Jidáš a černý mesiáš

O Černých panterech jsem dosud slyšela vlastně jenom díky "Forrestovi", takže oceňuji jisté edukativní poselství filmu, který mi ukázal méně známý kousek nedávné americké historie. Zároveň musím vyzdvihnout herecké výkony, protože oba nominovaní pánové podali velmi dobré výkony a případnou výhru by si rozhodně zasloužili. Problém jsem ale měla se scénářem, který na ploše více než dvou hodin nenabízí příliš napětí, film má poměrně pomalé tempo, nikam nespěchá a může tak trochu nudit. Pokud se ale rádi "vzděláváte" u filmů podle skutečných událostí, žádné velké zklamání vás určitě nečeká a minimálně pro slušné herecké výkony se snímek vyplatí vidět. (06.04.2021)

Zhlédne-li člověk (jako například já) Chicagský tribunál a Judas and the Black Messiah dva dny po sobě, dostane se mu solidního a autentického pohledu na hnutí Black Panther a jejich konfrontaci s policií na sklonku 60. let. Film stojí hlavně na přesvědčivých hereckých výkonech - po právu na Oscara nominovaní Daniel Kaluuya a Lakeith Stanfield a vedle nich i Dominique Fishback - a silném a v této době velmi aktuálním námětu, vezme-li člověk v potaz současnou situaci v USA. První polovina měla pomalejší a upovídanější tempo, zatímco druhá byla o poznání o akčnější a temnější. Rozhodně se jedná o živěji natočený životopisný film, který se netáhne a nenudí. (18.04.2021)

Původně vznikla jako domobrana na ochranu černošských čtvrtí před policejní brutalitou, následně se přetransformovala na sociální hnutí s levicovými ideály a k podpoře afroamerické komunity. Nejen chicagská policie na ně má spadeno. Černí panteři vystrkují drápky a tohle společensky napnuté období konce 60. let je mezi filmaři v poslední době poměrně oblíbené. FBI v té době potřebuje někoho uvnitř organizace, stane se jím černošský zlodějíček, který nemá zrovna na vybranou. A má vynášet informace o chicagském vůdci, aktivistovi a revolučním socialistovi, s tváří znovu zajímavého Daniela Kaluuyi. Jenže štempl „inspirováno skutečnými událostmi" nestačí. Výsledek je plný postav, dramatických proslovů a scén bez gradace, takže se to někdy v polovině začne docela nemile zajídat. Více než dvouhodinová stopáž postrádá napětí i intenzitu. Takže za mě splněno, ale nepotřebuju nikdy víc. (06.03.2021)

Rád bych si od Akademie nechal vysvětlit, kdo v tomto filmu hrál hlavní roli, když Kaluuya a Stanfield jsou nominováni za vedlejší role. Martin Sheen? :-D Spatřuji v tom jasný kalkul, aby mohli dát Oscara Bosemanovi (Budiž mu lehká zem a za Ma Rainey bez polemik a diskusí zaslouženě), musí přesunout Kaluuyu do vedlejších rolí. Je mi z těch kvót opravdu na zvracení. Dobrý film, podle skutečných událostí, ano a dosti smutných a otřesných. Ale proč by měl být ověnčen cenami? Ničím nevybočuje a neskví se. Ach jo... (19.04.2021)

(5/10). 6. Zhlédnutý kandidát na Oscara 2021. Judas and the Black Messiah poodkrývá další část americké historie. Ukazuje policejní brutalitu, která zde není zobrazena tak jako v jiných filmech. Tady to není jako pěst na oko a daří se mu balancovat mezi frustrací a spravedlností. Hlavně mnohá zadostiučinění jsou zde fakt pěkně podané. Snímek je to jako stvořený pro Oscary a věřím, že doma s něj budou nadšení. Nás se to až tak moc nedotýká, všichni víme jaké to kdysi v USA bylo, nebo dokonce pořád na některých místech je, ale není to pro nás tak citlivé téma jako pro ně. Nejlépe se filmu vede - dokáže dokonale vtáhnout do centra dění v půlce a na konci filmu. To zažíváme nejintenzivnější chvíle a emoce. Zbytek filmu mě poté moc neoslovil. Jediné štěstí, že mu pomáhají herci, kteří se do toho fakt položili. Nesmím opomenout dokonale zvolený název. (07.04.2021)