Ojingeo geim
Squid Game
Squid Game
Squid Game
Squid Game
Tvorcovia:
Dong-hyeok HwangRéžia:
Dong-hyeok HwangScenár:
Dong-hyeok HwangKamera:
Hyeong-deok LeeHudba:
Jae-il JungHrajú:
Jeong-jae Lee, Hje-su Pak, Sung-tae Heo, Ha-joon Wi, Yoo-mi Lee, Yoo Gong, Jung Hoyeon, Anupam Tripathi, Yeong-su Oh, Paul Nakauchi, Byung-hun Lee, Donald Chang (viac)VOD (1)
Série(2) / Epizódy(18)
Obsahy(3)
Stovky hráčů na mizině přijmou zvláštní pozvánku na dětskou hru. Uvnitř na ně čeká lákavá cena, ale může je stát život. (Netflix)
Recenzie (762)
Crossover motivů Battle Royal a Saw, brilantně rozpracovaný do 8-hodinového kolektivního průchodu peklem. V líbivé barevné formě s efektní výpravou a kostýmy, s kvalitně budovanými postavami a sociologickým zkoumáním jejich chování, vynalézavými hrami s nejedním chytrým překvapením a notnou dávkou krve a brutality. Dong-hyeok Hwang v komerční masovce odvážně kombinuje všemožné popkulturní a žánrové trendy a vítězí na plné čáře. Epizoda 6 emocionálním knokautem, jaký jsem tady fakt nečekal. Jediné zakopnutí v pravděpodobnosti chování postav přichází až v poslední epizodě. Ta je zároveň uzavřená z prstu vycucanou rádoby překvapivou pointou, která odporuje jistým předešlým událostem. ()
Pod názvem jako z úchylného ťamanského porna se tentokrát ukrývá snad asi ten nejlepší počin psožravců, jaký jsem kdy viděl. Do detailu promakaná nekompromisní šikmooká vybíjená a rozmanitá psychosonda, co všechno je schopen širokospektrální výtěr korejských zmrdečků a zmrdů udělat pro prachy a pod existenčním tlakem. Tenhle Hwang je fuckt frajer, který je schopen úžasně kreativně a téměř bez obvyklého asijského patosu i přitroublého kokotění uplácat a skvěle vypointovat sysluplnou, krutopřísnou masárnu, což mimochodem blahé paměti prokázal už při dokonale romantických trampotách kimči pedofilů. Zároveň se jedná o historicky první otevřeně rasistickou a homofobní dezintegrační kompozici Netflusu zcela bez negrů, jediný homoklád je úchylné otylé anglosaské hovado a tranzistor začal hlavní hrdina přelaďovat až v posledních deseti minutách. Velmi osvěžující. Bravo! ()
Jako jo, docela fajn korejská variace na Battle Royale, Hunger Games, Saw, Cube, Escape Room, která se vymyká snahou o relativně dospělý sociální přesah. Jenže na to, jak seriózně se občas tváří, je jádro celé věci úplně banální, a provedení celé akce v detailech dost logicky haprující. Což nevadí u béčkové Escape Room (konceptem je to v podstatě totožně basic), která se nesnaží být ničím jiným, než béčkovou zábavou, ale u Hry na oliheň, která chce být spíš něco jako Parazit, mě to teda občas dost rušilo. A samotnou kapitolou je úplně otřesná linka s VIPs, cringe jak mraky. V nejsilnějších momentech výborné (zvlášť šestá epizoda je drtivá, byť vlastně od začátku do konce dost čitelná), v nejslabších rozpačité. Každopádně v porovnání s loňskou Alice in Borderland o světelnej rok výš. ()
