Otázka života a smrti

Všetky vôbec tie najromantizovanejšie a najidealizovanejšie posolstvá sú v rukách EP a MP v lahôdkovom podkutí. Pevne vystavená kostra so silnými vizuálnymi motívmi je podopretá výborným scenárom a vypointovanými myšlienkami skutočne ako z veľkej knihy. Jeden z tých filmov, ktorých dobová naliehavosť zračí i do ďalekej budúcnosti a nikdy neostáva v akomkoľvek prípade staromódna. Aj zvolený prístup ide subvenčne ruka v ruke s pochopením odkazu filmu a nikto naň nemôže povedať krivé slovo v zmysle pohľadu na tak vážnu tému, ktorú predostiera. By som sa nečudoval, keby Niven bol po Guinnessovi druhou voľbou pre Davida Leana. (07.05.2017)

Příjemný a pozitivní film, s několika typicky britskými dialogy, a se závěrečnou - americkou - soudní pří. Snímek se hrozně moc snaží najít pozitiva ve vztazích Američanů a Britů, a tak nějak je sblížit za pomoci v podstatě jednoduché historky o lásce. V některých pasážích je film již zbytečně natahovaný, také soudní proces mohl být kratší. Nebýt zde skvělé herecké výkony, asi bych hodnotil hůře, spíše jako červenou knihovnu. (22.04.2013)

Romantické fantasy bylo první spoluprací zavedené scenáristické, režisérské a producentské dvojice s americkým kameramanem Jackem Cardiffem, a už tady se jim angažování odborníka na Technicolor vyplatilo. Je to úchvatná pohádka pro dospělé, ve které je stejně důležitá naše barevná realita jako černobílý život po životě. (08.04.2021)

Fantastická romantická dráma o otázkach života a smrti a tej nadpozemskej lásky, ktorá je najsilnejšia zo všetkých. Idealizovaný príbeh je pochopiteľný, práve skončila vojna a tento film dokázal rozplakať i potešiť a hlavne dať divákom silu, že láska dokáže poraziť aj smrť. Zaujímavosťou je prelínanie farebných a čiernobielych scén na lepšie zvýraznenie prostredia, v ktorom sa odohrávajú scény. (03.05.2014)

Žízeň po životě rovna žízni po Technicoloru. Výtvarně nejenom úchvatný, ale také pečlivě promyšlený film v sobě skrývá víc než naivní lobbing za anglo-americké přátelství. Zpochybňuje snahy racionalizovat smyslově nepostihnutelné jevy i neprůstřelnost uvažování ve striktně legislativních pojmech (love above the law). Platnost jeho humanistického poselství nevypršela s koncem druhé světové války také (a doslova) díky neochotě vidět záležitosti života a smrti černobíle. Není ozřejměné, zda jsou Peterovy vize „reálné“, nebo vše probíhá pouze v jeho poraněném mozku. Lékař je sice představen jako skeptik, pokud jde o jevy, které nedokážeme vědecky podchytit, na druhou stranu se mu však dostává výsady být protagonistovým obhájcem ve sporu se smrtí. Podobně dvojznačně se film staví k tradicím. Lpění na nich brzdí vývoj (přesněji brání lásce), myšlenek velkých mužů je nicméně při soudní při použito k prokázání vyspělosti civilizace, stojící na velmi solidním kulturním základu. Otázka života a smrti je ale právem oceňována především pro práci s barvou a prostorem, který působí i na zemi abstraktním, lehce pohádkovým dojmem (futurologický design druhého světa, v duchu Langovi Metropole, naopak vyvolává dojem vědecké strohosti, který ještě posilují četné symetrické kompozice). Barevné ladění scén nám dopředu napovídá, v jakém duchu se následující minuty ponesou. Červená v úvodu značí nebezpečí, ale také rodící se milostné pouto mezi Peterem a June (její sytě červené rty jsou připomínkou dominující barvy této scény později ve filmu). Žlutá po prvním probuzení na zemi může značit hrdinovu nejistotu, kde se octnul, ale také nově nabitou životní energii (barva slunce). Následná romantická scéna je vsazena mezi zelené rostliny s výraznými růžovými a červenými květy – milence se ocitají v pohádce, možná dokonce v ráji. Scény s přirozenými barvami bez jednoho dominujícího tónu jsou vyplněné snahou vědecky vysvětlit, co se Peterovi stalo. Obdobně funguje sterilně bílá barva nemocnice. Posléze, ve scéně z doktorova domu, se význam zelené (zastupované stolem na stolní tenis, rostlinami nad ním nebo Philidorovými šaty) mění. Je barvou něčeho nepřirozeného (jedovatého), co ohrožuje Peterův život. Kromě toho, že si Powell s Pressburgerem (a kameramanem Jackem Cardiffem) hlídají, aby jim záběry nerušily nežádoucí barvy, také si vtipně hrají s přechody mezi barevným a černobílým obrazem, které slouží jako sebereferenční vizuální metafora jiných přechodů (mezi životem a smrtí, americkou a britskou kulturou, racionálním a paranormálním). Na každý pád jde o snímek mnoha barev. Ve více významech, než byste od šedesátileté fantasy zřejmě čekali. 85% (02.01.2016)