Půlnoční mše

Takto nejak by dopadlo keby Shyamalan vo vrcholnej forme zadaptoval Prekliatie Salemu od Kinga. Flanaghan má odvahu spojiť náboženské dogmy s klasickým hororom, bečkove motívy s uvedomelou drámou a verte mi, ak si nezistíte o seriály veľa informácií, budete príjemne prekvapený koľko rôznych tém rozoberá. Midnight Mass sleduje bežný sedliacký život ale mixuje ho s filozofiou. Otázky smrti alebo odpustenia sú úplne bežné v každej epizóde a dokonca nájdete aj pár scén z ktorých vás mikne.(Je ich strašne málo ale každá ma potešila) Herecky vyčnieva Hamish Linklater a Samantha Sloyan, ale pár veci musím vytknúť. Nevadilo mi pomalé tempo, no obsahovo niekedy počúvame pseudokeci. Hlavná záhada sa odhalí moc skoro a pocit tajomna tým prestáva fungovať. Prvá polovica je pre to podľa mňa lepšia a krásne ukazuje že pracovať iba s náznakmi môže byť najviac pohlcujúce. Záver sa mi ale páčil veľmi.(hlavne predposledná epizóda). Atmosféra nie je dokonalá, no nato že sa seriál nachádza v modrých číslach ide o jeden z najoriginálnejšich príbehov aký som kedy videl. Určite si niekedy pozriem znova 8/10 (14.08.2023)

Komentár obsahuje spoilery. Jeden z najpreceňovanejších, hororových režisérov všetkých čias, v ktorého tvorbe človek natrafí na “vystrelenú motyku” jeden jediný krát (The Haunting s01), opätovne obohatil svet niečim, čo je úplne zbytočné, čo každou jednou epizódou dokáže zapôsobiť jedine ako účinné anestetikum. Čiže, zo 60 minút sa takmer 55 nič nedeje, aby následne za 5 minút prekvapil diváka záberom, ktorý ani poriadne nie je vidieť. Prvé 3 časti pôsobia ako otrava na potkany, potom sa snaží byť originálne zaujímavý, no človeku z tých neustálych náboženských úvah a žvástov tak jebe na hlavu, že začne premýšľať sám nad sebou, či je nakomplet v pohode, keď to sleduje až do úplného konca. No a potom príde vyvrcholenie majstra oboru, kedy na scénu vystúpia INTELEKTUÁLNI upíri, ktorí vedú dialógy bez akýchkoľvek emócii, akoby sa vlastne ani nič nestalo, lebo veď premena na nesmrteľného po kúsnutí do gágora, je úplne bežnou záležitosťou, ktorá by nikoho nemala rozhádzať. Čiže tento počin sa z 90% tvári vážne, rieši otázku vieri a podobne, aby si následne podrazil nohy absurdným postojom k smrti. Celá táto nevýrazná maškaráda je teda len odrazom Flanaganových (ne)kvalít, ktorého tvorbu ale sledovať budem, lebo ma extrémne baví hejtovať takmer všetko, na čom sa podieľa :D (06.10.2021)

„ŽIJEME V POŽEHNANÝCH ČASECH…“ ///    Ostrůvek Crockett je Bohem zapomenutej kus země… na kterou se ovšem znenadání (?) rozpomněl… Je to pomalý, budujeme si vztah k postavám… a snažej se ohromit zázrakama a strašit „něčím“ tajemným. Líbí se mi monology pátera Pruitta, asi proto, že su neznaboh. Nevadí mi to pomalý tempo a postupný dobírání se pravdy. S Flanaganem totiž nemám zásadní problém. Bohužel to přestane postupně platit a úplně nejvíc to začne srát v poslední části. Jakoby Flanagan podlehl vlastnímu mesiášství. Normílní člověk si přece nemůže myslet, že strach naženou sáhodlouhý monology, byť plný Boha. To, co dřív fungovalo, přešlo v nesmyslný megalomanství a autorovo sebemrskačství, který nevyvolalo zděšení, ale nasrání. Navíc – ty lidi se chovaj jako debilové. Vždyť přece v klidu mohli… Ale to uvidíte sami. Chtěl jsem jít vejš, ale kvůli poslednímu dílu to jebu.     ///  NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Přemejšlím, jak dostat lidi do kostela. 2.) Vím, že JSI!. /// Thx za titule „Jakub Ženíšek“.     /// PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  *  NAPĚTÍ  ** (09.11.2021)

Cca za 4-4,5 ale tu pátou tam s klidným svědomím dokopnu, čistě jenom kvůli místním lulinům co to absolutně nepochopili protože díky díky tunelovému vidění si myslí, že rozumí (naprosto formální a vlastně debilní) škatulce horor, ale přitom se absolutně nedokážou dostat hlouběji do vrstevnatějšího filmového (tady potažmo televizního/seriálového) díla jako takového... Je to něco jako ty děcka (nebo dementní odrosti) co mají plnou hubu (např.) metalu (jako jakési ideové, vyhraňující formy audio tvorby) ale v zásadě nerozumí hudbě a jejímu potenciálu. (25.03.2022)

// Nádhera. Flanagan mě nejprve dostal skličující rodinnou ságou, pak natočil hororový příběh o lásce, a teď svoji netflixovskou jízdu doplnil o pojednání o víře, resp. o životě a smrti. Můžu přitom s klidem na srdci říct, že jen málo věcí na světě nesnáším víc než praktikování náboženství. Nicméně zkoumání náboženství, zkoumání víry, a zkoumání věřících - to je můj šálek kávy. Půlnoční mše je pak v tomhle ohledu lehce poetický, a přesto zatraceně důkladný rozbor křesťanské víry a Bible vyprávěný očima malé komunity chytře izolované od zbytku světa (geniální tah), který se naštěstí nikdy nezvrhne v agitku. Naopak. Sedmidílná minisérie celou dobu pomalu graduje skrze opojné dialogy mezi různorodou směsicí skvěle zahraných a napsaných postav (muslimský šerif!) a přibývající varovné signály, že ne všechny zázraky jsou dílem Boží, a pak exploduje v jedno dlouhé noční inferno s dojemnou tečkou na závěr. Bude se to líbit každému? Absolutně ne. Za mě ale Flanagan natočil jeden ze seriálových vrcholů roku, který mi bude v mysli dozrávat ještě dlouho poté, co jsem s ním skončil. P. S. ty záběry na východy Slunce si chci nechat zarámovat nad postel, nic krásnějšího jsem dlouho neviděl. 10/10 (25.09.2021)