Pri mne stoj!

V roku 1982 vyšla kniha "Štyri ročné obdobia". Je to zbierka štyroch noviel, ktoré napísal americký spisovateľ Stephen King. Kniha obsahuje tieto tituly: Rita Hayworthová a vykúpenie z väznice Shawshank, Nadaný žiak, Telo, Dýchacia metóda. Snímok "Stoj pri mne" je filmovou adaptáciou novely "Telo". V roku 1986 ho spracoval režisér Rob Reiner. Striktne sa držal literárnej prelohy. Odviedol výbornú prácu. Natočil citlivý príbeh o detstve, priateľstve a nevinnosti. **** (19.03.2016)

Nemůžu si pomoct, ale tenhle příběh o klukovském dobrodružství, kdy čtyři dvanáctiletí parchanti se přes víkend stanou dospělými, a to aniž by viděli ženskou, na mne moc nezabral. Herecké výkony velmi slušné, ale to je tak vše. Příběh je zcela předvídatelný a vlastně vůbec nic než hlavní téma se nestane. Takže zklamání, víc než 65% to nebude. (22.11.2008)

Tento film ma vrátil do detských čias tak ako už dávno žiadny iný. Ten humor, to vzájomné chlapčenské podpichovanie, cesta za "dobrodružstvom" a skvelé oldies songy ma nádherne vtiahli do deja a pripomenuli mi moje detstvo. Film zbehol tak rýchlo, že som po skončení hrešil, prečo nemohol byť o niečo dlhší. R. Phoenix bol výnimočne talentovaný a mnohí filmoví odborníci, kritici i divák, ktorý má v hlave všetko v poriadku sa musia zhodnúť na jednom, že sme prišli o obrovský talent a trúfam si povedať, že by bol v súčastnosti jeden z najlepšie platených hercov. Nepochybujem o tom. Iba máloktorý film dokáže oživiť vaše spomienky na detstvo tak jasne ko tento film, teda ak bolo aspoň trochu podobné. Dnešné počítačové deti zavreté v izbách to neocenia, ale staršie ročníky si film určite zamilujú. Naposledy ma podobne nadchlo Říjnové nebe, takže ak hľadáte niečo podobné smelo do toho! 100%. (22.09.2013)

Fakt, že seriálový hit Stranger Things (2016), který recykluje a intenzifikuje styl a prvky osmdesátkových hororů pro děti, teenagery i dospělé, vzdává na mnoha úrovních hold Stephenu Kingovi, není pouhým projevem náklonnosti jeho tvůrců vůči tomuto spisovateli. King, coby tehdy hojně čtený a nejvíce adaptovaný autor, představoval do jisté míry emblém dobové hororové popkultury. V jeho příbězích často vystupují děti či teenageři, ale ne tolik v rolích obětí, jako spíše coby hrdinové nebo monstra, mnohdy vládnoucí nadpřirozenými schopnostmi. Fantaskní motivy ale King využíval k tomu, aby tematizoval dospívání s jeho úzkostmi a temnými stránkami, vázanými nikoli na iracionální strachy, nýbrž na šikanu či domácí násilí. To je případ jeho ikonických románů Carrie (1974), Osvícení (The Shining, 1977) a To (It, 1986), ale také nehororových, a o to mrazivějších příběhů Rage (Hněv, 1977) a Tělo (1982). Poslední jmenovaná povídka se stala předlohou filmu Stůj při mě, jenž bývá Kingovými příznivci, ale i jím řazen mezi nejzdařilejší adaptace. Vedle dokonalého hereckého obsazení měl na melancholicky jímavý výsledek vliv fakt, že režisér Rob Reiner – mimo jiné Kingův vrstevník – do filmu projektoval své zážitky a pocity z dospívání. Kvůli svému zasazení do 50. let bývá film řazen do početné skupiny osmdesátkových snímků, které se s nostalgií či retro přístupem vracejí k této dekádě. Nicméně svými ponurými tóny a vážnými motivy, ale i situováním většiny děje do exteriérů venkovské krajiny má Stůj při mě pramálo společného s campově rozvernými retro snímky jako Hairspray či Návrat do budoucnosti (Back to the Future, 1985). Pro Reinera, ale ostatně také Kinaga se jednalo o mnohem osobnější vyprávění, které nevzpomínalo toliko na konkrétní historickou dobu, jako spíše na určité období v dospívání, spojené s koncem dětské nevinnosti i ideály přátelství. [psáno pro LFŠ 2018] (03.07.2022)

Když jsem se poprvé dostal ke Kingově novele Tělo, od prvních řádků jsem si říkal, jak by stálo za to ji přepsat do scénáře. A když jsem se dobral k pasáži se psem na skládce, vzpomněl jsem si, že už to za mě dávno udělal někdo jiný a že jsem film už dokonce viděl a scéna, kdy Chopper pronásleduje Gordieho, přestože není nijak fatální a důsledky z ní naštěstí pro hrdiny nevyplynou, mě v dětských snech často strašila. Z úžasné předlohy naštěstí vznikl povedený a v silných scénách i překvapivě fascinující snímek, který pochopí všichni ti, ve kterých alespoň v koutku duše zůstala ta napůl melancholická a napůl rozverně veselá nálada kluků, kteří pomalu končí základku. I na krátkých prostřizích je navíc možné ukázat osudové pouto ke staršímu bratrovi a hlavně z celého filmu doslova září ona Kingova posmutnělá nálada, která se mi při četbě předlohy zdála tím nejtvrdším oříškem. Všechno ale mohlo dopadnout špatně nebýt skvělých dětských herců. Moralizování malých kluků je vždy ošidná záležitost, tady všechno rozsekl k dobru patnáctiletý River Phoenix, který mě přesvědčil o tom, že nebýt jeho tragické smrti, mohli Američané mít v současnosti hereckého génia. Třešničkou je pak Kiefer Sutherland, který původně víceméně rutinního záporáka Esa obdařil takovou aurou, že vám při jeho pohledu bude běhat mráz po zádech. Ve výsledku sice zůstává předloha nepokořena, ale film od ní dokázal přebrat to nejcennější - náladu, kterou vzbuzuje a která v divákovi dlouho zůstane. (16.03.2007)