V době, kdy píšu tento komentář, je Hra na oliheň historicky nejúspěšnější pořad na Netflixu a musím říct, že mě to ani nepřekvapuje. Diváci mají rádi násilí. Čím větší násilí, tím více je to zajímá. Zde to násilí v některých dílech třeba převyšuje únosnost. Na druhou stranu tu ale seriál disponuje skvělými postavami, kde ta hlavní je takovej pitomeček, že jste sami zvědaví, co se s ním stane. No a jelikož i z filmařského hlediska je tento seriál poměrně vydařený, tak se tu například setkáte i se skvělými záběry včetně momentů, u kterých doslova mrazí. To vše samozřejmě podpořené dobrou hudbou. Hra na oliheň tedy sází nejen na dobře zfilmovaný námět, který láká ke shlédnutí, ale pracuje i s černým absurdním humorem, který v kontextu s děním na obrazovce docela schopně funguje. Komplexně je tedy Hra na oliheň vydařená záležitost, která má svojí pozornost v dnešní době naprosto zaslouženě. ()
║Rozpočet $-miliónov║ Kórejčany sa zbláznili, to čo vypustili do sveta. Aký to bezohľadný masaker splodili v tých hlavách. Však za pár rokov takéto niečo v reality show na nás vypustia na ostro, keď už televízie nebudú vedieť kam z konope z ich nespornú nápaditosťou. Inu odhľadnúc od tej brutality, tak režisérko vie zač je loket a vie servírovať príbeh na plné obrátky. Pre mňa viac fungoval tuším to bol 2.diel bez tej väčšej brutality, kde nám lepšie predstavil hlavné postavy a ich mizerne životy. Ináč prevažne to dobre sype, občas aj nejaké tie emócie ukapnú. Veľká pochvala za neskutočnú výpravnosť, kulisy, technicky priam brilantne prepracované, dokonca aj Westwood sa môže schovať. No a už sa môžeme tešiť na druhú sériu ako to tam všetko zbĺkne do tla. /75%/ ()
Moje vzpomínky na přetahování lanem z tábora dostaly nový rozměr. Battle royale pro 21. století. ()
Všechno, co jste chtěli o současné Koreji a její osobité tvorbě vědět, ale báli jste se zeptat. Tak se s chutí a silným žaludkem podívejte. Je to hutné! ()
nebyt casti s gulickami, bolo by to za dve. opat raz velke halo pre nic. ()
Vynalézavé a asijsky ujeté. Hlavní hrdina je správnej debil a měl jsem ho rád, ze to že kámošil s tím staříkem. Občasné dějové odbočky mi přišly zcela zbytečné, ale nekompromisnost her a stupňující se psychický tlak vás u toho bez námahy udrží. ()
Nebýt bolestně debilní hlavní postavy, které se dá fandit cca 10 vteřin čistého času, bylo by to chvílemi docela osvěžující (kdo neřval u kuliček, nemá srdíčko). 001 potěšilo, závěr hry a poslední křeč červené karkulky pojistily neobjektivní zaokrouhlení dolů. (2,5*) ()
„…HRA ZAČÍNÁ…“ /// Lidi tady chcípaj jako mouchy – to se musí líbit! Jenže plnění jednotlivých úkolů (her) je zajímavější než děj samotnej. Teda aspoň zpočátku, pak se to kapku vyrovná…Nejde tady ani tak o charaktery (ty vole jde, ale…) – ty jsou (více méně) daný. Spíš o to, jaká se zvolí taktika. Samo, že u her „na život a na smrt“ se musí ty charaktery musej projevit taky. A někdy je to hóóódně (takže Korejsky) dojemný… Napínavá podívaná, kterou v pohodě dáte během dvou dnů, mě ovšem dostatečně neuspokojila. Postupně to ztrácelo tempo a místo psycha (tedy her, ve kterých jde o víc než o násilný sobectví) dostal prostor (zbytečnej) morbid. Navíc závěrečnej díl jsem tak nějak vnitřně nepobral. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem lidská troska, která chce zbohatnout. 2.) Věřím lidem. /// Thx za titule „Kamila Králíková“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** ()
