Babylon

Sledovať 190 minút “vrchných 10” ako im jebalo na hlavu pred “100 rokmi”, lebo boli “IN”, nie - to fakt nemám zapotreby. Ja osobne opovrhujem tou dnešnou “smotánkou”, plnou vraj hercov, ktorí sa vedia akurát tak dobre sfetovať vo svojich vyvolených podnikoch či uzavretom kruhu, kde sa následne hlava nehlava kurvia jak v Jozefíne Mutzenbacher, a nie to ešte čumieť na hentu bandu stroskotancov, ktorá síce žila naplno, no výpovedná hodnota - NULA. Keby tento rádobý pokus nemal také herecké osadenstvo aké má, ani by si neškrtol. Gatsby mal pointu, príbeh, romantický základ, zachoval si úroveň i dôstojnosť, toto je jak keby sa banda najebaných retardov odtrhla z reťaze a nikto ich nemá záujem zastaviť, lebo chce byť medzi nimi, pričom čím väčšiu kokotinu vymyslia, tým väčší rešpekt dosiahnu. Nie, nie - díky ❤️ (04.03.2024)

V pár momentech to má něco do sebe, ale jako celek mi to přišlo veskrze nesnesitelné, a to jak tou šílenou stopáží a hromadou nechutností, tak tím, jak hnusně se k sobě většina postav chová, a jak to celé působí zbytečně a prázdně. Vlastně jsem nepochopil, proč bych měl chtít takovou do sebe uzavřenou režisérskou exhibici vidět, a považuji její zhlédnutí veskrze za ztrátu času, protože jsem vůči těmhle pompézním, ohlušujícím a na efekt vystavěným filmům zcela imunní. V průběhu projekce se dokonce pár lidí zvedlo k předčasnému odchodu a vůbec jsem se jim nedivil, protože jsem sám přemýšlel nad tím samým. Nakonec jsem vydržel až do konce v bláhové naději, že se snad dočkám něčeho, co mi vynahradí tu předchozí tříhodinovou nudu - aby mě konec ještě o to víc otrávil. Nesralo mě to vyloženě tak moc jako před 3 lety Once Upon a Time in Hollywood, ale nemělo to k tomu moc daleko, a smutně jsem u toho vzpomínal, jak mě kdysi nadchnul The Artist, protože Chazelle ze mě na rozdíl od něj dostal přesně nula emocí (a nechápal jsem lidi, kteří se v kině u filmu pořád něčemu smáli), a mrzí mě to o to víc, že zatím všechny jeho předchozí filmy se mi hodně líbily. A divil bych se, kdyby to v kinech neskončilo jako propadák, protože tohle fakt není film pro mainstreamové publikum. (19.01.2023)

Kocovina po večírku u Velkého Gatsbyho. Pošlapaná cívka s La La Landem vložená do promítačky obráceně. Hlavně ale čirá óda na filmovou radost a zároveň lesk a bída velkých herců. Pokaždé, když se zdálo, že se Babylon nadechuje k poslednímu aktu, přišla další změna. A další. Od bodavé radosti ke smutku na přání, nejpozitivnější emoce ruku v ruce s bolestí. Damien Chazelle nejspíš naposledy dostal přebujelý rozpočet a využil ho do posledního centu na film, který vidělo příliš málo diváků. Při jeho tvorbě vylezl ale tak vysoko, že je odvahou se za ním vůbec vydat. (21.02.2023)

Dějiny světové kinematografie 1: Ve filmu.... První dvě hodiny jsou jedna velkolepá, energická, turbulentní, strhující, audiovizuálně opojná opulentní oslava kinematografie [aka Sex, drogy, & Hollywood], která skrze paralelně vyprávěnou epizodickou optiku sleduje příběh šesti (fiktivních) postav na pozadí nástupu zvukového filmu [tedy přechod filmu z čistě vizuálního do AUDIOvizuálního média], technologického pokroku a nekončících mejdanů Hollywoodské smetánky [kde jsou chlast, děvky a chlebíčky na denním, respektive večerním, pořádku]. A ať už jde o až groteskní komediální timing, perfektní ozvučení, brilantní soundtrack, hektický střih, dynamický jízdy kamery a stylisticky extravagantní způsoby snímání, to vše a nejen to dělá z BABYLONU fenomenální a režijně virtuózní kaleidoskop magie filmového řemesla. Zejména co se týká čistě vizuálního story-tellingu celkově – jmenovitě záběrování, zaostřování, přeostřování, anebo famózní práce s mizanscénou a zadními plány kde se neustále něco děje – tak v tomhle ohledu hraje BABYLON fakt jinou ligu a jde o neuvěřitelně pohlcující a bohatej ohňostroj precizní filmařiny [především pak úvodní půlhodinový prolog je naprosto dechberoucí]. Takže kdyby byl tenhle spektákl takhle nařachanej až do konce, tak neváhám a uděluju 10 filmových políček z 10.... Poslední hodina ale zbytečně sešlápne nohu z plynu a jde spíš o překombinovanou mozaiku absurdních a dost nereálných historek (nejen z natáčení) a tragikomických osudů jednotlivých postav, která je dost nekonzistentní, chybí ji výraznější tempo, rytmus a drive – ačkoliv v rámci možností funguje i jako pomyslná alegorie o pomíjivosti slávy jedněch naivních snílků, kteří chtějí vyprávět příběhy.... Tyhle drobné neduhy však nemění nic na tom, že jde o prvotřídní tříhodinovou podívanou, podmanivou cinefilní onanii a jedinečnou celuloidovou nádheru, která se jen tak nevidí. No a finální montáž, která je jednou velkou poctou kinematografii a inovativně vypointovanou třešničkou na dortu [fanoušci Singin' in the Rain se zechčijou blahem], je prostě geniální. Inu, Damien Chazzele je zkrátka neskutečnej talent – je teprve začátek roku a my už tu máme jeden z nejlepších filmů letoška..... [VERDIKT: 9 slonů z 10] .... PS: Margot Robbie je femme fatale, Brad Pitt by po týhle divočině určitě neměl seknout s herectvím, no a Tobey Maguire je král! Víc filmů o filmu, prosím. (21.01.2023)

Už jen úvodní půlhodinová párty ukazuje, proč Chazelle tentokrát potřebuje přes tři hodiny filmového času. Bohužel dobře rozjetou látku neudrží celou dobu, takže pak přichází melancholická fáze, kdy mi připadalo, že film chcípá, než poskočí v čase směrem k plánovanému nostalgickému finále. A osobně mi i tahle střihová koláž přišla přehnaná. Prázdné barevné plochy a barvy vířící ve vodě? Uf! Hlavní herecké trio super (většinu nejpamátnější scén vyžrala Margot Robbie), výborná hra s hudbou. Nezasloužený propadák. (09.02.2023)