Agatha Christie's Poirot

Český název je hodně zavádějící a vede zcela špatným směrem. Mistrně natočená poirotovka, která si sice jako za starých dob libuje v převlecích, ale tentokrát to není na škodu. Motiv je perfektně ukryt, postav dostatek, vztahy složité, příběh i rozuzlení uvěřitelné. Vraha je mi tentokrát docela líto a možná jej odhalíte dříve než na konci. Stačí si všimnout trapného podřeknutí, nebo si uvědomit, že to podstatné se stalo After the Funeral. (15.04.2021)

Na tomto díle je sympatické, že kdo se chová jako hajzl, hajzlem také nakonec je. A nutno přiznat, že televizní adaptace vytvořila oproti knižní předloze vraha přímo ďábelského, s mnohem větší porcí cynismu a také s mnohem větší porcí obětí. Adaptace je zkrátka zábavnější a v každém případě ji budete hodně prožívat, neb vztahové záležitosti jsou v souladu s předlohou vypracovány vskutku románově. Mně osobně je sice Suchetovo pomrkávání na Lynn z duše protivné, ale co nadělám. Ba nezlobím se tentokrát ani nad věcmi, které Agatha napsala jinak. V knize není zmíněn žádný incest, katolická víra tam nefiguruje (natož jako "slabost") a Lynn se v ní neemancipovaně vrací ke svému původnímu snoubenci. Tyto a jiné scenáristické zásahy ale překvapivě neubraly na napětí a přitažlivosti televizní adaptace. Ba, je to možná i o trochu větší jízda. (15.04.2021)

11. série je plná kdysi opuštěných a týraných dětí, tajemných matek a s tím souvisejících melodramat, což jí ubírá na přitažlivosti. Téma se povedlo zkrotit snad jen v dílu prvním, třetí a čtvrtý díl jím bohužel trpí příliš. Ze série tak překvapivě vyčnívá špionážně laděný druhý díl, který má sice mnoho chyb, ale tváří v tvář všem selhávajícím rodičům je slastným oddechnutím. (20.11.2023)

Jeden z nadprůměrných Poirotových případů, kterému nechybí humor ("mám skvělou zprávu, oni mě chtěli zabít!"), maloměstské anglické prostředí, zločin v dávné minulosti a hledání jeho následků. Na dokonalosti ubírá klasické přiznání bez důkazů, jakož i závěrečné podstrkování fotografie, které odhaluje příliš mnoho příliš brzy. (20.11.2023)

Svižně zpracovaná knižní předloha (snad jen tu teatrální vraždu oštěpem si v adaptaci mohli odpustit). Oproti knize je navíc Poirot stále na scéně, což je jednoznačným kladem. Zajímavé prostředí, mnoho postav i vedlejších dějových zápletek, tak to má být. Při usvědčení Anděla je navíc třeba víc než jen Poirotova prohlášení a závěr je uvěřitelně dramatický. Jenže je to něco za něco. Příběh se přímo hemží agenty a zahraničně-politickými konspiracemi; ruku na srdce, profesionální zabijáci k Poirotovi příliš nepasují. Horší ale je, že ve snaze o dramatický spád utrpěla pravidla detektivky jako takové; nevešly se tak zásadní informace tvořící kouřovou clonu pachateli. O tom, že druhá vražda měla kopírovat předchozí vražedný pokus a dodat vrahovi alibi, se dozvíte jakoby mimochodem až po samotném odhalení. Škoda, neb každý, kdo umí trochu počítat, si pachatele určí vylučovací metodou dávno před Poirotovým závěrečným kolečkem. K odhalení tajného agenta zkrátka potřebujete " malých šedých buněk" jen minimum. (15.04.2021)

Ale ne, tohle je už fakt moc překombinované. Opět je ve hře několik faktorů, které autorce předlohy tak často ubírají kredit. Je to především její utkvělá představa, jak snadné je někoho dohnat k sebevraždě, dále jsou opět ve hře odložené děti a v neposlední řadě i tradiční přiznání k vraždě bez důkazů. A tak se odhalení podvodníci až směšně demaskují; i nabídka zmrzliny byla přece pokusem jak zranit nebohou duši a dohnat křehkou dívku ke smrti! Strašná slátanina. Nepravý otec, nepřiznaná sestra, odlákaný milý, bohatá však přesto trudomyslná matka (alespoň ta že byla pravá)... Mám za to, že autor je jasný. Nebyly to snad opět české ručičky, které dopomohly ke slávě zahraničním spisovatelkám? Posuďte sami: Tomáš: "Ale jestli Hedvika rodila mé dítě, pak ty, Karlo, jsi...” Karla: "Ano, Tomáši. Jsem tvá sestra.”...Otec: "Nedělej si výčitky, milý synu. Já totiž nejsem tvůj otec. Jsem tvůj syn.” Tomáš: "A maminka?" Otec: "To je babička z otcovy strany.” Tomáš: "To je hrozné. Jsem tedy úplný sirotek. Ale nevadí. Hlavně, že jsem konečně poznal pravdu!” (15.04.2021)

Skvělé exteriéry, výprava, lokace, stopáž, herecké výkony i obsazení. Jenže je tam až příliš věcí navíc. Vosk, jeptiška, lebka či newyorská burza. V rámci matení stop pochopitelné, v rámci příběhu či modu operandi poněkud zbytečné. Co však shazuje tento jinak skvěle natočený příběh nejvíc, je motiv vraždy a melodramatický závěr. To je tak sladkobolně pitomé, až to bolí. Inu, opět tu máme autorčinu zálibu v odložených či jinak týraných dětech, jenomže tentokrát se s tím přehání až moc. OSPOD by si smlsnul. (15.04.2021)

Poirot má bohužel tentokrát pravdu. Mnoho povyku pro nic. Zbytečná fraška, málo uvěřitelná, o to současnější. Thriller za každou cenu, včetně pohřbu Poirota, jemuž nikdo nevěří. A efektní závěr, včetně bomby. Útěchou je snad jen to, že literární předloha je tentokrát ještě horší a spíš než Agathu Christie připomíná Iana Fleminga. Zlaté krásné doby jemných psychologických fines a vztahových propletenců... (11.01.2021)

Velmi vadnoucí úroveň mého nejoblíbenějšího seriálu podtrhuje i tento díl z poslední série. Mezinárodní a nepolapitelný zločinec vraždící zcela nesmyslně, policie všech zemí v akci, švýcarský alpský hotel plný zločinců... ne, bohužel nejde o 007 Jamese Bonda, ale o Hercula Poirota, jemuž je vlastně takovým políčkem do tváře. Faktem je, že do prostředí mezinárodní špionáže jej už v knižní předloze zatáhla sama jeho stvořitelka - řešila tehdy své rozpadající se manželství a docela obyčejně potřebovala peníze. Možná i proto nechala Poirota opět zasněně hledět na Veru Rossakoffovou, která je sice oproti svému prvnímu entrée o mnoho výstřednější, ale stále pramálo inteligentní. Zápletka této epizody by se pak dala parafrázovat slavnou replikou "Mistře, neměl byste tam nějaký nepovedený obraz?". (11.01.2021)