Jak to bývá u seriálů, konec Vás vždycky naštve a tenhle mne doslova nasral. Špína vždy zůstane špínou a tahle se ještě stala transkou :-( ()
Hollywood je vyřízený, Korea Rulez!!Spojení Netflixu s Jížní Koreou je to nejlepší, co kdy koho napadlo a vznikla z toho opět parádní podívaná se všemi Korejskými parametry, rysy a atributy a sešly se tu samé velké jména, takže v JK se jedná o silný mainstreamový HIT, který otřásá světem.Variace na Battle Royale a Hunger games po vzoru japonské Alice in Borderland nebyla nikdy tak zábavnější, inteligentnější a znepokojivější. Squid Game jede dle zaryté Korejské šablony a jsou v ní všechny prvky, které každý fanoušek Koree očekává. Tedy originálně zvrácený námět, perfektně napsané a zahrané postavy + jejich silný progress a změny charakteru, nutná dávka akce, násilí a velkého bodycountu, vygradované napětí, věrohodné zvraty, vyšperkovaný vizuál, působivé dialogy, výborně pojaté Melo-Drama pohrávající se s divákovými emocemi a nebyli by to Korejci, kdyby nedošlo i na obchod s bílým masem.- Tolik prvků do sebe zakomponovat a podat to sebevědomě se vztyčeným prostředníkem dokáží jen Korejci a zvládají to opět s přehledem a vyraženým dechem.Dílo číslo 6- pro mne asi nejsilnější a odhalení Bílého Koně mě vyloženě vykouzlilo úsměv na tváři, to jsem nečekal ani v nejmenším. Excellent Job. Potěší i cameo Gong Yoo a Lee Jeong-jae v hlavní, ale hodně netradiční roli. Je to Mazec.Příběh 5/5, Akce 4/5, Humor 1/5, Násilí 5/5, Zábavnost 5/5 Hudba 4/5, Vizuál 5/5, Atmosféra 4/5, Napětí 5/5, Emoce 4/5, Herci 4/5. 9/10. ()
1. série - 70% - Koncept lákavý, průběh nekompromisní a konkrétní charaktery upřímné tak, že Hře nelze nepodlehnout, nesledovat dál a dál a nenechat se strhnout šílenstvím, kdy na obličeji nosí geometrické obrazce i diváci, kteří by si o korejskou kinematografii ještě před týdnem neopřeli ani ovladač. Nejlepším okamžikem je ale prvotní šok nad tím, co se před protagonisty odehrává. V tu chvíli se snoubí očekávání, napětí i pocit, že na podobnou podívanou jsem i přes znalost Battle Royale nebo Hunger Games čekal spoustu let. Ale ten okamžik už nic nepřekoná a naopak mě brzy rozčiluje, že je publikum neustále o krok před hlavními postavami, aniž by přitom tušilo, co bude dál. Naivita nad tím, co chudáky asi čeká v další hře a vyjevené překvapení z toho, že zase půjde o život, lezou na nervy čím dál víc, stejně jako způsob uvažování a touha spolčovat se s těmi, kteří očividně kují pikle a hrají jenom na sebe. Ze spousty otazníků se potom na samém konci překotně couvá a neherní linka se mi dokonce s radostí vysměje do tváře s tím, že odpovědi přijdou snad možná někdy příště. Údernost je pryč, zvědavost přesto v menší míře zůstává. ()
