Na západe nič nové

Bylo znát, že určitě polovina aktérů se Velké války opravdu zúčastnila, protože autentičnost a realističnost na tom byla vidět strašně moc. K tomu to byla (ne že bych znal předlohu) parádně věrná simulace řežby, která byla ve své podstatě děsivě nesmyslná. Akorát ta stopáž na mě byla, jako už tradičně, přece jenom moc. 80% (16.06.2017)

Zfilmovaná klasika a zfilmovaná dobře. První režisérův zvukový film a výborně zvládnutý. Musím ale uznat, že těch 130+ minut mi dávalo místy zabrat. Viděno, dííkybohu, černobíle. Dle místních fotek bych asi nevydržel koukat na to překolorizovanou verzi, uff. Uvidíme, jak se tomuto filmu přiblíží jeho, v tuto chvíli plánovaný, remake. (16.06.2013)

Ani opakované stretnutie s týmto mimoriadnym vojnovým veľkofilmom nespochybnilo môj obdiv k nemu. Vynikajúca literárna predloha si zaslúžila pozorný prepis na filmové plátno. A pred 80 rokmi sa to nemohlo podariť lepšie. Veď stačí porovnať so súčasníkmi Milestonovho filmu a je hneď jasnejšie. Porovnateľné sú Kubrickove Cesty slávy, ale tie sú o 27 rokov mladšie. Paradoxné je, že vojaci, ktorí prežili celú vojnu v zákopoch a na bojiskách majú o nej rovnako neúplné poznatky, ako generáli, ktorí si už ani nepamätajú kedy naposledy zostúpili do zákopu a vyrážali z neho na útok. A tak pravdou ostáva, že vojaci veria, že bojujú za vlasť a za nejaké ideály a generáli veria, že robia správne rozhodnutia, len vojaci ich nevedia naplniť. (26.08.2017)

Za důkaz, jak mistrovsky si režisér Milestone při inscenování Remarqueovy literární klasiky počínal, lze považovat i to, že se bitevní scény z filmu (zejména působivá sekvence s padáním mrtvých těl útočících vojáků během kamerové jízdy) objevují bez přiznání zdroje v téměř každém dokumentu o první světové válce. (15.08.2007)

Říci, že za tři čtvrtě století film nezestárne je lež, byť krásná. Stárne úplně všechno, a jednotlivé věci (koneckonců i lidé) se liší pouze expirační lhůtou. Jestli si dodnes snímek Na západní frontě klid z roku 1930 udržel alespoň část ze své původní působivosti, je to fenomenální úspěch - a věřte mi, že on to dokázal. Jistě, střih byl v plenkách a tak jednotlivé záběry na sebe moc nenavazují, jistě, řada herců přehrává, protože toto byl dost možná jejich první zvukový film vůbec, a jistě - i kameraman byl v těch v dávných dobách nucen pracovat doslova na koleně, a tak řada záběrů z bojiště musela být z technických důvodů pořízena starou, ale mobilní "groteskovou" kamerou, na které vypadá vše díky nízkému počtu snímků za minutu zrychleně. Jenomže to jsou všechno detaily, dobový kolorit, podle kterého se filmy soudit nedají. Podstatné je následující: je to rozhodně zdařilá adaptace krásného románu, který byl symbolem celé "ztracené generace." Chcete-li však v dnešních dnech působivější (či lépe řečeno: stravitelnější) zážitek, podívejte se na novější zpracování ze 70. let, které je rovněž vynikající. Ale originál je jenom jeden. (18.04.2005)