Píseň za chudého chlapce

Jak se zdá, měla Římská církev v Irsku, díky svým velkým zásluhám při národním obrození, dlouhá léta pozici nezpochybnitelné a nekritizovatelné ideologické vůdčí složky. Byly-li pak všechny námitky proti některé praxi církevních škol a ústavů odmítány, a ti, kteří s nimi přišli, znevěrohodnováni a někdy dokonce postihováni, bylo to jen otázka času, kdy bude tato výsadní pozice zneužita. On ten film nakonec vypadá, že končí jaksi smírně, navzdory tomu, že jeden chlapec je mrtev, mnoho jiných si nese do dalšího života trauma a pachatelé jsou vcelku nepotrestáni, leč není tomu zcela tak, ono zde dochází k dvojímu nabourání toho výsadního církevního postavení. Jednak film ukázal to, že když je ústav církevní, neznamená, že je automaticky lepší a jeho vychovatelé automaticky mravnější, a pak zde paradoxně učitel - španělský interbrigadista (tedy socialista, anarchista či dokonce komunista), koná práci, kterou by měli dělat kněží, totiž probouzí v chovancích duši. (20.12.2014)

Je zaujímavé a prekvapujúce, že Írsko ako silná katolícka krajina ukazuje tak ostrú kritiku na farárov, kňazov, bratov a všetkých týchto ,,čiernoprdelníkov,,,.Silné, emotívne, realistické.Proste všetko ukázané v jasnom a čistom svetle....No, beriem späť tie prvé slová, ktoré som napísal, bo predsa ľudia nemôžu vidieť poslov Boha takto?!Nečudujem sa, že ide o vcelku zabudnutý film.Smutné, ale bohužiaľ pravdivé. (14.12.2010)

Píseň za chudého chlapce se mi nesmazatelně vryla do paměti a do srdce. Strhující, mrazivé a bolestné. Pocítila jsem při něm hanbu za to, co se tam dělo. A nejen v tomto zařízení. Všude, kde mohou tito lidé jednoduše využívat svého postavení a moci k ničení křehké dětské duše. Prožila jsem hluboké ponoření a ztotožnění s dějem a postavami. Film, při kterém jsem nenáviděla, milovala, plakala a přála si, abych se mohla přenést do děje a jakkoli jim pomoci. Třeba jen obejmout či pohladit. Těm klučíkům, kteří na tom temném místě, mezi chladnými zdmi mají jen jednoho přítele, kterým se stane Aidan Quinn. Člověk, který je snad jediným, který je bere jako lidské bytosti, a ne jako čísla v pořadníku. Učitel se díky svému přátelskému a lidskému přístupu stane trnem v oku určitým lidem. Nevidí v nich a nevnímá je jen jako problémové hochy a ztracence, ale chytré hochy, kteří jen nedostali šanci být lepšími. Ukáže jim, že i oni se jimi mohou stát. Hlavní zásada Bratra Johna a Maca je totiž zcela opačná. Ke svěřeným (podle vlastních Johnových slov) stvůrám, je třeba přistupovat s nejtvrdší možnou kázní. Hlavní vychovatelé v podání Iaina Glena a Marca Warrena (zde jsem si jeho výrazné tváře prvně všimla a zároveň tím objevila další britský talent) možná ke svým svěřencům i mají citový vztah, svou péči a starost však každý z nich projevuje svými vlastními, často drsnými a zvrácenými způsoby. V dětských hlavních rolích Liama Merciera a Patricka Delaneyho excelují mladí charizmatičtí herci, kteří své postavy ztvárnili neuvěřitelně vyspěle. Ukazují nám mladé klučičí tváře, příliš brzy však postupně poznamenávané krutostí a strachem, které tak přecházejí až do dospělých rysů. Už ani nedokáží být veselými a bezstarostnými. Jejich dětství skončilo dříve, než vůbec mohlo začít, díky pasti, do níž se dostali. Vzala jim jejich dětské sny, odvahu a nevinnost. Závěrečné scény filmu jsou smutným a ničivým završením celého příběhu. Autentická hudba Richarda Blackforda ještě více dodává snímku hluboké pocity, které jsem při její melodii zažila. Intenzivní slzivé chvíle, jejichž vrchol nastal na konci a při závěrečných titulcích. A vážím si jich. Filmů, které by mne takto a tolikrát donutily k slzám, mnoho není. O tom také tento film je. Ne, o šťastném, bezstarostném dětství s prozářenými dny. Ale o slzách, bolesti a naději. O tom, co s člověkem udělá svět a lidé v něm, kteří nás můžou svými činy připravit o vše, díky čemuž už nikdy nebudeme stejní jako předtím. Stále to budeme my, ale nějaká naše část bude pořád ztracena někde v dáli, daleko od nás, lapena na místě, odkud se nikdy nedostane... (27.08.2009)

[2,5*]     "Remember, you have Mr. Franklin to thank for this midnight assembly."     Dráma nakrútená podľa skutočných udalostí, čo je pre mňa asi jej jediné výrazné pozitivum (osvetový prínos). Predovšetkým ide o hromadu nespočetne krát videného klišé (napr. "dobrý" učiteľ v "zlom" prostredí), pričom sa vôbec nedá povedať, že by v tomto prípade išlo o kvalitnejšie spracovanie. Po technickej stránke mi vyslovene vadil ten divne zafarbený obraz (do modra, nepríjemne presýtený a často presvietený), ktorý pôsobil skôr ako technická nedokonalosť, než umelecký prejav (pre tie príšerné flashbacky to platí dupľom). Po dramatickej stránke sa ako na hojdačke striedajú scény dokonalej idylky (priam ako od Rosamunde Pilcher) s protivne vtieravou hudbou a veľmi vypäté scény (napr. asi najlepšia scéna bičovania), čo pôsobí dosť neobratne a hlavne umelo. Výhrady mám aj k stvárneniu hlavného záporáka (Iain Glen), ktorému sa to zlo tak prehnane zráči na tvári, až je to úsmevné (v reálnom živote zlosynovia nebývajú takí zrejmí už od pohľadu). No a tú scénu s recitovaním veršov pri odchode učiteľa na konci filmu snáď tvorcovia nemohli myslieť vážne, to musí byť hádam nejaká paródia. Na záver pár slov, o čom vlastne ten film je. Je hlavne o oddaných a "láskavých" kresťanských bratoch, ktorí tu svoju kresťanskú lásku dávajú najavo prapodivným spôsobom. Osobne sa pri týchto skutočných príbehoch nikdy neprestávam diviť, ako sa týmto sadistickým černokňažníkom podarilo preniesť sa zo stredoveku do našej doby.     "Let me give you some advise. The creatures you are going to teach, if that is the word, are not to be confused with intelligent human beings." (31.03.2023)

Nevím, jak moc věřit extrémnosti násilí a zneužívání ze strany dvou bratrů v kápi - trochu se bojím, že to bití bylo přehnané. Ale co já můžu vědět. Zasáhlo mě to docela silně a je jedno, jestli to tak opravdu bylo. Náboženství je totiž jedno z největších zel na světě a lidi by měli přestat být blbí a úplně ho vymýtit. Dělá totiž z lidí kretény a v tomhle případě i sadisty a zvrhlíky. A tak když přijede irskej Igor Hnízdo, možná by se mohlo něco změnit. Církev ale zůstává němá a stojí opodál, tiše souhlasíc s ponižováním a zavržením dětských duší. Takže boji učitele i chlapců s tímto monstrem držíme palce a víme, že to spěje k nečemu moc moc špatnému. Dojalo mě to. Teda až na ten českej dabing. (24.09.2019)