Mugen no džúnin

Možná se mýlím, ale připadne mi, že to mělo tři hodiny a brutálně z nich stříhali, přičemž to vystřižené mi schází. Klidně bych bral tříhodinový film s plynulejšími a logičtějšími přechody, lépe prokresleným chováním a vztahy postav. Takto to trvá sice přes dvě hodiny, ale je to zkratkovité, střihovité a každou chvíli se bez výraznějšího vysvětlení začne mlátit nová postava. Střih oslabil potenciál, což je škoda, protože, co zbylo, má nespornou kvalitu. ■ K tomu, že některé lidi štve, že hlavní hrdina občas zvítězí pouze díky své nesmrtelnosti: Chvílemi to přinese netradiční momenty a má to i logiku. On není nepřekonatelný, ale pouze výborný. Pokud narazí na jiné výborné šermíře, nesmrtelnost se občas hodí. (18.11.2017)

Pro mě byl tenhle film docela překvápko. Podle reakcí okolí a hodnocení jsem moc nečekala, že se mi bude líbit, navíc když má šílenou stopáž necelé dvě a půl hoďky. Překvapivě to ale nebylo zas až tak špatný. Už to sice znovu vidět nemusím, ale příběh se mi líbil, nenudila jsem se a v poho to bez přeskakování odkoukala až do konce. Jediný, co mě tam štvalo, byla uřvanost Hany Sugisaki. Už jsem na to z asijských filmů zvyklá, ale tohle bylo na mě moc. (11.12.2017)

Má to určitou hypnotickou atmosféru a jen pro ni dávám tři hvězdy, ale jinak sledovat dvě a půl hodiny neustálé souboje a jatka, kde vlastně i víme, jak dopadnou, mi přišlo nudné. Objeví se pár zajímavých postřehů o nesmrtelnosti, ale nic, co bychom už na to téma neslyšeli. Navíc některé střihy mi dost vadily, těžko se dalo zorientovat, kde se najednou zase nacházíme a proč. A také by mě zajímalo, proč červi něco vyléčí, a něco ne, chyběla tomu nějaká konzistentnost vnitřního světa tohoto příběhu. (01.07.2022)

No, uf, to byl ale dlouhý a výživný flák. Ty dvě hodiny a něco utekly vlastně rychle. Přiznám se...měla jsem trochu obavy, jak bude vedený příběh bojovníka, který nemůže umřít. Jako proti němu jsou extrémně dobrý borci a hned na začátku dostane pořádně do kušny. Kdyby nebyl, jaký je, už hned ten první by ho zabil. Prostě je zrezavělej. Kdo by nebyl po padesáti letech sezení v boudě v lese?! Jenže potom se stane něco, co mě příjemně překvapilo a potěšilo. Zjištění, že sám neví o tom jedu. A to do příběhu najednou dá úplně jinou dynamiku. Máme tady sice chlápka, který nemůže umřít, ale i tak je dostatečně oslabenej. Což je fajn motivace ke snížení zbrklosti. A od té doby to chytlo úplně jiný divácký zážitek. A hned se to pro mě posunulo o třídu výš z: jdeme, na někoho narazíme, popereme se, ne/umřu, jdeme dál, zase na někoho narazíme atd. Jenže tady to není jenom o tom, že dělám frajera, kterej nemůže umřít. A potom se s tím začne moc dobře šlapat. Jako sorry, ale ta scéna během svázání s useknutím rukou? To bylo jako: "Do hajzlu, kde se toulá ta druhá? Jo tamhle za stromem, ale nějak se tam s tím řetězem zasekla! Já mám ale fakt blbej den!". Závěrečný masakr (a to doslova) je dost výživný materiál. Ale je to jenom masakr a nic víc. Prostě se tam řežou a neřeší se jakákoliv estetika boje samotného. Prostě to už chtějí mít všichni za sebou a jít domů. A vlastně mi to ani nevadilo. Do té doby to bylo dostatečně vynahrazováno. Přiznám se, podruhé...chvíli jsem myslela, že dám jenom čtyři. (A ne protože jsem byla nakrklá, že se v závěru nestalo něco, na co jsem celou dobu čekala...ano, já prostě tajně doufala, že jak proti sobě stojí Mandži a Anotsu, a kolem ty desítky mrtvol, a zase tam byl záběr na to, jak červíci by si nejraději daly pauzu, a začne mu týct rudá, pardon, ale mě napadlo: "Nebyla by extrémní legrace, kdyby mu ty obě ruce teď odpadly?" Asi je se mnou vevnitř prostě něco špatně. Ale závěrečný vtip jsem dostala a zasmála se. Takže jsem asi nakonec vlastně ok.) Ty dvě hodiny jsou dostatečné, aby se skvěle spracovaly i různé pohledy na pomstu samotnou. A jak se z pohledu postav postupně mění a mění i je samotné. A přehodnocování, že teď najendou jen tak přece nemůžu umřít. A taky to: co by beze mě potom dělala? Jo, bylo to moc fajn :) takže nakonec pět, protože zábava to byla velká převeliká. A to je hlavní  ;) (13.04.2024)

Předpokládám, že předloha nějaký příběh měla. Tady jsem vlastně až do konce docela tápala, kdo měl jaké ambice, motivace. Tedy taková ta prohlášení o nich jsem vzala v potaz, ale bylo to z tohoto hlediska děsně prázdné a film tam byl vlastně o ničem. Navíc bych řekla, že Miike všem nechal dost volna a spousta herců si hrála, jak uznala za vhodné. Tak dlouhý film a kromě stříkání krve a občasného vtipu jsem vlastně nic nedostala. Byla bych raději, kdyby měl film tři díly, ve kterých bychom se se všemi pořádně seznámili, než tohle vyprahlé nic. Nemluvě o Rin. Proč tam vlastně byla? Proč měla držet meč? To aby jako byla opakem všem těm ostatním, kteří sekají a řežou? Díky její ploché osobnosti jsem ji nesnášela a byla mi na obrazovce na obtíž. Těšila jsem se, byla zvědavá, ale nakonec jsem dostala slátaninu, kde se jen kdosi s kýmsi řeže. Ale jestli vám stačí stříkance krve a usekané končetiny, směle do toho. Třeba se to víc bude líbit lidem, kteří znají předlohu, protože prostě budou vědět víc než já a mohou si spoustu domyslet. Občas to sice mělo pár zajímavých scén, ale utopených v délce. 50 %. (20.11.2017)