Prokletí

Vše kolem Laurentova panství je prokleté. Majitel (Alistair Petrie) před nedávnem nechal vyvraždit  nedalekou cikánskou osadu a od té doby se mu vede zle nedobře. Znenadání se mu přímo z postele, na které churavěl, ztratil malý syn. A po okolí se začíná potulovat krvežíznivá bestie, na kterou účinkují jen stříbrné kulky, což by odkazovalo na vlkodlaka, ale při vzezření stvůry v tom velkou jistotu mít nebudete. Příjezd patologa by mohl vnést do celé věci jasno. Film začíná na bojišti, musíme se ale vrátit o celých 35 let zpátky, abychom zjistili, jakou souvislost má úvodní sekvence z 1. světové války s celým příběhem. Režisér Sean Ellis hlásí návrat na filmovou scénu po pěti letech. Naposledy si vedl více než dobře s válečným dramatem Antropoid. Nyní ale razantně přehodil výhybku a najel do tenat hororu. Vedle režie si vzal na starost také scénář a kameru. A právě s kamerou a celkově vizuální stránkou filmu moc neoslnil. Ostatní aspekty jsou už pojaty poměrně méně vídaným způsobem. Gore je detailní, provedené kvalitativně na vysoké úrovni. A vražedné monstrum vyhlíží také dobře. Obsazení potěší několika známými hereckými položkami. V roli patologa je k vidění Boyd Holbrook, manželku majitele panství ztvárnila vnadná Kelly Reilly. Mezi těmi méně známými jmennými položkami zaujme mladinká Amelia Crouch jako dcera majitele. Film se snaží o trošku složitější strukturu vyprávění. Pozadí celého prokletí chce vyvolat velkou strašidelnost, objeví se při té příležitosti bujarý strašák i ze země vykopaný stříbrný chrup, až tolik úzkosti to ale divákům nezpůsobí. Kdo rád kletby s náznaky invenčního zpracování, může se směle odebrat do kraje plného záhad a hutně nevlídné atmosféry. 8/10 (29.06.2023)

Ačkoliv zrovna nepatřím mezi příznivce vlkodlačích filmů, tak musím uznat, že zrovna z této podívané jsem si odnesl docela průměrný zážitek, což je pěkné a považuji to docela za úspěch. Co mě tedy rozhodně neoslovilo pozitivně, tak to byla zápletka, která není ani jakkoliv objevná, ani zajímavá, ani výrazná, a především celá působí fakt nezáživně a pomalu, zklamalo mě ale i převtělování člověka ve vlkodlaka, které v podstatě nebylo ani jednou vidět a to málo, co mé očko zaznamenalo, tak stejně nepůsobilo vůbec přesvědčivě a jinak mě nepotěšilo ani závěrečné finále, respektive zúčtování s vlkodlakem, které bylo akčně chaotické a následná pointa pak zbytečně happyendová. Naopak, co mě vážně bavilo, byla výrazná atmosféra, pramenící především z doby a prostředí, kde se film odehrával, působila totiž poměrně ponuře a syrově a celé této podívané rozhodně dominovala, pochválit jinak musím ale ještě i opravdu slušné gore efekty, které byly fakt drsný a nekompromisní, a je jen škoda, že jich nebylo mnohem víc, a samozřejmě nemohu opomenou ani fajn obsazení, čítající pár známých jmen a ty filmu též rozhodně přispěli pozitivním dojmem, a to i díky ucházejícím postavám, které sice nedisponovali ničím zásadním, zároveň ale nepůsobili ani otravně, či trapně, takže ve výsledku vlastně také ok. Eight for Silver zkrátka patří mezi podívané, které diváka sice nestrhnout a ani nikterak neohromí, na druhou stranu času u něj stráveného skutečně nelituji, na to totiž zas nabízel docela slušně stravitelný žánrový zážitek. (20.07.2023)

Proč je horor považován za královský filmový žánr? Touto řečnickou otázkou jsem uvedl včerejší seminář a chystal se zahájit svůj odborný monolog. Jeden student však nemeškal a přispěchal s poměrně výstižnou odpovědí, díky které můžeme mimo jiné pochopit, proč Ellis nedokázal z takto slibného námětu vytěžit více: "Protože na horor nelze mechanicky aplikovat tvůrčí metody a postupy, se kterými režisér slaví úspěch v rámci jiných žánrů." Úvodní třetina snímku ještě snese velmi přísná měřítka, kdy se Ellis blýskl neotřelým zpracováním cikánského masakru, během kterého například chytře používá dlouhý ultraširokoúhlý záběr. Postupem času ale bohužel dochází k určitému zacyklení. Ellis již nedokáže příběh uspokojivým způsobem rozvíjet či jednotlivé scény adekvátně variovat, a tak nám v pravidelných intervalech servíruje prakticky identický snový výjev. Zuby si však vylámal především na otřesné CGI animaci, se kterou se zároveň pojí ono specifikum hororového žánru. Atmosféru mohu budovat jedině za předpokladu, že daný fikční svět působí bezvýhradně uvěřitelně, čehož rozhodně nedosáhnu přítomností monstra jako vystřiženého z produkce studia Asylum. Jakožto zdejší hororový expert tak mohu snímku The Cursed udělit pouze tři slabší hvězdy. (16.03.2022)

Veškerá negativa, která tu ostatní vyjmenovávají v komentářích jsou pravdivá a u mě převažují nad těmi klady, proto i teď po třech měsících od projekce, mám celkem problém vzpomenout si, co se mi na tom líbilo. Obecně mám tak trochu neidentifikovatelný problém s dobovými horory, protože většinou u mě dopadají v hodnocení bídně. Tady skóre nejvíc pokrátí určitě ten nechvalný, nesympatický patolog v podání  Boyda Holbrooka, kterému ta role prostě nějak nedopadla v dobrém světle, za což pravděpodobně může scénář. Ty efekty byly taky průser na ten hype, co se tu po releasu vyskytoval a to monstrum bylo jedním slovem průser. Přivírám oči a dávám tři, ale vzpomínat na to bohužel nebudu. (22.06.2022)

The Cursed nakonec nesplnil prvotní nadšené reakce “jeden z nejlepších hororů roku“. Jedná se ale ve finále o povedený kousek s dobovou atmosférou, kde dojde na pěkně natočené sekvence, několik nepěkných krvavých scén a solidních hereckých výkonů. Problém je ale ten, že styl hororových scén se opakuje a s postupem času se film nikam dějově neposouvá a postavy nejsou dobře prokresleny a nebo mají méně času na plátně. I přesto se jedná o vcelku povedený snímek, který by měl fanoušky hororů potěšit než zklamat. Stopáž ačkoliv má skoro dvě hodiny nenudí a film dobře odsýpá. Divák se ale nakonec neubrání pocitu, že z tohohle filmu se dalo vytěžit mnohem víc. 6/10 Více ZDE :-) (20.03.2022)