Stratené v preklade

Na Scarlett se dívalo hezky, dosud jsem ji neznal, ale to je asi tak vše, co mě na tomto filmu upoutalo, jen se divím (a vlastně se moc nedivím), že film byl oceněn Oscarem za scénář. Bylo to plytké, prázdné, nicneříkající, možná to působilo na slaboduchého běžného amerického diváka, ti si na takovéto příběhy potrpí. Příběh stárnoucího padesátníka, který se ocitne jako populární herec díky jakési smlouvě v poněkud bláznivém Tokiu a jehož manželství se stalo pouhou běžnou rutinou vez citových vazeb. A příběh mladinké filozofky, která po dvouletém manželství s chotěm přilétá do Japonska, neboť on má jakousi práci jako fotograf a na svoji ženušku nemá ani minutu čas... Takže zápletka jasná, ,rozdíl 33 let nehraje přece roli, mladá se zamiluje do starého, on do ní, pak cindy pindy,, nakonec se nedá nic dělat, on odlétá, loučení, neloučení, pusůůůůů.... Asi se v druhém díle sejdou (ten naštěstí snad natočen nebyl). (04.07.2017)

Nesmělé sbližování dvou ženatých znuděných lidí v prapodivném prostředí (či kultuře). Logicky člověk čeká nějaký posun, zvrat, respektive děj. Nic se neděje, ale říkám si, jsme teprve na začátku. Ale kdepak, náhodou koukám na hodinky, odbíjí 80. minuta a blíží se konec, kde se také nic nestane. A tak tenhle film uplyne jako voda a v hlavě zůstanou jen prapodivné obrazy japonské kultury. Tři hvězdy s odřenýma ušima. /50%/ (06.09.2017)

Takový malý, milý a hlavně nenápadný film...Dopad na diváka je ovšem zásadní...Sqělý Bill Murray, o kterém jsem si myslela, že po Krotitelích duchů, někde leží v zapomnění...ÓÓÓ jak jsem se , ale ráda, mýlila...Minimalistický film, který zobrazuje, naprosto dokonale, dnešní zcela odcizenou dobu...Nikdo si nikoho nevšímá...O nikoho se nezajímá...No prostě hnus...Toto je jako pramen živé vody v lidské komunikaci...Za mě 100% (15.11.2019)

| Focus Features | Pekný film so srdiečkom. Záverečná scéna to dvíha na 4*. | Hodnotenie: 7/10 | (11.10.2020)

jako puberťák jsem se z toho mohl zvencnout, ale teď mi došlo, jak celkem nudný film to je (předpokládám, že za 10 let to budu zase hrozně prožívat) (25.12.2020)

K tomuto dílu bych se asi sám nedostal, protože cíleně takovéto filmy nevyhledávám a o existenci jakési Sofie Coppola jsem vůbec netušil. Při jednom z mých pobytů v Itálii s italským kamarádem jsme pořádali filmové sobotní večery a on jednou navrhl tento film, že se mu zdá dobrý. Film jsem tedy poprvé viděl v italštině. A mé pocity po jeho zhlédnutí? Sofia, Sofia, jak se ti to povedlo?! Jak si to dokázala?! Je to takový klenot, že jen otevřu ústa v údivu nedokážu o něm říct ani slovo! Film ve mně pomalinku dozrával a postupem času jsem zjistil, že v mém srdci předešel všechny ty Foresty Gumpy, Shawshanky, Kmotry, Terminátory, Pány prstenů, Tarantiny, Spielbergy, Finchery, Kubricky, Hitchcocky a dostal se n první místo před ně. Jen zírám s otevřenou pusou. A ten konec! (21.01.2023)

