Polnočný kovboj

Hodně emocionální film. Chvílemi vám je tak příjemně a chvílemi zase dost smutno. Hlavních hrdinů mi bylo často dost líto a opravdu jsem jim fandil. Skvělá hudba. Herecké výkony jsou naprosto brilantní, dost se divím, že nebyli Oscaři. Přiznám se že některé scény jsem uplně nestihl (ta párty v nějakém drogovém umělecko-intelektuálském doupěti). Výborný film. (13.03.2006)

Půlnoční kovboj je v mém případě jeden z těch filmů, na které jsem schopen nekriticky pět ódy a tvrdit o nich, že mě zasáhly přímo do srdíčka (a v tomto případě je to obzvláště pravda :-)). Půlnoční kovboj je nepřekonatelný film o nesplněných snech, velkém přátelství, beznaději i doufání... Je to velmi dojemný, ale současně místy vtipný příběh, který nabourává tradiční představy o americkém snu a odhaluje v nich pouhé klišé. Skutečný život je totiž někde úplně jinde. Ratso Rizzo a Joe Buck vědí své... Málo filmů americké produkce té doby (ale opravdu jen té?) má tak neuvěřitelnou hloubku a současně skvělou formu, působivou atmosféru a dokonalé herecké výkony (Dustin Hoffman tuhle roli snad už nikdy nepřekonal). Navzdory dobovým reáliím (hippie party) jde o silný nadčasový film, který má rozhodně co říct i v dnešní době. "I'm walking here! I'm walking here! " (04.05.2006)

Zůstaly mi smíšené pocity. Dobrý pocit z celkového pojetí filmu, ten je podle mě opravdu dubrý. Hoffman byl výborný, roli kulhajícího pobudy zvládl bez zaváhání. Voightovu naivitu jsme také žral od začátku do konce. Špatný pocit byl z prostředí ve kterém žili. Když jsem si představil v jejich roli sebe, dostal jsem husí kůži (tento pocit však není zápor filmu, spíš pochvala za realičnost). Co mně vadilo, byly místy příliš dlouhé psychedelické tripy. (31.12.2010)

Odvrátený pohľad na zprofanovaný americký sen, sociálna kritika, príbeh o osamelosti a pohľad na život v žiarivom veľkomeste, ktorého žiara uhasína tým viač, čím hlbšie sa doňho dostávate. Taktiež veľmi silný príbeh o priateľstve a nádeji. Aby vo vás nakoniec nevzbudil pocit, že bude lepšie ostať niekde v zapadákove, pretože lepšie to vo veľkomeste nebude. Hoffman a Voight na vrchole svojich síl. To bol film, ktorý sa bral vo svojej dobe ako mainstream. Kde tie časy sú....Nie, Joe Buck vážne neprišiel do New Yorku hladať Sochu slobody... (19.06.2012)

O životě vyvrhelů na okraji společnosti jsem se zatím dovídal jen přes výpisky ze středoškolských učebnic. Chyba! Toto špínou prolezlé drama, které se snaží podávat zklamané iluze, dezorientaci, beznaděj, ale i přátelství na plochém území jednoho města, zaručeně není příjemné, ale pravdivé a fascinující. Zároveň dává obraz společnosti 60.let ve velkoměstech jako směsku hloupých, zklamaných lidí, všudypřítomných freaků, bezdomovců a homosexuálů. Ti už mají své místo zajištěné a stále hloubeji se propadají do své nicoty jako ústřední hrdinové. V jednu chvíli velice dojemný snímek, v druhou směska bizarních výjevů a pohledů do nitra té špíny, která dokáže být sakra odpudivá a depresivní. Palce nahoru za Voighta a Hoffmana. (26.10.2008)