Severan

Čarodějnice u mě stále vede, ale rozhodně jsem si Seveřana užil víc než přehoněnej Maják.  V první polovině jsem věřil tomu, že plná palba padne. Je to drsné, stylové, a ve scéně dobývání vesnice je Alexander Skarsgård opravdu "zvíře". Úplně nejvíc jsem si užíval různé ty šamanské rituály a mýtické výjevy, balancující na pomezí mezi halucinací/snem a nadpřirozenem. Ale nakonec musím strhnout bodík za něco, co si Eggers v tomhle filmu vyzkoušel vůbec poprvé - a imho moc nepřesvědčil. A to jsou normální, pozitivní lidské emoce. Konkrétně láska. V Čarodějnici ani Majáku vlastně vůbec nic pozitivního nebylo, ale tentokrát je na lásce postaven poměrně důležitý dějový oblouk (mezi Skarsgårdem a Taylor-Joy) - a podle mne vůbec nefunguje. A to dokonce tak moc, že jsem byl do poslední chvíle přesvědčenej, že ta zaláskovanost je z jedné nebo z druhé strany (případně z obou stran) jen pouhou lstí, jež vyústí v nějaký zlovolný zvrat. (14.04.2022)

A tak sa prihodilo, že akýsi artový hipster z Brooklynu natočil najlepší film o Vikingoch a v kontexte súčasnej kinematografie klenot v mori sračiek. Celý čas som chrochtal ako ošípaná s rypákom v plnom válove. Príbeh je zdanlivo jednoduchá báchorka o pomste, v ktorej sa však postupne stiera hranica medzi dobrom a zlom, až si takmer vymenia úlohy. Viac ako dej však zaváži mystická atmosféra podporená famóznym soundtrackom, gejzíry štiav a veľká snaha o akurátnosť historických reálií. Predpokladám, že puristi si tam nájdu také to svoje "trenky má z látky, ktorú začali na Islande tkať až o dve zimy neskôr", ale ja som bol nadšený. Malé koníky, veľmi dobré kostýmy, šperky, zbrane, lode, stavby, nevynímajúc detaily toho typu, že modla v svätyni na Kyjevskej Rusi je replika tzv. zbručského idolu, reálneho archeologického nálezu z Ukrajiny. Takisto zvyky, správanie postáv naprieč spoločenskými vrstvami, hry či rituály sú dosť verne zobrazené, vrátane pohrebu takmer doslova podľa Ibn Fadlána. Pri scéne, v ktorej hrdina bojuje s múmiou dávneho vládcu, zotne jej hlavu a tú potom vezme a položí mŕtvole medzi nohy, tak v celom kine nikto nič a ja chrochty-chrocht, lebo hlava medzi nohy alebo pod pazuchu sa dávala ako opatrenie proti návratu nebožtíka v podobe upíra, nemŕtveho, revenanta... Skvostný detail a takými je napchatý celý film. Oukej, dlhodobo si myslím, že Alexander Skarsgaard s jeho šteňacím pohľadom je mizerný herec a ani tento film na mojom názore nič nezmenil. Lenže Severan je okrem Hamleta či Beowulfa inšpirovaný hlavne Barbarom Conanom (nielen filmovým, ale aj literárnym, viď scéna v hrobke) a tak, ako kedysi k príbehu o pomstychtivom divochovi pasovala Arnoldova topornosť, tak sa aj do tohto rozprávania hodí Alexandrovo (ne)herectvo. (24.04.2022)

„POMSTÍM SE, OTČE! oSVOBODÍM TĚ, MATKO! zABIJU TĚ… “   Severská poetika. Včetně vizuálu. Nebásnická báseň s ukázkou reality tý doby. Mystickej videoklip o pomstě, u kterýho chybí snad jen rify od Amon Amarth. Parádní obsazení, divadelně dramatický dialogy a scény… prostě takový lehce artový, mysteriózní drama.     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem (nebo nejsem?) BARBAR!  2.) Vždycky jsem chtěl velet námaze druhých.  ///  Thx za titule „Parzival“.                  PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  **  NAPĚTÍ  ** (22.05.2022)