To sa na stretávke po rokoch stretne Batoru rowaiaru koncept s Takeši džó disciplínami a farbičkami z I´m cyborg but that´s OK, v barovej telke ide Parazit a tak si hovoria: poďme spraviť niečo originálne aby to zarobilo kopu bubákov. Nie, nie je to nič originálne, všetko z toho tu už bolo a v lepšom a chytrejšom vydaní a väčšinu "zvratov" som prečítal tak tri časti vopred. Že Kórejci vedia, vieme už dvadsať rokov a preto vieme, že vedia aj lepšie. Hit to je práve preto, že nie všetci to vieme. A nemá to Kou Shibasaki ako fenomenálnu Mitsuko Souma. P.S. To ste si fakt nevšimli, že stačilo vymeniť vrecká s guličkami a mohli všetci žiť ?! P.P.S. shockig spoiler na druhú sériu - 1 je otcom 456. 6/10 ()
Jestli jsem něco opravdu nečekal, tak to bylo tohle.... ()
"Hráč, který odmítne hrát, bude vyřazen." Já jsem poměrně hravej týpek, protože kdo si hraje nezlobí, ale Oliheň není úplně pro mě. Já totiž nikomu nic nedlužím, po obří kouli plný bankovek netoužím a vlastním ještě zbytky nějakýho charakteru, takže bych byl jen potrava pro nějakýho zmrda, kterejma se to v seriálu jenom hemží. Necejtil jsem se tam zkrátka dobře a ve finále jsem ani neměl žádnýho favorita, kterýmu bych přál vyřazení víc, než tomu druhýmu. Mně se totiž líbily jen hry a hráč 067. No jo, vždycky jsem měl slabost pro divný holky. Ono se teda hrálo opravdu hodně a byla to solidní řezničina, ale vsichni ti V.I.P. mě nebavili, převlíkacímu detektivovi jsem nevěřil a matematicky mi to taky úplně nesedělo. ()
Jestli něco dělá tenhle seriál výjimečný, tak jsou to hry. Ty jsou vizuálně, hudebním doprovodem, choreografií i napětím naprosto - já vím, je blbý to slovo vzhledem k obsahu použít - fascinující. Za tím se ale bohužel schovává plytký příběh, který je v porovnání s tím, co Korejci dokážou vymyslet, podprůměrný. Rozuzlení bohužel dopadlo přesně tak, jak mě napadlo (četla jsem podobnou knihu). Šok mě na konci taky nečekal, protože jsem postavu odhalila už v první polovině (těch náznaků je tam až moc), a když promluvila anglicky osoba pod maskou, okamžitě jsem věděla, kdo se pod ní skrývá. Ale cameo pěkný, a ne jedno. Mám pocit, že by si divák zasloužil větší objasnění. Bohužel se obávám, že ho tvůrci budou teprve vymýšlet a představí nám ho v další sérii, nad jejíž kvalitou mám trošku pochybnosti. Takže jo, myslím si, že další korejskou vlnu měl spustit jiný seriál. Ale na druhou stranu chápu, že korejskou filmografií nepolíbený divák si to mohl užít zase úplně jinak. A ty hry jsou fakt hodně, hodně dobrý. ()
Zpráva, že seriály posledních let musí šokovat, dorazila už i do Jižní Koreje. Tvůrci, nejspíš dobře znalí filmu Battle Royale, však vědí, že pouze cynické vraždění nestačí, a proto vdechli každému protagonistovi život a každou epizodu pořádně opepřili emocemi tak, jak to asiaté umí nejlépe. Tolik omílanou společenskou satiru, popř. kritiku kapitalismu, jsem v seriálu příliš nevnímal, spíše jde o pořádně vypjatou vyvražďovačku, která skvěle kombinuje nelítostný cynismus a citlivost, která se skrývá v osobitých osudech jednotlivých postav. 8/10 ()
Súvisiace novinky
Překonalo Prime Video od Amazonu Netflix?
