Candyman

Keď som bol malý chlapec, v školskej družine sa veľa rozprávalo o strašidelnej bytosti neurčitého vzhľadu zvanej Biela noha. Tieto detské povedačky veľmi efektívne fungovali zvlášť v neskoré jesenné popoludnia, keď tma prichádzala skoro, takže takmer prázdny školský areál sa menil na strašidelné a hostilné miesto. O pár rokov neskôr som počul o istom vypitvanom nebožtíkovi, ktorý údajne desí chodcov pri miestnom cintoríne ("Vráť mi moje pľúca!"). A keďže zbožňujem pochmúrne čaro takýchto "campfire stories", nemôžem Candymana neoceniť, zvlášť ak sa adaptácia Cliva Barkera pozoruhodne vydarila vďaka skľučujúcej atmosfére, Virginii Madsen, obskúrnym graffiti artefaktom a pocitu hrôzy, ktorá tu má divné, poetické kvality bližšie nejakej baladickej kompozícii než klasickému hororu, takže obdivovatelia Juraja Herza si pravdepodobne prídu na svoje. A propos Herzove filmy - hudba Philipa Glassa je mierne historizujúca, "staromajstrovská", na spôsob geniálnych Hapkových kompozícií z Panny a netvora či Deviateho srdca. Dej sa odohráva na devastovanom predmestí Chicaga, na skok od "kultivovanej" civilizácie, pričom veže ako Sears Tower či John Hancock Center sa zdajú byť nebezpečne blízko - žiadne centrum neexistuje, barbarská sila predmestia napokon všetko prevalcuje. Film je tak dobrý, že zo mňa učinil zbabelého jedinca, ktorý v žiadnom prípade nepovie Candymanovo meno pred zrkadlom päťkrát. Ale tých päť hviezdičiek rozhodne dám, akokoľvek si pohnevám Votrelca. (01.07.2005)

Candyman nejvíce těží ze své ponuré atmosféry a skvělému výkonu hlavní herecké dvojice. Samotná atmosféra ze začátku není bůhvíjak skvělá, to hlavně kvůli probíhajícímu ději, kdy se nic důležitého neděje a až na pár komických prvků je to docela nuda. Vše se ovšem velmi rychle změní po příjezdu do černošského ghetta. Samotná postava Candymana je docela zvláštní. Moc se o její minulosti nedozvíme, jen několik holých fakt o tom co se stalo, ale vše je podáno velmi rychlou formou, a to hlavně proto, aby mohli zapojit diváci svou představivost. Když se však objeví na scéně, tak v podání Tony Todda sledujeme perfektní herecký výkon, kterému dominuje jeho ďábelský hlas při kterém naskakuje husí kůže. (12.05.2010)

Stačí před zrcadlem vyslovit pětkrát Candyman a zjeví se prokletý černý chlapík ulepený od medu a s hákem. Nebaví se a hned vás nekompromisně prošpikuje. Námět i následné režijní zpracování uspokojivé a občas dokonce i působivé, ale takových hororů o zlikvidovaném muži, který se po letech mstí jako přízrak, je celé kvantum a mně ta ohranost už naplno nenadchla. Ještě bych zmínil, že film měl slabé tempo. Kdo nemá moc nakoukané horory, bude hodnotit smířlivěji, protože nebude mít možnost srovnání jako já. Když třeba vezmu dnešní horory, tak tenhle lepí medem a je z něj cítit nemoderní staroba. Já jsem na současné horory než na klasiku a tenhle se už mezi ní počítá. A nezůstalo jen u jednoho dílu. 60% (07.07.2013)

Candyman je jednou z mých řídkých horrorových srdcovek. Je to taky tím, že film se tak do poloviny jako horror netváří vůbec a druhou polovinu jste na pochybách, zda ten všechen mish-mash není výplodem chorého mozku. To hodně zvyšuje napětí, taky zakomponované realistické prvky (ghetto rulezzz) a velké plus na celkové atmosféře tvoří hudba od Glasse. Záverečná pointa ... je myslím docela originální. 90% (01.02.2003)

A napadlo někoho, že bodná/řezná rána hákem vypadá jinak než nožem? Ale co, takové detaily se v hororech neřeší - hlavní je, aby všechno fungovalo tak, jak má. Tady to funguje a do té doby, než bylo ukázáno monstrum, jsem se docela klepala strachy a plánovala si, jak strávím dnešní noc v maminčině posteli :)) (19.04.2007)