No to mě poser! Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě pronést něco jako „Div se světe!“, „To tedy zírám!“ nebo nějaký podobný šosácký pamrd. Každopádně, buď se ze mě stal na postarší kolena artový hnědopich, nebo Vaječňák tentokrát opravdu natočil něco, co se dá vcelku zdárně „vstřebat“ a usedět i bez kapesníku napuštěného ředidlem a tolik erektilní Heideggerovy ontologie v müsli. No, jelikož jsem stále na štěrbiny (a štěrbiny na mě), neobjevily se mi lupy, uhry, nekokotám, nesmrdím, nadměrně se nepotím, netloustnu a ani nemívám nutkavou potřebu unudit se xmrti u kdejaké rádoby hluboce filosofující smažkopičoviny, abych o ní posléze mohl velkohubě žvanit, jak jsem ji pobral ještě lépe než samotný zfetovaný autor, který vesměs taky neměl šajn, o čem to vlastně narkotizuje, tak bude PŘE-QA-PI-VĚ asi správně za b). Vskutku jsem se s predicktivním tikem v oku upřímně děsil v očekávání další Topořící se Valhaly a duševně se připravoval na mentální i gluteální nekrózu, ovšem Vaječňák tentokrát jen pomlel Barbara Conana s bio Hamletem v naturální podobě, okořenil hrstkou Oidipia a naprosto uhrančivě (i díky Islandu) natočil poměrně strhující, poplatně době temnou, syrovou a surovou vikinskou mykologickou telenovelu se spoustou až za hranu odpudivě brutálních záběrů, zejména v podobě přímých a naprudko nasvětlených frontálních nájezdů na xichty příšerně zombifikované Kidmenky a i bez botoxu od přirození děsivé Aničky Krejčí – Radostné. Samozřejmě by to nebyl Vaječňák, kdyby se nesnažil i takto vizuálně orgastickou a poměrně záživnou ukázku toho, že scénicky i akčně potuněné oridžiny bez Třesoštěpovy slovní rakoviny a pouťové filosofie mohou být s kapkou Miliuse veskrze snesitelné, dokurvit nějakými těmi vikinskými pa-rituálními smaženicemi z lysohlávek a muchomůrek, avšak ty tentokrát, patrně za pomocí svého terapeuta, udržel na přežitelných dvaceti procentech hrací doby. Dvakrát do roka si to sice znova pouštět nebudu, ale bezprostřední dojem z některých scén a obrazů byl, promiňte mi ten buzerantský výraz, „magicky uchvacující“. A berte v ocas, že ty homokládoviny na plátně menším než 3 metry rozhodně tolik nevyniknou! (16.04.2022)

Čarodějku i Maják jsem viděl, takže jsem si docela dokázal spočítat co mne čeká, obzvláště když místní hodnocení pomalu ale jistě leze stále nahoru. A těšil jsem se , to jo ! Deváté století, Island... Místo, kde by jste nechtěli žít ani v době kdy vám zrovna vesnici nenapadli zfetovaní berserkři se sekerami a kyji. Možností jak v těch časech zajít přirozenou cestou bylo nespočet i tak... Zdá se a už to tu padlo, že si scénáristé tu kus vypůjčili od Sofoklése a i kus od Shakespeara. Jenže ani třeba u Shakespeara se neví zda vše psal skutečně sám, navíc to vypadá, že v některých případech brakoval arabskou Tisíc a jednu noc, kdy Romeo a Julie se až nápadně podobá jedné z ,,pohádek''. A nebo to holt někteří tehdejší zamilovaní měli těžké ať už žili v Arábii nebo v Evropě... .-). Tenhle film pochopitelně o Romeovi s Juliíí není ! Seveřan je dost brutální jízda plná násilí, jenže ta doba prostě byla taková. Když jste dostali flákanec kyjem přes hlavu, neřekli jste au. Prostě to mlasklo a vaše hlava připomínala přejetý meloun. Proto by ti jimž krev vadí asi tento snímek měli vynechat. Sice udělají obrovskou chybu, ale pořád je lepší pustit si film doma v klidu a vychutnat si ho než například od útlocitné manželky neustále poslouchat jak je to brutální. Ono to zase tak hrozné není, ale těžko vyprávět ságu o pomstě otcovraždy bez násilí že? To zkrátka jaksi nejde. A jelikož je Amleth Viking a né křesťan, nebem je pro něj Valhalla. Místo pro udatného válečníka. Takže aniž bych tu spoileroval, lehce naznačím, že o nějakém odpuštění v tomto filmu nemůže být řeči. Celé je to skvěle severské, pohanské, mrazivé, plné skvělých snových obrazů. Dafoe se evidentně na majáku Eggersovi osvědčil a tak z něj tady udělal rovnou šamana. A jak mu ta role sedla panečku. Jako bych hrál zase Far Cry Primal a vlezl sám do chýše k šamanovi, který mi z vlčí lebky dal usrknout trochu té krve s houbičkami abych se stal sněžnou sovou či mamutem... Skvělá byla i Nicole, ale už nám stárne holka. No a Alexander Skarsgård byl prostě excelentní! Dávám za 4 havraní pera. * * * * (31.05.2022)