Candyman

Candyman, Candyman, Candyman, Candyman, Candyman. Zkusil jsem to, vlastně už podruhé, a žádnej Tonny Todd s hákem se mi nezjevil. Repríza již před léty zhlédnuté lahůdky nezklamala. Mysteriozní a podmanivý příběh zvýrazněný nápaditou kamerou, originální výškové záběry neustále překvapovaly, vychází z amerických městských legend a do duchařského tématu vnáší svěží vítr v podobě do klasických schémat příliš nezapadajícího netvora. Ohákovaný a včelonosný strašák Candyman má prostě, nejen díky přebujelému charismatu Tonyho Todda, šmrnc a rozplétání jeho legendy na celovečerák v pohodě vystačí. Navíc závěr je grandiozní. Vypouštím čtyři včelky. (22.10.2015)

Pěkně tu zpracovali tu Barkerovskou atmosféru, i když možná ne úplně tak jak by to dělal sám Barker, ale jinak fakt dobře a ta hudba tomu taky pomohla, ale hlavně je potřeba ocenit to, co je Candyman doopravdy zač, což z tohohle filmu dělá docela originální věc :). Takže s hudbou, atmosférou, candymanem a tím závěrem je to kvalitní Barker a pětku dáme, i když je jasný, že kdyby to dělal Barker sám, tak by to bylo ještě lepší :). (18.04.2013)

Překvapivě skvělý film s atraktivní Virginií Madsen v hlavní roli, skvěle zvolenými lokacemi a fantastickou hudbou Philipa Glasse. Když jsem Candymana viděl poprvé někdy v pubertě, umíral jsem u něj hrůzou. Na nové zhlédnutí po letech už mi nepřišel strašidelný skoro vůbec (obzvláště samotná titulní postava Candymana, respektive všechny jeho stupidní repliky, jsou spíš trapas; navíc na včelách prostě nic strašidelného není, a to ani když je má někdo v puse), o to víc jsem tam nově docenil tu metarovinu s urban legends a skutečně delikátní soundtrack, který mě bezmezně nadchnul. Vážně mě to strašně bavilo - sledovat tu postupnou cestu Helen ke zkáze je zde velmi působivé, a znovu mě pobavil i samotný závěr, kdy dojde i na nevěrného manžílka. Candyman je podle mě pozoruhodný úkaz v jinak nevalné filmografii Bernarda Rose a současně sympatický závan starých dobrých devadesátek, který s lety jen získává na zajímavosti. (05.10.2018)

Spočiatku to vyzeralo ako nejaký zábavný sci-fi slasher, ktorý splní svoj účel cez potoky krvi a humor. Nasvedčoval tomu úvod filmu, v ktorom sa objavil aj Ted Raimi brácha „smrteľne zlého“ Sama Raimiho. Ale prešlo sa k inému štýlu hororu, ktorý mi moc nesadol a ani nejako obzvlášť nezaujal. Film sa tvári, že je niečo extra, ale to je len obálka, ktorú divák po čase prekukne. A tento, nie príliš lichotivý dojem, nezachráni ani výborná hudba (asi jediná to bezchybná vec). Od Candymana som čakal rozhodne viac. 50%, a ani o včeličku viac. (08.11.2007)

V letech, kdy se smrt celého jednoho filmového žánru očekávala každým dnem, přišel jakýsi Bernard Rose, v ruce držel kýbl s živou vodou a natočil Candymana. Vše podstatné již ve svém komentáři napsal Mr.Apache, já bych jen doplnil, že svou ruku k dílu a to způsobem zásadním přiložili také Anthony B. Richmond (kamera) a Philip Glass (hudba)-zvrhlá krása geometrického uspořádání betonových staveb viděná z ptačí perspektivy za zvuků Glassovy minimalistické hudby spolehlivě přebijí i hlušší místa filmu. Syrový, mrazivý, originální a vizuálně mimořádně nápaditý horror, ve své kategorii dodnes jedna z neoddiskutovatelných špiček. (21.01.2007)