Pět hvězdiček? Vlastně ano! Těžko se dá lépe natočit, oč tam běží. Naláda filmu nejdříve prosytí okolí, následně nestřežená ovládne i vaše nitro. Nedá se pak sklepat, aniž by člověk musel chvilku přemýšlet a zastavit se. Přitom vtrhne nenuceně a tak nějak mile. O hereckých výkonech darmo mluvit. Nesledujete totiž herce, ale příběh reálných lidí. Potěcha pro oko i pro duši; snad jen u lidí lačných po blýskavých efektech může vyvolat negativní ohlasy. (30.01.2004)

Lost in Translation....Stratení v preklade...Stratení vo svete, kde je všetko cudzie. Prvé, čo ma napadlo bolo, že človek v pomaly najľudnatejšom meste sveta nemôže byť sám. A to bol podľa mňa zámer. Tak nádherne natočená, zahraná a precítená samota. Takýto zážitok z filmu som už dávno nemala. Scarlett Johansson bola skvelá.... (16.02.2004)

Nádherný, citlivý a lidský příběh, ve kterém Bill Murray ukazuje, že dokáže zahrát i vážné role (i když i v této roli je občas k popukání). Krásná Scarlett Johanssonová mu krásně sekunduje. Příběh reklamního herce, který přijede do Tokia, kde nikdo nemluví anglicky (???) je možno vnímat jako alegorii na problémy komunikace mezi odlišnými kulturami. Coppolova dcera využívá tento moment i k několika vtipným momentům - nejlepší scéna je asi natáčení reklamy ("When it´s relaxing time - make it Sangroya time." "Wodže můr, wodže můr" vykřikuje japonský režisér - "Jo vy myslíte Rogera Moora? Jamesa Bonda?" "Aj, aj"). Úžasné je, když japonský režisér pět minut šíleně gestikuluje a klábosí, což jeho pobočnice přeloží dvěmi slovy "More slowly" - "Fakt neříkal nic jiného?", podivuje se Murray. Na konci natáčení reklamy na whisky prosí zoufalý Murray, jestli by mu místo jablečného džusu nedaly do té sklenice skutečnou whiskey! Silná scéna (alespoň dle mé kamarádky -clarissima-) je ta, kdy Murray odjíždí a Scarlett mu při loučení něco pošeptá do ucha. Co mu pošeptala se však divák nikdy nedozví - je to ztraceno v překladu... (24.11.2005)

Výborná tragikomedie, která vás dostane, rozesměje a zlepší vám náladu, přšestože se tam nic moc neděje a film působí tak nějak nemastně-neslaně, až do té doby, než přijdou titulky. To si pak uvědomíte, že jste viděli něco geniálního. Bill Murray je výborný a Scarlett Johansson taktéž. Navíc scény z japonských večírků a výlety do japonských videoheren perfektně přibližují tamní pop-kulturu a zvyky. Must see. (11.08.2006)

Z Top 20 se přesouvá do Top 5. Neskutečně nádherný snímek (27.12.2006)

Tak krásný a citlivě natočený film je opravdu vzácnost. Potkávání Billa Murraye a Scarlett Johansson je tak jemné, něžné a laskavé, že hřeje na duši i u srdce. Billova životní role a Scarlettin zářný úspěch. 4 a půl* - 85%. (05.05.2007)

Jedním slovem nádhera, neuvěřitelně příjemý snímek s jedinečnou atmosférou. Klobouk dolu, Sofie Coppola tomu dala duši, žádnej chlap by to takhle asi nenatočil. (29.09.2007)

Výborný, výborný, výborný. Smekám, smekám, smekám. 100% (07.10.2007)

