Půlnoční mše

Scenáristicky skvelé, všetky tie dialógy, z veľkej časti teologické, sú skrátka zlato. Nie úplne postačujúce mi to prišlo herecky. Na jednu stranu Flanaganove stálice hrajú svoj štandard a s nimi Rahul Kohli podáva výborný výkon, na druhú  tí televízni herci nie sú dostatočne charizmatickí, konkrétne Zach Gilford možno podal aj životný výkon, do áčka to ale furt neni dosť. A Hamish Linklater, zo všetkých najistejší si to strašne užíva, vyslovene ma bavilo ho sledovať, ale sorry, strašne je vidieť, že to celé hrá. Najlepšia mi prišla dialógová tretia epizóda, najslabšia piata, pretože z väčšiny stála na Gilfordovi. Celkovo je to hrozne divná ... vec, Flanaganovi to furt žerem, len nabudúce by to už možno šlo aj bez tých zvierat. Záver epický. (04.10.2021)

Musím přiznat, že dokážu pochopit místní experty na horory, že se jim tento příběh nelíbil a to zejména z důvodu, že nesedíte celou dobu přikováni u obrazovky a neprdíte strachy do polštáře a hrůzou si neokusujete zbytek nehtů. Ono totiž, tak do púlky tohoto seriálu tam těch hororových momentů moc není a řeší se spíš rodinné vztahy místních vidláků a příchod a chování nového kněze a jeho fanatické podržtašky na odlehlém ostrově na kterém žije pouhých stodvacetsedm obyvatel. Mě se to líbilo a musím říct, že Mike Flanagan, který stojí za tímto projektem jakožto režisér, scénárista a který do toho navrtal skoro celou svoji rodinu a to včetně své manželky Kate Siegel, která si zahrála jednu z hlavních rolí. Mike dokázal vybudovat postupně gradující atmosféru propojenou někdy až moc dlouhými rozhovory na téma náboženství, které se občas vlekly jak Žižka na svém posledním tažení a to mnoho místních expertů nedokázalo překousnout i když to v konečném výsledku hrálo celkem důležitou roli, aby člověk pochopil tu pointu. Příběh se začíná odvíjet od příjezdu nového kněze, kterého skvěle zahrál Hamish Linklater a který mi silně připomínal věrnou kopii něco mezi Nickem Cavem a Davidem Copperfieldem a který dostane bezmála celou ostrovní komunitu a to včetně ortodoxních muslimáků do místního kostela a to zejména díky nevysvětlitelným zázrakům, které se v kostele udály při jeho fanatických a pro někoho fantastických kázáních. Mike Flanagan si doslova s divákem hraje a prodlužuje napětí minimálně do poloviny seriálu, kdy teprve nastíní o co jde? A pak začínají ty pravý jatka, které se musejí líbit každému milovníkovi hororového žánru a které rozmotávají události řečené v prvních třech nebo čtyřech dílech. Celou dobu jsem byl nadmíru spokojen a musím říct, že když bude Mike Flanagan v tomto tažení dále pokračovat, tak se má Stephen King vážně čeho obávat a je možné pokud jsem to dobře pochopil, že si tvůrci nechali tak trochu pootevřené vrátka pro další sérii na kterou se určitě kouknu. Prozatím dávám něco přes 80%. (28.09.2021)

