Otec

Jedním slovem sugestivní. Dvěma sugestivně sugestivní. A to tak, že se to nezaryje pouze pod kůži, ale hluboko do jedné každé z kostí; a to nejen těch morkových. Z empatických důvodů "must see" edukativní snímek, protože šance, že vás to potká (ať již přímo či v rámci rodiny), je nemalá. Každopádně i filmařsky suverénní záležitost. Jakkoli to nezakryje komorní činoherní kořeny, tak mementovský pohled na stařeckou demenci "z druhé strany", je podán ryze filmově, kdy především střih exceluje málokdy vídaným způsobem. Což beze zbytku platí i o kompletním ansámblu; s životním výkonem Hopkinse v čele. Jeden by papírově od "komorní oscarovky o vztahu dcery s dementním otcem na sklonku života" čekal hořkosladký sentimentální film, co hraje na slzopudné struny, a nikoli děsivě intenzivní existenciální horror. (06.04.2022)

Anthony Hopkins předvádí herecký koncert ve snímku, v němž jeho postavu pomalu ale jistě sžírá postupující demence. Režisér Florian Zeller se zde vyjma hereckých výkonů může opřít o vrstevnatý a propracovaný scénář, který si s myslí Anthonyho a s námi pohrává, takže si nikdo nemůže být jistý, zda to, co se právě odehrává na scéně je skutečné. Ve finále tedy dostaneme nekompromisní a syrově pojatou sondu do rozpadající se mysli stárnoucího člověka, jejímž aktérem se jednoho dne může stát kdokoliv z nás. The Father je zkrátka delikátní filmový zážitek, který mohu jen a jen doporučit! „I feel as if I'm losing my all leaves...” (27.08.2021)

Snímek se z logiky věci odehrává pouze v několika pokojích a je natočen takovým způsobem, že v divákovi dokáže navodit sugestivní pocit, že se na obrazovce před ním odehrává něco podezřelého. Musím přiznat, že mi trvalo skoro třetinu stopáže, než jsem si byla ochotná přiznat, že hlavní postava není obětí nějakého spiknutí, ale "pouze" selhání vlastní mysli. Kvůli velmi depresivní atmosféře se na film už asi nikdy nepodívám, ale plně oceňuji jeho kvality - hlavně scénář a dokonalého Hopkinse s Olivií. I když mě emocionálně nezasáhl natolik jako tematicky podobné "Pořád jsem to já", zatím je pro mě na blížících se Oscarech favoritem a moc bych mu přála úspěch. (18.04.2021)

Ryzí a velice silně působivé, průrazné v tom, nač se to zaměřovalo. Dotklo se mě to tak, že mi vyskočila husina přímo na duši. A uvědomuju si, že není vůbec fér to poměřovat s Hanekeho Láskou, nicméně i když ta se na stejné téma soustředila odjinud, jako by tam toho dostala přece jen o řád víc, včetně tohohle, a zároveň to pojala o mastný chlup poctivěji v té syrové i poetické podstatě života a stárnutí, a pak mi tohle drama přišlo přece jen trošičku moc okatě uhlazené. *** Za obsazení Olivie Colman do role dcery jsem byla moc ráda, pro mě velký bonus navíc. (03.05.2021)

"The Father" je naozaj vynikajúcim filmom. Vo všetkých ohľadoch to môžem označiť ako vynikajúci film, ktorý si svoje oscarové nominácie naozaj zaslúži. Príbeh je o to fascinujúcejší, že celé je to reálne podané z pohľadu Anthonyho, ktorý postupne viac a viac stráca prehľad o realite a čo sa vlastne okolo neho deje. A to čo sa deje môže trvať len pár dní, alebo to môže v skutočnosti trvať niekoľko týždňov alebo aj mesiacov. Pretože jeho hlava mu mieša minulosť a budúcnosť dokopy a vôbec už nevie kedy sa čo vlastne udialo. A to napriek tomu, že má pocit, že je úplne v poriadku. A nie je predsa hlupák. Anthony Hopkins podáva fenomenálny výkon a veril som úplne všetky momentky. Najmä jeho záverečná časť v izbe, kde sa pýta sestry či pozná jeho mamu je tak od srdca až ma to dojalo. Úprimne dojalo. Olivia Colman je takisto vynikajúca. Vidno ako na ňu celá tá situácia dopadá. Jej otec je v skutočnosti ako ten rozbitý hrnček, ktorý uprace. Rozbitý na črepy. A hoci je to stále ten istý človek, tak už to nie je ten istý človek, ktorým kedysi bol. Neviem čo môžem a nemôžem reálne povedať, no je to skutočne film, ktorý odporúčam vidieť. Táto dráma je smutná, no nie je podľa mňa deprimujúca. A nepôsobí ani pateticky ani gýčovito. Pôsobí to ako skutočne spracované zo života. Hodnotenie: A+ (03.04.2021)