Film, který chytne za srdce. Nevím, jak je to možné, ale až zde v tomto filmu jsem si uvědomil, jaký je Bill Murray vlastně herec. Odlišná role od jeho předešlých a jsem tomu velmi rád. Film, který vyloudí úsměv na tváři (scéna se vzorky koberce, natáčení reklamy na whiskey a domluva mezi Bobem Harrisem a režisérem apod.) a přesto člověk cítí osamělost a smutek. Film, kde u scény loučení Boba s Charlotte, člověk uroní slzu. Dva lidé, kteří přes svůj věkový rozdíl a odlišný životní příběh, naleznou k sobě cestu díky samotě v neznámém městě, zemi a snad i planetě. Jiná kultura, jiná řeč, jiný mrav. Díky skvělému vykreslení této zkutečnosti ve filmu se člověk snadno dokáže vžít do rolí a pocitů hrdinů a celý film, jakoby člověk strávil v Tokiu. Je to film, který zahřeje na duši. (10.01.2008)

Nejenom ztraceno v překladu, ale i ztraceni sami ve vlastních životech. Film ze začátku může některé netrpělivce nudit, ale pouze do chvíle než poznáte jádro filmu. Příběh je vyprávěn nenásilně, uvolněně či reálně. Nejedná se o sprchu vtipných scén a nečekejte nějaké citové vydírání na konci filmu. Je to hezký film, který je trochu jiný než ty klasické svého druhu, ale v tom je ta jeho nejsilnější stránka. Navíc výborně zahrán Scarlett Johansson, o jejímž talentu vím, ale také Billym Murrayem, u kterého jsme zvyklí na trochu jiné role. Tahle mu sedla, a proto další příjemný pocit z filmu. Nejsilnější stránkou je tedy scénář, ale s pěti hvězdičkama bych šetřil. Moje hodnocení: 80% (04.02.2008)

Naprosto originální a neopakovatelná atmosféra, film má duši, která na vás svým kouzlem dýchá každou minutu. Neskutečně vtipné, hluboké a nevtíravě dojemné, žádné laciné triky, jak se dostat divákovi pod kůži. Tento film se tam nakonec dostane i bez toho, nenápadně, jemně, opravdově a neopakovatelně. A nemusím ani říkat, že naprosto miluju Scarlett Johansson :-) (03.05.2008)

S. C. mně svými filmy dokáže pěkně namotat hlavu. Po prvním zhlédnutí Smrti panen jsem byl týden v permanentní depresi. Po včerejším Ztracenu v překladu jsem hrál v noci ruskou ruletu s insomnií. A dnes mě z toho nemilého stavu nevytrhl ani Pierre Richard. Ani chození v dešti. Dlouho jsem přemýšlel, proč se mi filmy S. C. zamlouvají. Přišel jsem na to, že S. C. vlastně natáčí secesní filmy. Pro neznalé - secessio=odloučení. Rozvádět to asi nemá cenu. (Mohlo mě trknout dříve, zvláště, když se mi doma již nějaký ten rok valí originální soundtrack The Virgin Suicides.) Dekadentní pozlátko, pastelové barvy, křiklavé neóny, šminky, paruka a pod tím prázdnota. Taky už jsem byl třináctiletou holkou. Také jsem zůstal viset na plotě. Za díru v kalhotách. Inu. Co se děje, vidím růžové kalhotky, ale nezajímají mě a ani to, co ukrývají. Všichni (nebo skoro všichni) jsme to zažili. Věřte, nebo ne, až je mi to trapné tady psát, ale nebyl to B. M., kdo svíral S. J. Byl jsem to já, cítil vůni jejích vlasů, její dech a slzy vstupující na mé rameno. Možná nebyla žádná S. J., možná jsi to byla ty. Proto se cítím tak stísněně. A sám. A propó hudba. Reminiscence na Slave to love z Hořkého měsíce? Chci víc, more than this. (07.07.2008)

vtipné a hlavně přesné... a Scarlett je tady opravdu úchvatná... 5- (27.08.2008)

Už je to nějaký čas, co jsem tento film viděla. A jediné co si pamatuju, je nuda. Ano, mělo to zachytit nějakou osamělost dvou lidí v cizím městě a to se povedlo. Ale celé mi to přišlo takové prázdné, bez děje. Dost přeceňovaný film. (20.09.2008)