Tajemství Ocelového města

Naposled jsem to viděl jako dítě a když jsem si to pouštěl včera, byl jsem v domnění, že to je černobílý a tak trochu jiný film. Prvním překvapením byla teda barevnost, druhým, že to je o dost jiné než jsem čekal. Ale to neznamená, že by to byl špatný film. Spousta starých dobrých známých herců a hereček, které dneska už neuvidíte. Ač zápletka poměrně plytká, natočeno je to dobře. Jen to ocelové město mohlo být depresivnější. Co však v tomhle ohledu nezvládla kamera, to nahrazuje hudba, z níž místy až mrazí (minimálně u úvodních titulků). Zmražená hospoda je docela dobrá. Příjemný starý český film. 3,5* (31.10.2009)

Pokud jde o verneovky, dávám přednost filmovému pojetí Karla Zemana, ale ani tohle vůbec nebylo špatné, zvláště pak v porovnáním s tím, co se často točí dnes. Přečetl jsem si tady pár recenzí a získal jsem pocit, že už jaksi není co dodat, protože všechno už napsali jiní uživatelé. Pokusím se tedy aspoň mladé generaci přiblížit, jak jsme tento film vnímali, když v roce 1979 přišel do kin. Připomínám, že v té době žila Evropa už řadu let v míru. Pro život v ČSSR bylo příznačné, že se tady nic nedělo. Média každoročně oslavovala komunistické svátky (Vítězný únor, 1. máj a 9. květen, VŘSR). Vedle toho byly největším hitem zprávy, kolik procent ploch zemědělci už oseli nebo z kolika procent ploch sklidili úrodu. V žertu se říkalo, že noviny lze číst pouze tak, že vezmeme nějakou pěknou pornografickou fotografii ukazující skupinový sex a k tomu čteme novinové titulky: Přátelské setkání na Hradě. – Vietnamské ženy v boji za mír. – Naši mládežníci/odboráři/družstevníci se činí. apod. Jinak se referovalo hlavně o úspěších států světové socialistické soustavy a o jejím boji za mír. Slovo „mír“ patřilo k nejzprofanovanějším slovům, vnímali jsme je jako komunistickou propagandu a četli jsme je skoro všude: v novinách, na plakátech, na prvomájových transparentech... Proto měl tento nesporně kvalitní film tenkrát trochu nepříjemnou pachuť, neboť tehdejším divákům připomínal téma, na které byli díky propagandě alergičtí, totiž imperialistické válečné štváče bažící po světovládě (Ocelové město) na jedné straně a o mír usilující socialistický tábor (Fortuna) na straně druhé. – Současní diváci jsou arci prosti této pokřivené optiky. Dnes, kdy v Evropě už probíhá válka (nezanedbatelný počet lidských obětí, některé státy již ztratily kontrolu nad částmi svých území, které bez boje postoupily okupantům – tzv. no go zóny), ačkoli se jí zatím tak neříká, je možné nadčasové poselství tohoto Vernova románu a i tohoto filmu lépe docenit. (13.01.2022)

I vcelku minimálními prostředky dokázal režisér pěkně vystihnout atmosféru verneovek. Ocelové město je šedivé, stísňující, samá práce a žádná zábava... A i ten "holomráz" umně balancuje na hraně vážnosti a nesklouzává k parodii, byť trochu zní jak vyšetřovací metoda cimrmanovského inspektora Trachty. (31.08.2012)

Dielo Julesa Vernea bolo so mnou celé detstvo a začínajúcu mladosť. Jeho diela sa v mojej mysli pretavovali do predstáv a keď som sa stretol s filmovým stvárnením niektorého z jeho románov, najdôležitejšia bola zhoda s mojou predstavou. To sa stávalo iba výnimočne, napr. pri Vynáleze skazy, ale určite nie pri Tajomstve Oceľového mesta. Z toho mála, s čím môžem byť spokojný, by bolo možné spomenúť maximálne hercov a aj to nie všetkých. Niekomu môžu moje dve hviezdičky pripadať prísne, ale vyjadrujú iba môj pocit, že bez tohto TV filmu by som sa pokojne obišiel. (28.08.2022)

To by člověk nevěřil, jak stačí jeden Apolinář, a co vše se na místě dá vykouzlit za thriller až horor. Filmu nechybí tajemství a záhady, prohozené osobnosti, ale kupodivu ani humor, napětí, jen snad ta Fortuna je až moc happy země, kde se všichni mají rádi a stále tancují, přišlo mi to takové nereálné. Ale Martin Růžek se s rolí lidumila naštěstí vyrovnal se ctí a dokázal ho vykreslit jako člověka, ne oslavnou sochu. Hanzlíkova dvojrole je podle mne taky dobře vymyšlená a zahraná, Vinklář možná mohl trochu méně tlačit na pilu, postava novináře mi tu přijde poněkud nedořešená, i když idea, jak novináři píší o tom, co vidí, ale ne o tom, jak věci skutečně jsou, je zajímavá. Film má navíc tu zvláštní, hutnou, rážovskou atmosféru, kterou já rád. (10.06.2020)