Otec

Nečekaně vynikající! Podle plakátu jsem původně očekával další typickou vznešenou akademickou nudu, na níž se z důvodu naprostého nezájmu nejspíš ani nikdy nepodívám, ale je to asi jako kdyby Babí léto natočil David Lynch nebo Christopher Nolan. 90minutový stařecký mindfuck, který sledovat je radost i bolest zároveň. Nejen herecký, ale především scenáristický a režijní koncert! Pro mě možná nej z letošních oscarovek. 90 % (08.04.2021)

Drama, které perfektně ukazuje, že stačí změnit perspektivu vyprávění a ze zdánlivě banálního tématu je originální podívaná o zdánlivé konspiraci a spiknutí rodiny vypudit otce z domu. Florian Zeller nepracuje s náznaky, ale diváka rovnou umístí do centra dění a nechává ho sledovat znepokojivou podívanou, která se postupem času vyjasňuje, aby vyvrcholila dost silnou scénou, která jen potvrzuje, že lidský život je jeden velký koloběh, v němž se od dětství vracíme zase k dětství jen v jiné formě. Vzhledem k divadelnímu původu je jasné, že jde o komorní záležitost, která se odehrává ve dvou místnostech a důraz je v ní kladen na dialogy, které jsou ale napsány natolik dobře, že dokážou strhnout a nevnímat jejich množství. A ačkoli určitá divadelnost ze snímku dost vyčnívá a někdy by potřeboval zrychlit a být živější, tolik to nevadí, protože všechny nedokonalosti vyrovnává fenomenální Anthony Hopkins v hlavní roli, který je zcela přesný a vyvolává ty pocity, co vyvolávat má a sledovat ho je fascinující, za zmínku ale rozhodně stojí i Olivia Colman, jejíž úloha není takového rozsahu a je mnohem niternější, o to větší uznání zaslouží, protože většinu uhrála jen pohledy, povzdechy nebo různými gesty. The Father není veselá podívaná, ba naopak je dost skličující, protože něco podobného může potkat úplně každého (ať už z pozice starajícího se, nebo postiženého), rozhodně je ale výborná, a i když se k ní málokdo bude často vracet, minimálně jednou by viděna být měla. 80 % (09.07.2023)

The father je pro mě vcelku překvapením. Nečekal jsem, že mne tento snímek až tak zaujme. A už vůbec jsem nečekal, že mne snímek o Alzheimerově nemoci překvapí svým příběhem. Ten by se dal chvílemi nazývat i mysteriózním, kdy mnohdy jste stejně zmatení jako Anthony Hopkins, který pomalo a jistě přestává poznávat své blízké. A své dceři začíná být již na obtíž. I ona přeci chce žít. Snímek mne překvapil také svou komorností, kdy se téměř veškerý příběh odehraje v jednom bytě. Herecké výkony jsou především tím, co film táhnou. A oba nominovaní (Anthony Hopkins a Olivia Colman) jsou naprosto přesní. Snímek ukazuje velmi věrně palčivý problém při práci s lidmi s alzheimerovou chorobou, což je něco, čím by si nikdo neměl projít. Filmu však k dokonalosti chybí lepší vyrovnanost tempa, kdy prostřední a závěrečná část se chvílemi opakují a také nudí. 7/10. (30.04.2021)

Malý film, velká paráda. Už během prvních pár minut mě The Father dokonale vtáhl dynamickými dialogy, rychlým tempem a silnými hereckými výkony. A musím říct, že to celé nakonec bylo jako emocionální horská dráha, která vás na konci vyplivne s husí kůží. Spirálovité vyprávění si vynalézavě hraje s vnímáním času, prostoru i vedlejších postav, a prožíváme tak s hlavním protagonistou jeho rostoucí zmatení a frustraci. Anthony Hopkins je zde na vrcholu svých sil. Vše co dělá a co cítí mu bezmezně věříte a zapomínáte, že se díváte na herce. Byla to síla a dojalo mě to jak dlouho nic jiného. (02.04.2021)

Pochopil jsem režisérovo pojetí o nemoci. Veškeré dění z perspektivy hlavní postavy je vlastně rovněž inovativní v rámci žánru, kdy se divák nestane svědkem slzopudných scén a emocionálních ždímaček. Bohužel je to ale k ničemu, když mne po celou dobu projekce pronásledoval úhlavní filmový nepřítel s názvem NUDA! Přes všechny nezpochybnitelné kvality včetně bravurního Hopkinse jsem se jednoduše vůbec nebavil a ono závěrečné "rozuzlení" mě nechalo zcela chladným. Takže se s poklidem řadím k těm, kteří přece jen dají přednost klasičtějšímu formátu v podobě Still Alice. (04.05.2021)