Posledný súboj

Opojně opulentní velkospektákl, nechtěně přitažlivý zejména pro diváky z našich lůzrů a hnojů, neboť věrně pojednává o tom, co by se asi tak společensky dělo, kdyby ve 14. století Pavel Liška vyprcal Jágrovi starou, když Jarda zrovna nebyl doma, protože někde kasíroval monarchu a uzurpátora za reklamu na Dyžonské kuře. A jak už to chodí, Jarda, prohlašující se za chitrého, cytlyvého a něšného romatyckého mylovňýka, to chce vyřešit na hřišti, Pavel, prohlašující se za neodolatelného donchujána, kterému se figurantky samy chtivě napichují na kůl, jen tak s mongoloidním výrazem čumí, no a pyjem dotčená pydlooká Margaryta #Onataky, která by měla držet piču u plotny, kojit fakany a starat se, aby nebyl bordel v hradním obýváku, prohlašuje, že jsou oba zkurvení šovinisti a už je akorát tak nejvyšší čas, aby ji nějaký ten zasraný seksuální predátor pasoval na rytířku. Až na to kňučení nad hřadovacími právy tady do kontextu díla hladce zapadá velmi kulantní a originální scénář, protože jeho autory jsou dva snad největší obrněnci současného filmového průmyslu, kteří neváhali nechat se i rovnou obsadit. No chudák Rydly! Naštěstí je to totální frajer. Nejen, že ve třiaosmdesáti rutinérsky zvládl ukočírovat velkovýpravnou historickou fresku, ale DOKONCE!!! i přinutil, snad poprvé v jeho „herecké“ kariéře, jakž takž hrát i doposud zcela prkenného Démona. Eflek naštěstí neměl moc času, asi měl už předtím sjednáno nějaké to neodkladné opíchávání botoxem, tudíž jeho menší role ochrnutého tymolínového slizáka filmu příliš neuškodila a dědu Rydlyho určitě tolik nesral. Docela úsměvně zajímavý je i historický podklad. Ať už to kdokoliv zromantizoval a zesvižnil, jak chtěl, padesátiletý Karůž si tenkrát nabrnknul třicetiletou pannu, což byla na středověk, kdy dodnes obvyklý, klérem dicktovaný společenský vkus běžně velel prcat hlavně třináctky i mladší, už pěkně plesnivá makrela (dnešní analogie zatuchlé šedesátky), o kterou by neopřel kopí snad ani ten nejzoufalejší či nejnasranější sok, protože by se mu pak kluci v šenku smáli. Vlastní souboj, mimochodem opravdu fantasticky udělaný a ani trochu nepřipomínající onu obvyklou skupinu hysterického šermu Bukanýři z Vizovic, se pak fuckticky odehrál mezi šestapadesátiletými geronty, zakovanými do padesáti kil železa. No, já bych řek, že to tehdy až tak svižně asi moc nevypadalo a že by frajeři pošli vyčerpáním nebo na kornatění už při klanění se „dívce“ svých polucí či při uvažování nad tím, kolik tak asi váží válečná sekera. Každopádně se jedná o další úžasný a vynikající Rydlyho historický velkofilm a scénografické orgie, a mně nezbývá, než si závěrem opět stařecky konzervativně a decentně povzdechnout, jaká je to, kurva, věčná škoda a degenerace, že se místo do takových hodnotných, zábavných a poučných děl dneska raději majoritně vrážejí prachy do furtdokolových dementních pičočalamád se svištícími Superbukvami pro dyslektické potraty uklízeček a řidičů hovnocuců. (29.10.2021)

Věřil jsem že Ridley na to má, a nezklamal. Ale není to bezvýhradné.Ta ženská linka je evidentně tak moc akcentovaná, že tím autor vlastně popírá důvod pro ten Rashomonovský styl vyprávění - proč tam dávat tři opakování, když v těch dvou předchozích neukazuje jinou "pravdu" (jako v tom Rashomonu), ale jen masivní ega a komplexy obou borců. Tradiční vyprávění by tady imho nebylo nijak na škodu.A vyhnul by se tím i tomu, že jak ze začátku film působí až moc zkratkovitě, tak ke konci už se naopak trochu táhne - až do skvěle natočeného finálního souboje.I takhle je ale Poslední souboj velice zajímavý Scottův příspěvek k Mee Too který dává smysl a má co říct, a zároveň i hodně dobrý historický film. Lehce ušmudlaných 8/10 (24.10.2021)

