Píseň za chudého chlapce

Píseň za chudého chlapce se mi nesmazatelně vryla do paměti a do srdce. Strhující, mrazivé a bolestné. Pocítila jsem při něm hanbu za to, co se tam dělo. A nejen v tomto zařízení. Všude, kde mohou tito lidé jednoduše využívat svého postavení a moci k ničení křehké dětské duše. Prožila jsem hluboké ponoření a ztotožnění s dějem a postavami. Film, při kterém jsem nenáviděla, milovala, plakala a přála si, abych se mohla přenést do děje a jakkoli jim pomoci. Třeba jen obejmout či pohladit. Těm klučíkům, kteří na tom temném místě, mezi chladnými zdmi mají jen jednoho přítele, kterým se stane Aidan Quinn. Člověk, který je snad jediným, který je bere jako lidské bytosti, a ne jako čísla v pořadníku. Učitel se díky svému přátelskému a lidskému přístupu stane trnem v oku určitým lidem. Nevidí v nich a nevnímá je jen jako problémové hochy a ztracence, ale chytré hochy, kteří jen nedostali šanci být lepšími. Ukáže jim, že i oni se jimi mohou stát. Hlavní zásada Bratra Johna a Maca je totiž zcela opačná. Ke svěřeným (podle vlastních Johnových slov) stvůrám, je třeba přistupovat s nejtvrdší možnou kázní. Hlavní vychovatelé v podání Iaina Glena a Marca Warrena (zde jsem si jeho výrazné tváře prvně všimla a zároveň tím objevila další britský talent) možná ke svým svěřencům i mají citový vztah, svou péči a starost však každý z nich projevuje svými vlastními, často drsnými a zvrácenými způsoby. V dětských hlavních rolích Liama Merciera a Patricka Delaneyho excelují mladí charizmatičtí herci, kteří své postavy ztvárnili neuvěřitelně vyspěle. Ukazují nám mladé klučičí tváře, příliš brzy však postupně poznamenávané krutostí a strachem, které tak přecházejí až do dospělých rysů. Už ani nedokáží být veselými a bezstarostnými. Jejich dětství skončilo dříve, než vůbec mohlo začít, díky pasti, do níž se dostali. Vzala jim jejich dětské sny, odvahu a nevinnost. Závěrečné scény filmu jsou smutným a ničivým završením celého příběhu. Autentická hudba Richarda Blackforda ještě více dodává snímku hluboké pocity, které jsem při její melodii zažila. Intenzivní slzivé chvíle, jejichž vrchol nastal na konci a při závěrečných titulcích. A vážím si jich. Filmů, které by mne takto a tolikrát donutily k slzám, mnoho není. O tom také tento film je. Ne, o šťastném, bezstarostném dětství s prozářenými dny. Ale o slzách, bolesti a naději. O tom, co s člověkem udělá svět a lidé v něm, kteří nás můžou svými činy připravit o vše, díky čemuž už nikdy nebudeme stejní jako předtím. Stále to budeme my, ale nějaká naše část bude pořád ztracena někde v dáli, daleko od nás, lapena na místě, odkud se nikdy nedostane... (27.08.2009)

Hmmmm. Ten film má něco do sebe. Zajímavý, odvážný, realistický, lehce ohraný (no a co) a celkem i drsný. Vynikající Aidan Quinn v roli ochránce jenž se chystá spasit celou školu a odpomoct od kokotskýho děkana. Možná by tomu prospěl dramatičtější konec, ale vzhledem k tomu, že film je pravděpodobně podle skutečných událostí, tak jako bych předchozí větu nenapsal. Dead Poets Society po Irsku s krapet zajímavějším zpracováním v krapet drsnější době. 4,5 hvězdy. (19.03.2011)

Další důkaz, který mi ukázal o prohnilosti církve(lidí, kteří se za Boha schovávají) a jen další důvod proč být ateista. Velmi syrový příběh o učiteli, který se vydal učit "očíslovaná zvířata" (rozuměj mladé chlapce) do jednoho irského nápravného zařízení pro mladé "delikventy", pod správou církve. Kde kruté bití "čísla 913 a jiných" bylo na denním pořádku a nejen velmi kruté fyzické tresty ale i jiné ponižování. Filmů s podobnou tématikou už bylo natočeno několik(nezvladatelní žáci a učitel, kterého začali silně respektovat), ale tento mě opravdu položil na lopatky. (05.08.2009)

Ďalší film z novovytvorenej kategórie "nasieracích" :). Kvalitatívne ho možno porovnať s Padlými ženami (2002), aj keď tie sa mi páčili o niečo viac. Prostredie je tu skoro rovnaké, len sú vymenené pohlavia a tento raz trpia chlapci, ako inak vo "vrelom, vrúcnom a všetko milujúcom cirkevnom objatí". Scénka za scénkou si tu svojim pomalším tempom napredujú k výraznému, emotívnemu finále. Podobné filmy by som povinne premietal vo Vatikáne, aspoň tri krát denne, miesto raňajok, obedov a večere. Jeden veľký hnus keď si človek pomyslí, že niečo také ešte stále existuje a problém týrania zverených detí ani zďaleka nevymizol. 75/100 (10.12.2014)

Je zaujímavé a prekvapujúce, že Írsko ako silná katolícka krajina ukazuje tak ostrú kritiku na farárov, kňazov, bratov a všetkých týchto ,,čiernoprdelníkov,,,.Silné, emotívne, realistické.Proste všetko ukázané v jasnom a čistom svetle....No, beriem späť tie prvé slová, ktoré som napísal, bo predsa ľudia nemôžu vidieť poslov Boha takto?!Nečudujem sa, že ide o vcelku zabudnutý film.Smutné, ale bohužiaľ pravdivé. (14.12.2010)