Na západe nič nové

Z Remarqueovy klasiky jsem před několika lety, ještě na gymplu, viděla útržky. Zhlédnutí celého snímku pak bylo jen otázkou času. Je to silný film se spoustou emocí, jdoucí až na dřeň. Zvláště v dobovém kontextu to musela být úžasná podívaná. Dodnes ten film na působivosti vlastně moc neztratil. Kdybych byla moc velký hnidopich, vytkla bych mu to, že je natočen v angličtině. Přece jenom jsme byli svědky událostí na německé straně, že... Ale to je opravdu jen detail, jinak je to dílo zaslouženě honorované. (11.07.2012)

Nejlepší adaptace proslulého protiválečného románu Ericha Maria Remarqua letos vznikla v roce 1930, ale její stáří jí nesebralo ani drobet z její geniality. Extrémně působivý film Lewise Milestona vyvolává mrazení v zádech a perfektně zprostředkovává šílenství a nesmyslnost války, kterou poznáváte skrze skupinku německých studentů v čele s Paulem Bäumerem, jež naverbovala do první světové ještě před maturitou a dostala se do nejhorší situace vůbec... do zákopové války na západní frontě. Nemyslete si, že když byl film natočený roku 1930, nemá vám dnes už co říct... Válečné sekvence jsou nelítostné, krvavé, nehezké na pohled (např. detaily utržených rukou na ostnatých drátech) a navzdory tomu, že zvukový film byl teprve v plenkách, i brilantně ozvučené. Ale tento film není o bitvách, ale o lidech, kteří jsou nuceni v nich umírat. Nakonec totiž není důležité, jakou barvu má čí uniforma, protože největším a vlastně jediným skutečným nepřítelem je samotná válka (jak dokazuje velmi „remarquovská“ scéna, v níž je nucen Paul sdílet zákop společně s vojákem nepřátelské armády). Hrdinové postupně umírají nebo šílí... a buďte si jisti, že ani vám nedá toto mistrovské dílo zapomenout. (18.01.2005)

Generační výpověď Ericha Marii Remarquea z roku 1928 patří k nejpůsobivějším dílům protiválečné literatury. Zásluhou vyprávění v první osobě, přesvědčivosti zaznamenaných hrůz, názorné demonstraci likvidačních účinků jakékoliv války na jedince. Ani ten, kdo válku přežije, nebude již nikdy žít. Natočení stejnojmenné adaptace pouhé dva roky po vydání bylo bezesporu krokem odvážným (ač měli doboví cenzoři problémy spíše s odhalenými mužskými těly než s násilím). V záplavě amerických heroizujících, často vyloženě náborových filmů, musela Západní fronta působit dost provokativně. Film se snaží převést většinu motivů z knihy, což se projevuje zejména na úctyhodné stopáži, zároveň je na svou dobu nezvykle naturalistický (čemuž napomáhá i absence hudby ve zvukové verzi) a dynamický od začátku do konce. Herectví v některých případech působí teatrálně, zrychlené akční scény nechtěně komicky a snaha předat humanistické POSELSTVÍ s blížícím se koncem stále více bije do očí. Knize se film sice nevyrovná, ale stále jde o nesmírně silný zážitek a důležitý film o tom, co z člověka udělá válka. 80% Zajímavé komentáře: genetique, Exkvizitor, Merggie (03.12.2006)

Ani opakované stretnutie s týmto mimoriadnym vojnovým veľkofilmom nespochybnilo môj obdiv k nemu. Vynikajúca literárna predloha si zaslúžila pozorný prepis na filmové plátno. A pred 80 rokmi sa to nemohlo podariť lepšie. Veď stačí porovnať so súčasníkmi Milestonovho filmu a je hneď jasnejšie. Porovnateľné sú Kubrickove Cesty slávy, ale tie sú o 27 rokov mladšie. Paradoxné je, že vojaci, ktorí prežili celú vojnu v zákopoch a na bojiskách majú o nej rovnako neúplné poznatky, ako generáli, ktorí si už ani nepamätajú kedy naposledy zostúpili do zákopu a vyrážali z neho na útok. A tak pravdou ostáva, že vojaci veria, že bojujú za vlasť a za nejaké ideály a generáli veria, že robia správne rozhodnutia, len vojaci ich nevedia naplniť. (26.08.2017)

(1001) Okej, tak já to řeknu: tomuhle filmu k Olověné vestě (můj osobní piedestal) chybí jenom Surfin' Bird a Vincent D'Onofrio. (A padesát sedm let filmařského vývoje, ale to považuji za detail.) Zákopová válka je tady tak reálná a hmatatelná, až z toho mrazí. A jak je v mých očích často problémem (zvlášť starších) literárních adaptací, že autoři neumí funkčně převést literární dějový oblouk do filmového, tak tady ta uhýbavá epizodičnost se slepými rameny a zacentrovaná na postavy funguje brilantně. Boty jako jeden příklad za všechny, ale jinak jsem stoprocentní fanda. (13.03.2019)