Tretia časť (E03)

Třetí díl je hodně akční a v podstatě začíná briefingem, kde se důstojníci piloti a navigátoři dozví po odhrnutí závěsu název dalšího z cílů v Třetí říši. Pro někoho možná Sweinfurt se svými závody na kuličková ložiska je jen další jméno německého města, ale ti co se o leteckou válku zajímají zaúpěli stejně jako já a začali mít o ty kluky na obrazovce opravdu strach. Tenhle nálet se podobně jako třeba na rafinerie v Ploesti v Rumunsku zapsal černým písmem, protože souhrou mnoha faktorů tu USAF dostala fakt nakládačku a ztráty byly doslova obří. Je třeba si uvědomit, že v každé pevnosti sedělo deset mladejch kluků. 20 sestřelných bombardérů bylo 200 zabitých, nezvěstných, zraněných, nebo v lepším případě POV. Amíci přišli při akci  cekem o 60 fotressů z celkového počtu 376, který k  náletu odstartoval. Po této akci už bylo každému jasné, že hluboké půniky bez dostatečného stíhacího krytí po celou trasunáletu do srdce Německa budou vždy krvavě vykoupeny. V roce 1943 už válečná mašinérie v USA jela na plné obrátky. Továrny chrlily jednu loď, jeep či letoun za druhým, co trvalo ale sakra dlouho byl výcvik osádek. Kucí se ve filmu už konečně naučili rozeznávat útočící letouny a tady oproti prvnímu a druhému dílu správně poznali útočící Fokouše 190. Trochu jsem se culil jejich sestřelování jak v nějaké PC arkádě. Uvnitř combat boxů sice občas skutečně došlok sestřelu nepřátelských stihaček, ale ne v takovém množství jako vidíme ve filmu. Zajímavé ale je, že když si pak střelci nárokovali sestřelená letadla, činilo to tak mnoho osádek z celé bojové formace. Někdy po návratu byla hlášena až neuvěřitelná čísla sestřelených letounů luftwaffe, což bylo dáno tím, že každý střelec považoval hořící stroj za svůj úspěch. Ono také když v sevřeném combat boxu pálí několik pevností a to ještě každá s několika střeleckými věžemi současně na jeden cíl a ten to schytá, je logické, že byl pak chaos v určení čí kulomet stihačku smrtelně zasáhl. Jinak při pohledu na zasažené a padající fortressy fakt tuhla krev v žilách. Jako člověk, který se tímto obdobím roky zabývá jsem moc dobře věděl jaká dramata se na palubách jednotlivých B17 odehrávají. Vůbec nechápu, že přeživší tohoto masomlejnu znovu vlezlido svého letadla a šli na další misi... Mám proto obrovský respekt a úctu k těm americkým klukům! Obrovský. Co ve filmu zamrzelo byly místy velmi špatné animace a digitální efekty. Kupodivu to nebylo nějak extra znatelné v bojích, ale třeba při přistávání v Africe. Tedy celkem banálním záběru... Jsem zvědav na další díl. Zatím mi to dost baví. * * * * * (10.02.2024)

Tentokrát se začíná hned misí Schweinfurt–Regensburg (17.8.1943). Do vzduchu se dostaneme po nějakých 15ti minutách a jsme tam celou epizodu. Vše co předchází startu je součástí přípravy. Takhle má vypadat “vycpávková vata”. Nejlepší epizoda a pochybuju, že tohle něco v budoucnu překoná. (21.03.2024)

Epizoda zaměřená pouze na jednu misi, do té doby nejrozsáhlejší bombardovací akci, soustřeďující se na velké továrny na výrobu ložisek. Navíc bez návratu domů, ale s přistáním v Alžírsku. Počasí má rozhodující řeč, mise nejde podle plánu, pevnosti padají jak hrušky. Výborný díl, ovšem z režijního hlediska mám stále výtky - akce je dost nešťastně nasnímaná, nízkokvalitní triky otravují a chybí nějaký větší záběr, který by divákovi přiblížil rozsáhlost akce a jaký prostor na nebi téměř 400 pevností zabírá. (07.03.2024)