Půlnoční mše pojednává o menší ostrovní komunitě, ve které se začnou dít menší změny a podivnosti. Vidíme, jak na ně reagují jednotlivé postavy, které mají velkou variaci. Liší se jejich minulost, víra, přesvědčení, atd. K tomu je to všechno absolutně perfektně zahrané. Jestli někdo někdy měl použít příměr, že se jedná o herecký koncert, tak je to právě tady. Rozebírá se tu hromada zajímavých a těžkých témat do hloubky. Ať už se jedná o samotu, izolaci, přesvědčení, víru, náboženství, davové šílenství, psychologie davu a kultu, život a jeho smysl, smrt. Je to mnohem více filozofický a emoční horor, kdy ta hrůza vychází ze samotných postav a z toho co prožívají. Všechny postavy jsou velmi lidské a člověk si je dokáže velmi rychle oblíbit a najít si k nim cestu a ikdyž s někým nesouhlasíte, pořád ho chápate i to odkud vychází. Chápu, že pro některé může být přístup seriálu nudný, je tu hromada dlouhých dialogů a hlavně monologů, kdy opravdu sledujete třeba jednu postavu, jak mluví 5 minut v kuse. Středobodem seriálu je moment, kdy si takhle dvě postavy povýdají a každá z nich mluví o tom co si myslí, že se stane po smrti, nebo spíš co si přejou, aby se stalo a každý má uplně jiný pohled na věc. Máme tu vysoce věřící postavu a Rileyho, který si už prožil hodně a je cynickým ateistou. Ten rozhovor je to naprosto užasný! Pokud vás taková věc neláká, tak na to ani nezkoušejte koukat, protože tohle jsou věci, ze kterých vám seriál dá největší požitek a to hlavně díky tomu jak dobře a bohatě jsou tyto dialogy a monology napsané a jak precinzně to herci odříkají a zahrají, kdy to často vidíte v jednom jediném záběru, který má i několik minut. Vynikající dumavá zálěřitost, ke které se budu vracet. 10/10! (27.11.2021)

Trpělivému divákovi se Půlnoční mše odmění, netrpěliví diváci ji asi nemusí vůbec ani zkoušet, protože rozjezd je vážně pomalý - minimálně u prvních čtyř epizod bych nějaké pokrácení uvítal i já. Když má nicméně člověk náladu ty dialogy poslouchat (a mozkovou kapacitu na to je chápat), tak je to napasování upírských mýtů na biblické vyprávění v lecčems fascinující. Seriál krásně ukazuje, jak fanatická náboženská víra dokáže dezinterpretovat úplně cokoli tak, aby to odpovídalo jejímu vidění světa. Vtipnou třešničkou na dortu pak jsou některé české reakce na seriál, které ho z legračně bojovné ateistické pozice označují za náboženskou propagandu. To je tak do nebe volající nepochopení, že autoři takových vejšplechtů už by radši neměli nikdy sledovat nic náročnějšího, než desetisekundová videa na TikToku. Nicméně, Mike Flanagan si u mě některými svými předchozími kousky nastavil laťku až moc vysoko, takže z Půlnoční mše úplně stoprocentně odvařený nejsem. První epizody se fakt víceméně vlečou, přičemž je vždy z průměru vytáhne pár minut na konci. Zhruba od půlky už to pak jede pěkně, v poslední epizodě mi ale nesedl obrat jedné postavy. A závěrečná katarze u mě nebyla ani zdaleka tak silná, jak by měla být vzhledem k tomu, kolik času bylo předtím postavám věnováno. 75 % (02.10.2021)

Propracovaná, myšlenkově celkem komplexní a scénaristicky vytříbená záležitost, které trochu ubližuje jistá statičnost a absence akčnějšího vývoje postav (všichni jen říkají, jací jsou, nenechají za sebe moc mluvit činy). Nadále pak trochu mrzí, že někdy postavy ani nevedou dialogy, nýbrž na sebe pouze každý monologuje, zatímco ten druhý jen trpělivě a úpěnlivě čumí. Tématický okruh, který se točí hlavně okolo náboženství, demagogie či manipulace skrz víru, je díky mistrnému scénáři důkladně vystavěn a prozkoumán a vše výborně kulminuje v závěrečném Zjevení Janovu. Mnohé odradí pomalejší vývoj či trochu sušší podání, ale jako "konverzačka" s myšlenkovým přesahem mi to sedlo, a vyloženě hororové aspekty pro mě byly více než příjemným bonusem. (26.04.2022)