Vojna a mier II
Vojna i mir II: Nataša Rostova
War and Peace: Part II
Obsahy(1)
Na svém prvním velkém plese se Nataša Rostovová seznámila s knížetem Andrejem Bolkonským. Zamilovali se do sebe a kníže Andrej přijíždí do domu Rostovových žádat o ruku mladé hraběnky. Získal svolení, ale z celé řady důvodů byla svatba odložena o rok. Nedlouho před vypršením stanoveného termínu uzavření sňatku se v salónu Elen Bezuchovové přiznává její bratr Anatol Kuragin k zoufalé lásce k Nataše. Nataše se rozhodne s Anatolem uprchnout. Uprchlíci jsou však včas zastaveni. Kníže Andrej ruší dohodu a vrací Nataše její dopisy i portrét.
Toto gigantické, výpravné filmové dílo, natočené na motivy stejnojmenného románu velkého ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého, vzbudilo nadšené ovace filmových kritiků po celém světě. K natáčení scén z bitev, jako například Bitvy u Borodina nebo požáru Moskvy v roce 1812 byla povolána pravidelná armáda a také jízdní pluk, vytvořený speciálně pro tento účel. Exteriérových natáčení se v davových scénách účastnilo více než 120 000 vojáků. Pro potřeby produkce bylo vytvořeno více než 35 000 kostýmů. Detaily z všedního, každodenního života v Rusku devatenáctého století, dobové kostýmy, společnost a její zvyky, psychologické portréty a hrdinství národa, sláva ruských zbraní – to vše přitahuje diváka stejnou měrou jako milostný příběh úchvatné Nataši Rostovové a knížete Andreje Bolkonského. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (47)
Po vojne v prvej časti, prišiel v druhej mier a záležitosti vzťahov. Film nie je zbytočne preťahovaný, je umelecky spravený s úžasnou kamerou a efektami, dialógmi, proste je to starší klenot. Vidíte, aké jednoduché je spraviť perfektný film aj bez tisícov komparzistov. Ale vážne, aj tento film bol megalomanský a určite nebolo jednoduché ho natočiť, no dej bol pre mňa zrozumiteľnejší a nebol taký chaotický ako sa mi zdal v prvom diely. Iste určité tajomstvo, záhadnosť a nevyspytateľnosť treba, aby sme docielili hĺbky, akú mali v sebe napríklad Tarkovského filmy, no niekedy stačí veci pomenovať priamo. Toto bola opäť skvelá ukážka ruskej kultúry. ()
Dlouho jsem váhal s hodnocením, byv ne úplně dokonale spokojen. Druhá kniha se soustředí zejména na vnitřní svět dospívající Nataši, a tato látka je značně těžší, než předvedení výpravných scén. V těch si je Bondarčuk neuvěřitelně jistý, ani zde není co vytknout -- nemyslím třeba výpravě a choreografii plesu, ale tomu, jak je na něm předvedena Nataša (a Andrej a Pierre). Mírnou výhradu mám zkrátka k tomu, že režisér velmi často využívá subjektivní kameru, očima některého z vystupujících. Krásně funguje těkání pohledu lapeného vlka po lovcích, zajímavé je zkreslování optiky slzami, světlem svíček... no jenže pak toho začne být až moc, jakoby se Bondarčuk těmito možnostmi opájel (třeba rytmické probleskování kolem opery). Odpustím-li, je zde druhý problém, že totiž není v tomto vyprávěcím prostředku důsledný, a dost často jej ruší vnitřní monology nebo vypravěč. Myslím si, že narozdíl od I. by II. jen slabě fungovala sama o sobě, bez znalosti knihy. Děj je zkratkovitější a jaksi roztrhanější, tyto berličky ale na můj vkus trochu moc trčí. Takže s rozpaky -- nadržuji -- velmi těsně za 5. ()
Redukce voice-overů a velkoleposti a soustředění na postavy vytváří koherentnější a působivější celek. Působivější právě díky komornosti a koncepnějšímu a účelnější používánímu jak split-screenů apod. tak i prolínání hledisek a přenášení fokalizace z postavy na postavu. Dokonce i zmíněné vnitřní monology, zbytečně zahlcující díl první, jakoby nebyly jen otravnou doslovností (vynucovanou asi do jisté míry kulturní politikou SSSR), ale něčím jako nejasným a neuskutečněným dialogem mezi postavami. ()
Tentokrát se děj plně soustřeďuje na osudy kolem Nataši. Na frontu vůbec nezavítáme. Přesto Bondarčuk hned úvodní scénou na bále dává zapomenout na zlé jazyky (tím myslím sebe sama) myslící si, že jeho síla tkví v exteriérech s (deseti)tisícovým komparsem a nikoli v interiérových drobnohledech do života tehdejší šlechty. Minimálně o třídu lepší a nespočtukrát soudržnější než na poprvé. Vypiplané hrátky s kamerou nevymizely. Naopak jich ještě přibylo (vlčí pohled!). Chtělo by to pouze ubrat na lacině působících duševních monolozích. Proč stále chodit s křížkem po funuse a vyslovovat to, co je stejně očividné? ()
Ljudmila Saveljeva ako Nataša Rostovová je hlavnou postavou druhej časti monumentálneho Vojny a mieru,ktorá sa bezhlavo zamiluje do Andreja Bolkonskij,ktorý bol hlavnou postavou prvej časti,váhajú,kedy sa zobrať,nakoniec sa rozhodnú rok vyčkať,len Nataša je pekne roztopašná,príťažlivá,tak sa stane,že jej srdce sa prikloní na druhú stranu zatiaľ,čo je Andrej preč...Vlastne,dá sa povedať,že po nej pokukuje takmer každý...Jedného dňa sa zoznámi s Anatolom,ktorý jej zamotá hlavu...Táto herečka sa mi páčila,vo svojej role je presvedčivá,strháva na seba pozornosť... V prvej časti ako som spomínal Sergej ma uchvátil bitkou pri Slavkove z roku 1805,t.j klasickou bitkou troch cisárov,kde si zgustol extrémnym stvárnením v podobe množstva komparzistov,budúca bitka pri Borodine bude až v tretej časti,tak takto v strede sa dostáva na Natašu a jej herecký koncert,ktorý by som ja osobne poctil nomináciou,lebo je vierohodný a prežíva zo začiatku šťastie,neskôr nešťastie,smútok,sklamanie,trápenie,nevyrovnanosť a pod. Celkovo Sergej uberá na monumentálnosti,ktorá sa až tak nevytráca,film je bohatý na kostýmy,výpravu,či herecké výkony...Okrem spomínanej Ljudmily tu dominuje Vjačeslav Tichonov ako Andrej Bolkonskij,ktorý tu nemá toľko priestoru ako v prvej časti... Poviem to zjednodušene,bavilo ma to o drobátko viac ako jednotka,ale aj tak sa chystá ešte nejaké to prekvapenie... ()
Reklama