Mezi největší streamovací služby se typicky řadí Netflix, Disney+ nebo HBO Max, často se ale zapomíná na poměrně zásadního hráče - Amazon Prime Video. Pravda, je pro to několik dobrých důvodů: jeho… (viac)
Wednesday má na Netflixu nejlepší start všech dob
Tim Burton (Batman se vrací, Ed Wood) slaví velký návrat, tak velký, že to možná nečekal ani on sám, natož pak kravaťáci z Netflixu. Nový seriál Wednesday zaměřený na dceru Gomeze a Morticii… (viac)
Fanoušci Marvelu pociťují únavu, tvrdí nová studie
Až třetina fanoušků Marvelu cítí únavu z konstantního přílivu nového obsahu do kin a na streamovací službu Disney+. Spolu s tím ale většina fanoušků rovněž zhlédne každý Marvel projekt, který vznikne… (viac)
Seriál Star Wars: The Acolyte rozšiřuje obsazení
Zatímco v těchto dnech na Disney+ stále ještě bojuje o diváckou přízeň Andor, což se mu podle vesměs pozitivních reakcí diváků poměrně dobře daří, mezitím už začíná i natáčení jednoho z dalších… (viac)
Není to kritika ani tak systému, jako lidí. Vrchovatě je kritika lidské povahy předvedena 6. dílem. Jednání i rozhovory ukazují, co jsme bez ohledu na systém zač a jakými přeceňovanými onucemi jsou především naši nábožní mravokárci, kolikrát jen zakuklení sexuální devianti a násilníci (jeden dialog ženských konkurentek před hrou s kuličkami v 6. dílu připomíná scény z filmu Ai no mukidaši/2008). Hrami napříč prohrávají hlavně sobectvím izolovaní, proradní a násilničtí jedinci, neschopní alespoň do určité minimální nutné úrovně autentických vztahů. I ti, kteří spolu autentické vztahy vytvářejí, vypovědí svou „morálnější“ službu zahnáni do úzkých, kdy jsou formulovaným zadáním postaveni proti sobě. Soutěž zhruba do poloviny podněcuje ke spojenectvím, která posléze rozmělňuje až zcela převrací. Ti, kteří v životě nepostrádají než materiální jistoty, mohou až do konce úspěšně směňovat své účelové pakty s ostatními, aniž by tím jejich touha přežít zeslábla, zatímco náročnější z hráčů, kteří v posvátnost mezilidských vazeb a důstojnost člověka věří, ukládají vlastnímu přežití i výhře podmínku. Dva z účastníků se rozhodnou zemřít a vítěz soutěže výhru nakonec ani nechce, jak je pohledem na člověka, který mu soutěž zprostředkovala, znechucen. Aristotelés definoval člověka v duchu přesvědčení o jeho mimořádném postavení mezi ostatními živočichy z titulu, jak se domníval, jeho politického údělu. Zvířata nejsou bytostmi společenskými se všemi referencemi k tomuto Aristotelovu konstruktu, vzešlému z podmínek své doby, kdy se rodila myšlenka řecké demokracie. S kategoriemi dnešní biologie bychom ale bez pouze hypotetických škálovacích dohod nebyli s to určit, kde začíná a končí společenskost, která člověka z množiny zvířat vyjímá. Někdo by to zkusil uhájit řečí a artikulovaným myšlením, ale nepřesvědčil by. Blíže k člověku se dostává Bergsonův pokus vyvodit lidství z možnosti smíchu. Lévi-Strauss nabídnul vědecky nejjistější diferenci, když se zabýval způsoby tepelné úpravy potravy. Ale i ty měly svůj nástup, který pravděpodobně nejsme schopni konsensuálně korelovat s etapou, v níž se zvíře evolučně stává člověkem. Totéž platilo o smíchu i politice. Všechny naše obecně lidské diference, dnes tak jasné, mají ve svém původu možná velmi rozmazané hranice, sdílené s čímsi zvířecky prostým. Ve snaze o definici člověka nakonec vždy volíme ošidné parametry, protože jiných se tu nedostává. V seriálu jsou lidé buď zvířata (což má evidovat hlavně 4. díl, vracející člověka někam hluboko do zapomenutých „pater“ evoluce), nebo víc než k fyzickému přežití inklinují ke svým nárokům na život. Nejsou-li tyto nároky naplněny, například se po případné výhře není za čím vrátit, rozhodnou se zemřít (dívka v 6. dílu, pozůstalý manžel v 7. dílu). Proto si myslím, že by bylo možné definovat prostřednictvím sebeusmrcení, jehož je subjekt schopen, cosi jako „duši“, a to bez ohledu na tělesnou strukturu, mám-li