Když si odmyslíte, že spíše než historickou figurku připomíná Affleckova imidž současného exhibicionistického výrostka z Miami Beach, a když neřešíte, že hlavní hrdinka má vedle všech těch close-minded zabedněnců vyšší emocionální inteligenci než většina současných spirituálních vysokoškolaček, vyjde vám z Posledního souboje vtahující reflexe témat současné společnosti, bizarně zasazená do historického komorního dramatu, který vám ve finále rozbuší srdce. Protože v něm jde o daleko více než jen o hrdost a vyrovnání si ůčtů dvou zemišů. (19.12.2021)

Pre diváka sledujúceho film je vraj najdôležitejšie, aby veril postavám a tomu čo vidí. Tu sa na to môžete spoľahnúť. V kine som nebol viac ako rok, no tejto Scottovej novinke som neodolal. Keď Ridley Scott niečo vie, tak práve tieto veľké historické filmy. O kvalite som nepochyboval. Stredovek ožil tak ako už dlho nie, každá vedľajšia postavička, každé zviera, ktoré sa mihne pred kamerou, dotvára úžasný celok. Herci výborne zapadli, každý odmakal presne to, čo film potreboval. Dokonca aj často kritizovaný Ben Affleck podáva asi životný výkon. Niekto ho vo filme možno nenájde, ako môj kámoš, ktorý sa pri záverečných titulkoch pýta:" Tam hral aj Affleck?" Film dobre odsýpa napriek tomu, že bitiek a krvi je tu pomenej. Tri rôzne pohľady na udalosti, tri verzie "pravdy" spočiatku oživujú dej, no tesne pred záverom sa mi to zdalo trošku naťahované, to je to jediné, čo filmu môžem vytknúť. Záverečný súboj mi to však všetko vynahradil . Tak skvelý rytiersky súboj tu snáď ešte nebol, vrátane toho, čo sa odohralo po ňom, špinavé a drsné, stredovek jak vyšitý...Neviem či chcel Ridley Scott poslednou scénou diváka zneistiť, ale nachvíľu som zapochyboval. Skvelý historický film. 80%. (04.11.2021)

Film, který chce být zároveň feministický, protože to je cool a in, a zároveň historický a o intrikách u dvora, protože to táhne, a zároveň se věnovat problému subjektivní pravdy a fenoménu interpretace a sebeklamu, protože to je dostatečně intelektuální, a zároveň chce být o přátelství a o vazalství atd. atp., a při všech těch liniích, kterým se tak či onak věnuje, je vlastně obsahově rozpadlý a působí jalově, a navíc poněkud arogantně opomíjí fakt, že ve všech zvolených kategoriích už má kinematografie svoje opusy, takže takovéhle spojení by u slavného režiséra mohlo fungovat, jen pokud by všechna ta pole ovládl, jedinečně skloubil, aby se navzájem posilovala v nějakém uhrančivém, nesmlouvavě platném a originálním nasvícení našeho vztahu ke skutečnosti. To ale nebylo Scottovou ambicí, stačil mu divácky poutavý, ale vlastně nenáročný, nehluboký a ve všem průměrný počin, který potáhnou slavná jména a jistá kinosálová výpravnost. Nabízí sice zdánlivě celou řadu témat k zamyšlení, ale sám s nimi nijak objevně nepracuje. Je to vlastně nenáročný kýč. Tři různé perspektivy nejsou nijak do hloubky propracované, jejich odlišnosti pochopitelné jsou, to v čem se shodují, se naopak někdy opakuje zbytečně, nadbytečně, nebo dokonce bezmyšlenkovitě a lze rychle pochopit, že se nad tím nemá uvažovat příliš do hloubky, stejně jako nad těmi rozdíly - jejich součet netvoří ústrojný celek s vlastním významem, mají se interpretovat jen ad hoc, jednotlivě, odtržitě. Ostatně oslabující pro vyznění (zato méně autorsky náročné) je i to, že právě prožitky jednotlivých protagonistů nejsou natočené z osobní perspektivy, jejich očima, takže se pro diváka objektivně stírá, co režisér zamýšlel zdůraznit jako rozdíl, v čem měla být shoda, byť by to třeba do prožívání postavy zapadalo jinak, a co ho jen dostatečně nezajímalo, aby o tom uvažoval. Snímku chybí hloubka, kompaktnost, integrita a přesah. A humor, mimo jiné se tenhle film bere zbytečně vážně, na to, jak je vlastně povrchní. Musím bohužel konstatovat, že zatímco se s gustem dychtivě a po kdovíkolikáté vrátím ke Zneuctění, , které při vší vtipnosti na totéž téma zároveň dokáže i zastavit srdce a zazábst do morku kostí, než abych věnovala ještě další zlomek myšlenky tomuhle produktu, který se chce hlavně zavděčit širému mainstreamu. *~ (26.12.2021)