropologie, jež si dávala za cíl zdokumentovat a zachovat budoucím generacím přirozený pohled na kulturu na pokraji vyhynutí. Tematické zpracování života Inuitů, tedy eskymáků, zapůsobilo na tehdejší publikum jako magnet. Film poté dostal zcela nový rozměr, protože byl vlastně v tu chvíli jediným zástupcem nově vznikajícího dokumentárního žánru. Díla zachycující určitá etnika v jejich přirozeném prostředí tu už sice byla, např. krátké filmy o indiánech apod. Flaherty obdařen zkušeností s těmito filmy, jal se natáčet Inuity v jejich původní kultuře, kterou se snažil západními tradicemi nikterak nenarušovat. Velké množství natočeného materiálu se mu nicméně zdálo pro celovečerní filmové zpracování jako ne zcela vhodné. [==] Byl si vědom, že tehdejší publikum prahne po vyprávění (velkých) příběhů. Prosté ale o to čistší zobrazení reality, prvek, po kterém tak volal a prahnul sovětský dokumentární velikán Vertov, nebylo pro Flahertyho dostatečným zadostiučiněním. Snažil se proto užít všemožných výrazových prostředků hraného filmu, aby tím ten dokumentární obohatil. Přestože takto inscenované a často uměle dramatizované záběry nedokáží zachytit reálnou skutečnost, jsou alespoň částečným zachycením člověka v jeho přirozeném prostředí. V rámci etnografického filmu je také poutána pozornost na jedinečný průběh natáčení, kdy se tvůrce v drtivé většině případů nemůže spolehnout na početný tým spolupracovníků. Tak tomu bylo i u Flahertyho, o jehož skromné filmové vybavení museli dbát samotní protagonisté Nanuka, člověka primitivního. (17.01.2010)

Eskymáci žili po staletí jako přírodní národ. Pak přišli bílí muži, s kamerou, s gramofonem, ale taky se zbraněmi a alkoholem. Od počátku eskymáky vykořisťovali - včetně pseudo-dokumentu od Flahertyho. Dnes si Kanada snaží koupit svědomí tím, že jim staví města-ghetta, kde je nechává pít, fetovat a zabíjet se navzájem. A my se u obrazovky ekologicky sentimentálně dojímáme nad jejich umělecky nastříhaným životem. (06.12.2009)

Flaherty a jeho definice dokumentu, který je nám podsouván jako reálná a upřímná výpověď. Bohužel už zde se dají najít nějaké ty okliky, které byly nutné pro dobré filmařské vyjádření a věřte, že kupříkladu taková stavba iglú se nepovedla hned napoprvé. Protipól k Muži s kinoaparátem by měli vidět všichni, kdo se alespoň trošku snaží nakouknout pod pokličku subjektivního vyjadřování skutečnosti, které je nám podsouváno jako objektivní. Základ žánru a velmi příjemná hodina v extrémních podmínkách. (17.06.2005)

Přeci jenom je otec všech dokumentů na dnešní dobu trochu moc pomalý. Uznávám, že jde o převratné dílo, ale vzhledem k tomu, že velká část filmu není věrohodná a v podstatě je hraná, tak nemůžu dát víc než 3*. A film je významný ještě v jedné věci. Zachycuje život eskymáků (i když ne úplně podle pravdy) těsně před tím, než byli poevropštěni. A to se cení a z tohoto pohledu je škoda, že to nebylo ještě delší. (13.01.2014)