Bombardování

Zaprášená, tichá holčička, která jí kaši. ■ Stín v mém oku (překlad originálního názvu) je realistický, krutý, lidský a "tichý" film, vyprávějící o u nás málo známé události z konce 2. světové války, kdy část spojeneckých bombardérů zmýlil pád jednoho z nich, požár byl považován za cíl a omylem byla vybombardována škola v Kodani. Film má tah na bránu, orientuje se na cíl a vynechává nepodstatné dějové linie a informace (například, že nálet na sídlo kodaňského gestapa byl úspěšný). Díváme se očima jedné mladé řádové sestry, jednoho dánského kolaboranta a tří dětí - dvou dívek a chlapce, který po traumatu z úvodu filmu nemluví. Tyto pravděpodobně fiktivní postavy hledají na historickém pozadí svoji cestu - jeptiška bičováním a čekáním na trest, kolaborant snahou o nalezení víry a očištění, děti vnímáním světa okolo sebe svýma vlastníma, fantazijníma očima. Zatímco dospělí řeší chlapcovo trauma a mlčenlivost mluvením a kritikou, holčičky přijmou stav takový, jaký je a maximálně ho přes ulici přetáhnou uvázaného na provaze a za pomoci tlačení zezadu - což je velmi sympatický přístup. ■ Film, ve kterém zdaleka nevidíme vše, co se děje a ani se nedozvíme, co se s kým přesně stalo. (30.08.2023)

Rčení "pije jako Dán" bylo aplikováno na anglickou letku pilotů, pověřenou vybombardovat ústředí gestapa sídlící v dánské Kodani. Ovšem cílem mise se stane omylem i škola plná civilistů. Režisér a scenárista v jedné osobě Ole Bornedal sáhl po látce z 2. světové války, konkrétně po období jen pár měsíců před jejím koncem. Situuje diváky do nacisty okupované Kodani (k tomuto účelu dobře posloužilo natáčení v pražských exteriérech), kde to na ulicích vře, policie zneužívá své moci a fanatismu a katolická řádová sestra se brání svému pokušení. Napjatá nálada panuje ve městě minimálně hodinu, než dojde ke stěžejní scéně bombardování, po níž své místo zaujme působivý obraz zkázy, který jitří divácké smysly, jelikož režisér necílí na krvavou explicitnost. Ačkoliv scény výslechů na gestapu disponují svojí krvavou úderností i nevlídností prostředí. Na televizní poměry je film solidně natočený. O Bornedalovi se tak nějak ví, že má talent a umí natočit za menší rozpočet zajímavý film. Tenhle válečný snímek je výrazný ve své jinakosti. Určitě je svým pojetím v mnohém odlišný od spřízněných válečných snímků a rozhodně vyčnívá svojí originálností, která ve válečném žánru už pomalu bere za své. Určitou neotřelost se mu podařilo aplikovat i do vyobrazení osudů obyvatel města, taktéž dánské vnímání války je ve filmových vodách poměrně vzácně popisováno. Vrcholem filmu je pak bombardování a následné vyprošťování zasypaných obětí pod troskami budovy, jejíž instituci už měl ve svých učených školních hrátkách i samotný Komenský. Bornedal tak nějak stihne za hodinu popsat charakterizaci svých postav, aby pak následně ve zbytku filmu nechal vyniknout jejich zoufalství z blížící se smrti. Pod troskami bylo sice zasypáno mnohem více civilistů (počet 120) - množství malých dětí, rovněž učitelky i katolické sestry, jak uvidíme na archivním snímku po skončení filmu, ovšem nejvíce utrpení zažije jeptiška a malá holčička, které budou při vědomí. Holka bude kdesi pod sutinami líčit své hrůzostrašné zranění, aniž by ji kamera zabírala, dostává průchod divácká představivost, která pracuje naplno. Ole Bornedal se zase jednou tvůrčím způsobem připomněl. Se svým zdatným hereckým týmem bez hvězdných jmenných položek, za drobné účasti známějších českých herců a s Netflixem v zádech natočil působivé drama o lidských osudech. 8/10 (14.03.2022)

atmosféricky i vizuálně povedené válečné drama o tom jak byla při náletu, jehož cílem bylo velení gestapa, na samém sklonku války vybombardována i škola, ve které následně zemřely desítky dětí a dospělých. Po poměrně silném začátku film hodně zvolní tempo a snaží se o charakterizaci několika málo postav, jejichž osudy se v závěrečné třetině různě prolnou. Pokud se něco Bornedalovi daří, pak je to posupné utahování emočních šroubů, které vyvrcholí v poslední půl hodině během samotného náletu, následném hledání obětí a přeživších v sutinách školy a korunu tomu nasadí v úplném a sakra silném závěru...75% (17.03.2022)

[75%] No, tak musím uznat, že za to jedno vidění to minimálně stojí. V dnešní době, kdy se nám tu rozpoutává válka na Ukrajině, mi tohle přišlo takové autentické, syrové, až jsem měl v několika scénách slzy na krajíčku, takže po realistické stránce nemůžu nic vytknout. Slabší povahy než já by to asi v konkrétních pasážích vypnuly. Co se týče cca první půle filmu, tak tam si stěžovat moc nemůžu. Tenhle dánský počin není jen o tom, aby se tam nepřetržitě střílelo atd. Jen bych asi dal větší délku filmu, neboť jsem se hůře orientoval v postavách. Ty postavy by měly mít o něco větší prostor. Chápu, že pro méně nákladný film to asi nešlo, ale tohle byl takový jediný nedostatek. Jinak scéna, kdy se bombarduje škola, to bylo dech beroucí. Hlavně vidět zkrvavené, zraněné děti – to bylo opravdu silné. Takže i emoce se tu ke konci dost odrazí. Takže ve finále jsem v rámci žánru spokojený. Vylepšovat by se dalo, ale i tak je to po delší době autentický snímek z 2. světové války. (13.03.2022)

Žiaľ, vo vojne sa stávajú aj takéto tragédie. 💥 Letka RAF má v pláne vybombardovať centrálu gestapa. Séria omylov však spôsobí, že vybombardovaná je kodaňská škola plná detí. Na mieste zomrelo 86 detí a 16 dospelých. 😞 Je to silný a dosť surový film. Nič pre slabé povahy, keďže šok a zúfalstvo obyvateľov Kodane bolo znázornené dokonale. Trochu mi tam ale chýbala nejaká bodka, alebo dovetok týkajúci sa omylu RAF. 😐 Vrelo vám tento dánsky film odporúčam. Na Netflixe ho nájdete ako The Bombardment. Netflix 80% (03.09.2022)