být otevřený k možnosti, že tohoto bilancujícího sebeusmrcení je schopen i jiný tvor než člověk. Protože ať už je sled dílčích instrukcí tvořících rozhodnutí objektivní, nebo je rozhodnutí iniciováno skutečným, dále nedělitelným subjektem, a člověk je definován buď výhradně jako tělo, nebo se zahrnutím instance nedeterminované vůle, je přece schopen „dobrovolného“ sebeusmrcení, jímž vyhlašuje soud nad svým životem za jeho aktuální bilance. / Až do konce sledujeme zbabělost, podlost a podobné vady pěstované slabými a obecně znevýhodněnými. Bývají vystrašení, nederou se dopředu, nechají se uchlácholit klidem a hoví si ve stavu, kdy je řídí ostatní (ta vykutálená potvora o sobě prohlásila, že se nikdy nechtěla nic učit, v páté hře si jeden muž vyprosil první pozici, protože chtěl prolomit klatbu strachu). Mají to v povaze, čehož ostatní zneužívají, a je to symbióza i trest v jednom. Soutěž je má svým způsobem lidsky obnažit a vzkřísit, jsou-li toho schopni. Začíná to jako kritika blbce, který z nevíry ve schopnost se uplatnit prostě ustavičně doufá. V nějaký zázračný úspěch ze hry, v níž nad jakoukoli vypočitatelností drtivě převládá náhoda. Sází a prohrává, je naivní a nezodpovědný. Nevěří v sebe, ale v dobrotu svých pohnutek, a tato jistota jeho víry v principiální dobro světa je tím, čím se nechává strhnout k ještě bláznivějším nápadům. Není líný, je zmatený a nakolik zoufale nevěří svým schopnostem, natolik hluboce se cítí nevinen před světem, který od něj ovšem nechce víc, než aby obstál. Podle selektivního kánonu ať už starého sociálního darwinismu, nebo dnešního kapitalismu máme hlavně obstát, a je přitom lhostejné, zdali na něčí úkor. Původní vědecký darwinismus byl deskriptivní hypotézou a jako takový pouze konstatoval evoluční fakta mezidruhové a vnitřně druhové hierarchie. Sociální darwinismus toto konstatování transponoval do normativní polohy a kapitalismus předstírá, že pomocí stále diskutabilnějšího a parametricky neuchopitelného tržního „algoritmu“ jednak přebírá funkci sociálního darwinismu coby optimalizačního principu, jednak tuto v zásadě brutální úlohu humanizuje. Kapitalismus prostě lže, jako když Fed tiskne. Tak zaprvé si ani z lidí nevybírá nadlidi, leda by pokrokem vůči opici bylo prase. Zadruhé se ta fakticky nepřehledná a pozoruhodně propustná tržní selekce nijak zvlášť nestará o mravy, mír a všeobecné blaho, jestliže to všechno předně někomu nevynáší, což znamená, že všechny tyto altruistní či sociální perspektivy jsou v ní zahrnuty pouze na způsob snadno nahraditelných podmínek, obětovaných hře s nulovým součtem. Blaho jednoho roste z chudoby druhého a bohatší si péčí o méně bohaté pomáhá jen potud, dokud to potřebuje, aby se nechytl do pasti z kritické nadvýroby. Když bublina veřejně prospěšného kapitálu splaskne, kapitalisté svůj ideologický bankrot vyloží jako zášť a závist nevděčného proletariátu, který se v rozmaru z nadbytku a rozmazlen jimi nesenou prosperitou uchyluje k protitržním perverzím a centralismu. My, kteří nejsme pravicovými sebe-entuziasty, zatím chmurně vyhlížíme, co dalšího přinese vláda zbožnělého trhu, dosud vždy střídaná katastrofou. Když byla nejméně regulována, těsně před a mezi světovými válkami, tu se zauzlila do paradoxů, které přirozeně nebylo lze vyřešit jinak než diktátorem a odmítnutím dalšího chaotického „rozplétání“ meritokratické hádanky v duchu sociál-demokratického reformismu. Moderními totalitami přece jen vykrystalizovalo to, co jim deterministně předcházelo. / Je otázka, zasloužíme-li si jinou hru, než je naše pomalá „hra na oliheň“, ve které snad nikdo nevyhraje, protože poslední zůstává sám. Zatím jí totiž dáváme přednost, uctívajíce naši porážku, kdykoli jdeme volit, pracovat nebo nakupovat. Kapitalismus je nevyhnutelná volba toho, kdo hodlá přežít, točit kapitalistickým soukolím dál. Člověk je buď uvnitř, nebo není. () (menej) (viac)