Dejovo kvalitné, vizuálne menej. Výrazná digitalizácia v low cost kvalite je pre mňa extrémne rušivá a nemôžem hodnotiť lepšie. Navyše postavy v maskách sú ťažko rozoznateľné aj po troch epizódach, pamätám si hlavné 3-4 osoby a priznám sa, že v zbytku mám menší zmätok. Napriek tomu som sedela na okraji gauča a ako na tŕňoch som nasávala každú minútu v zvedavom očakávaní, ako to dopadne. Akurát by ma zaujímalo, kde bolo tých v úvode spomínaných 240 amerických stíhačiek. (03.04.2024)

Prečo to neodložili na ďalší deň, ak to bolo také dôležité, že všetci vzlietli spoločne, ako na brífingu, deň D bol na poslednú chvíľu odložený kvôli zlému počasiu? Kde bolo stíhacie krytie? Prečo im v Alžírsku nemal kto vyjsť v ústrety, zdravotníci atď. Je úžasné, že dokonca aj v americkej produkcii sú americké ozbrojené sily vykreslené ako chaotické. Seriál z druhej svetovej vojny, ktorého ústrednou postavou sú posádky amerických bombardérov, nedokáže vzlietnuť do výšin svojich žánrových kolegov a necháva divákov uzemnených v krajine priemernosti. Seriál, ktorý sľuboval intenzívne skúmanie problémov, ktorým posádky bombardérov počas vojny čelili, nakoniec zaostáva v rozprávaní príbehu aj vo vývoji postáv. Jedným z hlavných nedostatkov seriálu je neschopnosť zachytiť emocionálnu hĺbku a historickú presnosť, ktorá sa vyžaduje pre rozprávanie o druhej svetovej vojne. Postavám, napriek tomu, že sú súčasťou strastiplnej vojnovej skúsenosti, chýba potrebná hĺbka na to, aby divákov zaujali na hlbokej úrovni. Scenár sa snaží sprostredkovať surové emócie a boje, ktorým členovia posádky čelia, čím ich redukuje na obyčajné karikatúry, a nie na plnohodnotných jednotlivcov. Okrem toho seriál nedokáže autenticky vykresliť historický kontext. Nepresnosti v uniformách, vybavení a dialógoch narúšajú strhujúci zážitok, ktorý by sa od produkcie z druhej svetovej vojny očakával. Pre divákov, ktorí poznajú toto obdobie, môže byť náročné odložiť nedôveru, pretože seriál prehliada zásadné detaily, ktoré by mohli obohatiť rozprávanie a poskytnúť autentickejší dojem. Ďalším kameňom úrazu je tempo seriálu Vládcovia vzduchu. Epizódy sa kľukatia bez jasného zmyslu pre smerovanie, čo divákov zanecháva dezorientovaných a odtrhnutých od celkového príbehu. Chýbajúca ucelená dejová niť sťažuje investovanie do osudov postáv alebo pochopenie širších dôsledkov ich misií. Filmové spracovanie sa síce snaží zachytiť intenzitu vzdušných bojov, ale nedokáže priniesť taký viscerálny dojem, aký by sa očakával. Špeciálne efekty často pôsobia zastaralo a podkopávajú vážnosť situácií, ktorým posádka bombardéra čelí. Zle choreograficky zvládnuté akčné sekvencie a nepresvedčivé CGI prispievajú skôr k pocitu odstupu než k pohlteniu. Azda najvýznamnejším nedostatkom je premárnená príležitosť preskúmať psychologickú záťaž členov posádky. Vojna je komplexný zážitok, ktorý presahuje rámec bojiska, no v Letu do tmy sa nedarí preniknúť do psychologických aspektov členstva v posádke bombardéra. Výsledkom je plytké vykreslenie vnútorných bojov postáv, čím sa stratila šanca dodať príbehu hĺbku a nuansy. Na záver možno povedať, že "Masters of the Air" sa snaží povzniesť nad množstvo seriálov z obdobia druhej svetovej vojny, ktoré nastavili latku historických drám vysoko. Seriálu chýba emocionálna rezonancia, historická presnosť a presvedčivý dejový oblúk, a tak v konečnom dôsledku nedokáže spravodlivo opísať nevypovedané príbehy posádok amerických bombardérov počas kľúčového obdobia dejín. (17.02.2024)